NPD documents search: Boh. adm., 13 (1931), sv. 1

Č. 9702.

Horní právo. — Řízení správní: * Obsahuje-li listina vydaná báňským úřadem podle § 9 ex. ř. výrok, že povinnost zjištěná v titulu exekučním přešla s osoby v titulu exekučním označené na osobu, proti níž exekuce se navrhuje, má osoba posléze zmíněná nárok na intimaci této listiny, jestliže výrok báňského úřadu není podle svého obsahu pouhým osvědčením. Výrok takový není pouhým osvědčením, když se teprve jím vyslovuje přechod povinnosti, o němž dosud autoritativně rozhodnuto nebylo.
(Nález ze dne 24. února 1932 č. 21083/29.) Věc: Firma »Kralupská rafinerie minerálních olejů L. a spol.« v Praze proti báňskému hejtmanství v Praze o úřední vysvědčení.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonost.
Důvody: Vilém K., jenž získal koupí část dolového majetku stěžující si společnosti v G., kterýžto převod však báňským úřadem podle §116 hor. zák. schválen nebyl, zahájil v těchto dolových částech, označených jako důl Hochwert II., provoz, který však dne 18. června 1929 opět zastavil. Za dělníky, zaměstnané při tomto provozu, zůstal příspěvky k revírní bratrské pokladně ve F. za léta 1927 a 1928 dlužen. Když exekuce pro tyto nedoplatky proti němu vedená objevila se bezvýslednou, vyžádala si jmenovaná pokladna od revírního báňského úřadu v K. osvědčení o tom, že důl st-lčin za uvedené nedoplatky ručí, a toto »osvědčení« bylo jí také vydáno dne 12. listopadu 1928 výměrem tohoto znění: »Aby mohla býti vedena exekuce pro dlužné příspěvky do Revírní bratrské pokladny ve F., jež vznikly provozem na dole Hochwert II. v G., stvrzuje se, že dolování v této jámě Hochwert II. provozuje Vilém K. Dále se potvrzuje, že dolování děje se ve dvojitých dolových měrách Anna I.—IV., dále v 56 malých dolových měrách každá o ploše 392 čtver. sáhů s příslušnými štolami a v přebytku o ploše 2208 m2, které vtěleny jsou ve vložce chebské horní knihy č. 154 jako vlastnictví firmy Kralupská rafinerie minerálních olejů L. a spol. v Praze I. Konečně se potvrzuje, že uvedená vložka v horní knize ručí podle § 246 č. 3 ex. ř. za příspěvky do bratrské pokladny, které byly předepsány Vilému K. v důsledku provozu na dole Hochwert II. v G.«
Na základně tohoto osvědčení spolu s předloženými výkazy nedoplatků byla pak k žádosti revírní bratrské pokladny usneseními krajského soudu v Chebu z 20. listopadu 1928 a z 28. listopadu 1928 povolena exekuce nuceným zřízením práva zástavního na st-lčiny nemovitosti, zapsané ve vl. č. 154 horní knihy chebské. Rekursy, jež st-lka proti těmto usnesením podala, byly usneseními vrch. zem. soudu v Praze z 31. prosince 1928 a z 31. prosince 1928 zamítnuty.
Na to obrátila se st-lka podáním z 28. února 1929 k revírnímu báňskému úřadu se žádostí, by jí shora uvedené osvědčení, o němž zvěděla teprve u příležitosti exekučního řízení, doručil, aby se proti němu mohla instančně brániti. Žádosti této revírní báňský úřad výměrem z 8. března 1929 nevyhověl v podstatě s tímto odůvodněním: »Ježto Vilém K. neplatil příspěvků do revírní bratrské pokladny, byla pokladna v právu, když vymáhala je na knihovním vlastníku, jímž je dosud žadatelka. Firmě je přenecháno, aby regresem domáhala se odškodnění, a to tím spíše, ježto uvedeným prodejem rozkouskovaného dolového pole sama uvedla zmatek do svých majetkových poměrů. Konečně se podotýká, že Vilém K. před delší již dobou provoz na dole, shora uvedeném, zcela zastavil. Jde o úřední vysvědčení, jež týká se dat úřadu známých. Nějakého výměru v této věci úřad nevydal.«
Odvolání, jež st-lka z výměru tohoto podala, žal. úřad nař. rozhodnutím zamítl z těchto důvodů: »Báňské hejtmanství neshledává ve vydání shora uvedeného úředního vysvědčení nižádné zmatečnosti. Báňský revírní úřad v K. v tomto svém úředním osvědčení konstatuje fakta jemu úředně známá, a to: 1. že provoz v dolu Hochwertzeche II. v G. vede Vilém K., 2. že dolování toto se provádí v měrách, jejichž vlastníkem jest firma Kralupská rafinerie minerálních olejů, a 3. že tyto míry, část chebského hornoknihovního tělesa vl. č. 154 ve smyslu § 246, č. 3 ex. řádu ručí za placení příspěvků pro revírní bratrskou pokladnu. Rekurentka hlavně brojí proti osvědčení ad 3., které pronikavým způsobem zasahuje do právní sféry firmy »Kralupská rafinerie«. Báňský revírní úřad tímto osvědčením nic nerozhodl, nýbrž citoval jen zákonné ustanovení, které ovšem svými důsledky stejně jako jiné zákony zasahuje do právní sféry stran. Ježto se nejednalo o rozhodnutí ve věci stran, nebyl báňský revírní úřad povinen své shora citované osvědčení vydati ve stejnopisu neb opisu firmě Kralupská rafinerie.«
O stížnosti do rozhodnutí toho podané uvažoval nss takto:
Na sporu je otázka, má-li st-lka nárok na to, aby úřední akt, vydaný revírním báňským úřadem jakožto »osvědčení«, resp. »úřední vysvědčení« z 12. listopadu 1928 byl jí doručen. Otázka tato — o čemž ostatně mezi stranami není sporu — je závislá na tom, je-li onen úřední akt skutečně pouhým úředním osvědčením, t. j. stvrzením skutečností úředně známých, tedy aktem, jenž není vůbec způsobilý zasáhnouti do práv st-lčiných, či má-li povahu úředního rozhodnutí neb opatření, jež je způsobilé do práv třetích osob, tedy v daném případě do práv st-lčiných zasáhnouti. Jen v tomto druhém případě měla st-lka nárok, aby o onom úředním aktu byla vyrozuměna.
Nss dospěl k přesvědčení, že jde tu o druhou z obou těchto alternativ. Sluší sice připustiti, že oba první body, jak je žal. úřad ve svém rozhodnutí uvádí, obsahují vskutku pouhé potvrzení skutečností úřadu známých, leč jinak je tomu v bodě třetím. Žal. úřadu nelze přisvědčiti, že revírní úřad zde pouze citoval »zákonné ustanovení pravoplatně uveřejněné«. Předpis § 246 bodu 3 ex. ř. — stejně jako vůbec normy zákonné — je normou abstraktní, t. j. neupravuje konkrétní právní otázku. Naproti tomu v »osvědčení« revírního úřadu se výslovně prohlašuje, že dolové míry st-lčiny ručí za placení určitých konkrétních příspěvků k bratrské pokladně; revírní úřad neomezil se tedy na »osvědčení« o tom, jak zní cit. předpis § 246 bod 3 ex. ř. — což by ostatně ani nemělo žádného smyslu, — nýbrž »osvědčil« konkrétní právní poměr.
Záleží tedy na tom, zdali takovéto »osvědčení« konkrétního právního poměru má povahu rozhodnutí neb opatření, způsobilého zasáhnouti do práv st-lčiných.
Není sporu o tom, že až do vydání onoho »osvědčení« byl výkaz nedoplatků ohledně dlužných příspěvků vydán jen proti Vilému K. Nebylo tu tedy až do té doby úředního výroku o tom, že příspěvky ty je povinna zaplatiti st-lka, a proto také bylo možno na základě zmíněného výkazu nedoplatků vésti exekuci toliko proti Vilému K., a nikoli proti st-lce. Aby bylo možno zaplacení příspěvků těch exekučně vymáhati na st-lce, bylo zapotřebí exekučního titulu, tedy úředního rozhodnutí (ev. potvrzeného výkazu nedoplatků), znějícího přímo proti st-lce, nebo — pokud šlo o exekuci soudní — musil býti podle § 9 ex. ř. podán listinou veřejnou neb veřejně ověřenou důkaz o tom, že závazek označený v exekučním titulu (výkazu nedoplatků), znějícím proti Vilému K., přešel s tohoto na st-lku. I takovouto úřední listinu byl by mohl po případě i revírní báňský úřad vydati ve formě pouhého úředního osvědčení, ale mohl by tak učiniti jen tehdy, kdyby přechod onoho závazku s Viléma K. na st-lku byl již dříve kompetentním orgánem judikátně vysloven, jako zejména pravoplatným rozhodnutím, po případě vykonatelným smírem. Jestliže však přechod tento nebyl dosud judikátně vysloven, nemohl revírní úřad báňský prostým osvědčením vysloviti ani, že závazek Viléma K na st-lku přešel. Z těchže důvodů nemohl báňský úřad »osvědčiti«, že st-lka za řečený závazek ručí. Učinil-li tak přece, pak výrok jeho, i když je označen jako pouhé »osvědčení«, může projeviti a v případě dnešního sporu vskutku také projevil účinky úředního rozhodnutí, způsobilého zasáhnouti do práv st-lčiných. Proto nesmělo st-lce doručení řečeného aktu úředního býti odpíráno a bylo tedy nař. rozhodnutí, vycházející z mylného názoru opáčeného, zrušiti pro nezákonnost.

Citace:

č. 9702. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické nakladatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 451-454.