Č. 3187.

Živnostenké právo: Zák. z 9. dubna 1873 č. 70 ř. z. nezakazuje hospodářským družstvům prodej zboží nečlenům za všech okolností a bezpodmínečně.
(Nález ze dne 29. ledna 1924 č. 1506).
Věc: Hospodářské družstvo pro okres K. a okolí, zapsané společenstvo s r. o., proti ministerstvu obchodu o zákaz provozování obchodu.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Na základě udání grémia drogistů a obchodníků se zbožím materielním pro obvod obch. a živn. komory v Brně, že jednoho drogisty došla od stěžujícího si družstva nabídka na medicinální cognac, krystalovou sodu a modrou skalici, městská rada v K. výměrem z 10, března 1921 zakázala jako živnostenský úřad Družstvu jakékoli obchodování se zbožím v udání uvedeným, poněvadž družstvo nemá koncese k obchodování s předměty jmenovanými a obchod takový dál by se jen na úkor k tomu oprávněných drogistů. K tomu podotkla městská rada, že neuposlechnutí tohoto zákazu bude přísně podle živn. řádu stíháno.
Odvolání z tohoto výměru zsp v Brně rozhodnutím z 16. června 1921 zamítla z důvodu, že předměty, s nimiž družstvo obchoduje, nemohou býti počítány mezi potřeby, s nimiž dle § 3, odst. 2 svých stanov družstvo bylo by oprávněno obchodovati. I kdyby si toto družstvo dodatečně opatřilo rozšíření stanov, mohlo by obchodovati pouze ve velkém, poněvadž obchod v malém vyhrazen jest dle živn. řádu pouze obchodníkům se smíšeným zbožím resp. drogeriím a pak jest třeba průkazu způsobilosti.
Nař. rozhodnutím nevyhovělo min. obchodu dalšímu rekursu Družstva, »poněvadž družstvo podle zák. z 9. dubna 1873 č. 70 ř. z. a vzhledem k § 3 č. 2 stanov svých není vůbec oprávněno obchodovati, nýbrž smí pouze nakupovati a prodávati zboží svým členům a nikoli též nečlenům.«
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss toto:
Nař. rozhodnutím potvrdil žal. úřad výrok živn. úřadu I. stolice, jímž stěžujícímu si Družstvu bylo zakázáno jakékoli obchodování s medicinálním cognakem, krystalovou sodou a modrou skalicí. Kdežto však I. stolice odůvodnila zákaz tím, že Družstvo nemá »koncese« — čímž patrně míněno bylo živnostenské oprávnění, — žal. úřad nezakládá své rozhodnutí na skutečnosti, že Družstvo oprávnění k provozování obchodu s uvedenými předměty po rozumu II. částky živn. řádu vydáním živn. listu nebo udělením koncese nenabylo, nýbrž vyslovil, že Družstvo jest po právu vůbec nezpůsobilé oprávnění k provozování obchodu bez omezení na členy získati. Důvod této nezpůsobilosti spatřuje žal. úřad jednak v zák. z 9. dubna 1873 č. 70 ř. z., jednak v platných stanovách Družstva.
Brání tedy podle názoru min. uvedený zákon a stanovy Družstvu, aby jím nakoupené zboží — ovšem jiné než zemědělské výrobky svých členů — prodávalo někomu jinému než svým členům.
Tento názor tak, jak došel v nar. rozhodnutí výrazu, nemohl nss uznati za odůvodněný.
Zák. z 9. dubna 1873 neobsahuje žádného ustanovení, z něhož by mohlo býti vyvozováno, že společenstva na základě zákona toho zřízena jsou bez výhrady obmezena na taková obchodní jednání, na kterých je přímo zúčastněn některý člen buď jako prodávající nebo jako kupec.
Podle § 1 platí předpisy tohoto zák. pro spolky s neomezeným počtem členů, které mají za účel podporovati výdělek nebo hospodaření svých členů společným provozováním závodu nebo poskytováním úvěru. S tímto ustanovením nebylo by lze ovšem srovnati, kdyby společenstvo provozovalo obchod takovým způsobem, že by již o společném provozování závodu nemohlo býti řeči. Leč této povahy nepozbývá činnost společenstva již tím, že společenstvo jen ojediněle nebo v míře zcela omezené prodává zboží především pro členy určené také nečlenům.
Jest tedy pokládati prodej zboží nečlenům ve smyslu uved. zák. v zásadě za přípustný potud, pokud společenstvo, sledujíc svůj vlastní účel zásobovati zbožím své členy, omezuje se na to, že prodává zboží právě za tímto účelem nakoupené z nahodilých příčin, — zejména, že nenalezne u. členů dostatečného odbytu — také osobám jiným. Společenstvo však by překročilo hranice zákonem jeho činnosti vymezené, kdyby prodej nakoupeného zboží nečlenům stal se sám sobě účelem t. j. samostatným, zvláštním účelem a odborem činnosti společenstva. Zdali v daném případě stěžující si společenstvo v tomto smyslu zákonné hranice své činnosti překročilo, či zdali společenstvo, nabízejíc a prodávajíc zboží svrchu označené také nečlenům, staralo se jen o odbyt zboží pro zásobování členů nakoupeného, jimi však neodebraného, žal. úřad nezjistil, řídě se mylným právním názorem, že prodej takový je po zákonu nepřípustný za všech okolností.
Nelze-li však naprostou nepřípustnost prodeje zboží nečlenům ze zák. o společenstvech z r. 1873 vyvoditi a neopírá-li se zákaz stížností v odpor braný o zjištění, že v daném případě šlo o prodej z rámce činnosti společenstva zákonem vůbec dovolené vybočující, mohl by onen zákaz, tak jak byl nař. rozhodnutím vysloven, býti uznán za odůvodněný, jen kdyby nějaký zvláštní předpis stanov společnstva prodej zboží nečlenům vylučoval.
Nss v předložených stanovách takového předpisu nenalezl. Nař. rozhodnutí dovolává se ustanovení § 3 č. 2 stanov. Tento předpis stanoví jako jeden z účelů Družstva nákup a prodej ostatních výrobků (t. j. mimo moravské obilí), potřeb a plodin zemědělských. Z tohoto předpisu bylo by možno vyvoditi, že obchodní činnost Družstva nemůže se vztahovati na zboží, které nenáleží do kategorie výrobků, plodin a potřeb zemědělských; pro posouzení otázky, zdali, po případě v jakých mezích smí Družstvo dodávati zboží také nečlenům, předpis ten vodítka nepodává. Ale také ostatní předpisy stanov neobshaují nic, co by nasvědčovalo, že bylo úmyslem stanov vyloučiti z činnosti Družstva zásadně prodej zboží nečlenům. Pod č. 5 § 3 mluví se všeobecně o provozování obchodu, podobně v § 25 pod. č. 5 a 6 o nákupu a prodeji, o zřizování skladišť výrobků a potřeb hospodářských, v § 36 o zřízení, rozšíření a omezení veškerého obchodu. O omezení prodeje na členy zmínky tam není. Jestliže § 12, upravující práva členů pod č. 1, zaručuje každému právo kupovati za stanovené ceny zboží ze skladu společenstva, nevyplývá ani z toho nikterak, že by společenstvu bylo naprosto zakázáno prodati také osobám jiným.
Jak z předcházejícího vyplývá, nemá právní náhled žal. úřadu, že stěžujícímu si Družstvu zák. z 9. dubna 1873 č. 70 a platné stanovy vůbec brání prodávati zboží také nečlenům, ani v zák. tom ani ve stanovách opory. Poněvadž také nař. rozhodnutí opírá se jediné o tento právní názor, bylo je jako nezákonné zrušiti.
Při tom nemohl ovšem nss, jenž povolán jest přezkoumávati toliko nař. rozhodnutí tak, jak bylo vydáno, zkoumati, zdali snad obchod se zbožím, na něž se vztahoval zákaz Družstvu vydaný, nebo obchod vůbec, jest nepřípustný naprosto nebo v určitých směrech z jiného důvodu právního, než kterého se dovolával žal. úřad v nař. rozhodnutí.

Citace:

č. 3187. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 458-460.