NPD documents search: Váž. tr., 10 (1928)

Č. 7293.

Bytová péče. — Nemocenské pojištění. — Zaměstnanci veřejní: úředník veř. spolkové pokladny nemocenské, která obstarává agendy sociálního pojištění podle zák. č. 221/24 je veřejným úředníkem ve smyslu § 9 č. 1 zák. č. 87/23 a nepotřebuje tudíž povolení obce, aby se mohl do ní nastěhovati.
(Nález ze dne 22. května 1928 č. 14018).
Věc: Antonín R. v H. (adv. Dr. Egon Schwalb z Prahy) proti okresní správě politické v L. o povolení k nájmu bytu.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Usnesením z 3. ledna 1927 zamítla měst. rada v H. žádost st-lovu za povolení k nájmu bytu v domě čp. ... pro nedostatek podmínek, stanovených v § 9 zák. č. 225/1922 ve znění zák. č. 87/1923. Odvolání st-lovo z výměru toho bylo usnesením obecního zastupitelstva v H. z 2. března 1927 a v poslední stolici nař. výměrem zamítnuto.
O stížnosti uvážil nss toto: Žal. úřad odůvodnil svůj výrok tím, že u st-le nejsou splněny předpoklady § 9 č. 1. a 4. cit. zák., neboť jednak st-l jako úředník všeobecné spolkové nemoc. pokladny v L. není veř. úředníkem, maje povinnosti a požívaje ochrany veř. úředníka podle § 68 odst. 2. zák. č. 221/24 pouze ve své úřední činnosti, jednak § 9 zák. č. 87/1923 má na mysli jen poměr mezi vlastníkem domu a nájemníkem bytu, a nevztahuje se na poměr podnájemní.
Stížnost namítá mimo jiné, že st-l neměl k nájmu bytu vůbec zapotřebí povolení obce po rozumu § 9. zák. č. 225/22 ve znění zák. č. 87/ 23, ježto jest ho pokládati za veř. úředníka podle bodu 1. cit. § 9.
Nss shledal námitku tu důvodnou.
Paragraf 9. cit. zák. stanoví v bodu 1., že vlastníci domů v obci, ve které byla uveřejněna vyhláška ve smyslu zákonného ustanovení toho, smějí volně pronajímati byty mimo jiné jenom těm, kdo v obci nebo v některé z obcí okolních vykonávají své povolání jako veř. funkcionáři, veř. úředníci nebo zřízenci, anebo jako zaměstnanci železniční. — Pojem »veř. úředníka«, kterého zákon č. 87/1923 nijak blíže nedeterminuje, není pojmem ustáleným. Zákonodárství používá výrazu »veř. úředníci« v rozličném smyslu. Nutno proto pojem ten stanoviti pro obor toho kterého zákona vždy podle znění a tendence zákona toho zvlášť. Ustanovením bodu 1. § 9 sleduje zák. č. 225/22 ve znění zák. č. 87/23 účel, aby chránil činnost veř. správy; obcím má býti zabráněno, aby této činnosti opatřeními svými nekladly překážky a nečinily obtíže. — Z této tendence zákona vyplývá, že pojem »veř. úředníka« dlužno, tu bráti ve smyslu širokém, a že za veř. úředníka po rozumu § 9 bodu 1. cit. zák. jest beze zřetele na právní povahu služebního poměru pokládati každého, kdo na základě služ. poměru k některému nositeli veř. správy má obstarávati agendy správy veřejné.
Není sporno, a úřad sám z toho vychází, že všeobecná nemoc. spolková pokladna v L., ve které st-l je zaměstnán jako úředník, obstarává agendy sociálního pojištění podle zák. č. 221/24. Že nositelé pojištění podle tohoto zák. obstarávají agendy, jež spadají v obor správy veřejné a jsou včleněni v organismus veřejné správy, není pochyby. Sluší proto souditi, že podle intence zák. č. 87/1923 i úředníci těchto nositelů veř. pojištění sociálního spadají pod pojem úředníků veř. ve smyslu § 9 hodu 1. cit. zák.
Nepotřeboval tedy st-l jako úředník pojišťovny, spadající pod zák. č. 221/1924, povolení obce, aby se tam mohl nastěhovati. Ježto žal. úřad vycházel z názoru, že st-li charakter veř. úředníka ve smyslu § 9 bodu 1. zák. č. 87/1923 nepřísluší, názor ten je však mylný, bylo nař. rozhodnutí zrušiti dle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 7293. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 704-705.