NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 1

Č. 6472.

Stavební ruch. — Administrativní řízení. — Řízení před nss-em: I. * Výrok o snížení finanční podpory stavebního ruchu může min. soc. péče učiniti jen v dohodě s min. fin. a min. veř. prací. — II. * Členové obecně prospěšného stav. družstva nejsou legitimováni stěžovati si k nss-u do rozhodnutí, jímž finanční podpora stavebního ruchu, udělená družstvu, byla snížena. — III. Na udělení podpory této není právního nároku. — IV. Zákon z 9. dubna 1873 č. 70 ř. z. nevyžaduje k podání stížnosti na nss družstvem podle zák. toho zřízeným usnesení představenstva a dozorčí rady.
(Nález ze dne 12. dubna 1927 č. 7550).
Prejudikatura: Boh. 3664/24 adm.
Věc: Obecně prospěšné družstvo »Svépomoc« pro stavbu rodinných a nájemních domů ve V. a okolí, zapsané společenstvo s ručením obmezeným (adv. Dr. Max Leiser z Prahy) proti ministerstvu sociální péče (odb. r. Dr. Bedř. Horák) o snížení státní podpory stavebního ruchu.
Výrok: Stížnost B. K., JUDra. M. L., F. Š., F. B., A. M., L. L. a ing. K. P. odmítá se jako nepřípustná. Ke stížnosti obecně prospěšného družstva »Svépomoc« pro stavbu rodinných a nájemních domů ve V. a okolí zrušuje se nař. rozhodnutí pro nezákonnost.
Důvody: Výnosem ze 14. června 1923 udělilo min. soc. péče v dohodě s min. veř. prací a min. fin. stěžujícímu si družstvu na stavbu 27 rodinných domků fin. podporu podle § 27 odst. 1 č. 1 zák. o stav. ruchu z 27. ledna 1922 č. 45 Sb., za podmínek stanovených nař. z 21. května 1921 č. 191 Sb. a převzalo záruku státu v rozsahu stanoveném v § 29 cit. zák. za hypot. zápůjčky v II. pořadí, jak ve výnosu tom blíže uvedeny, při čemž výše tohoto úvěru representovala 80% celkového nákladu stavebního. Když domky ty byly postaveny, provedlo o nich min. veř. prací kvalitativní kolaudaci, na základě níž pak min. soc. péče vydalo nař. rozhodnutí, v němž vytklo nejprve, že při stavbě domků provedena proti projektu, na základě něhož byla fin. podpora udělena, celá řada změn, následkem čehož nelze stavby ty již považovati za družstevní domky rodinné v pravém slova smyslu; poněvadž také bylo zjištěno, že u některých domků byly jako čekatelé označeny osoby, jež nelze považovati za méně zámožné, resp. že u jednoho domku označen za čekatele samostatný podnikatel staveb a u dvou domků osoby svobodné, prohlásilo, že ponechává sice v platnosti dosavadní výši zaručených zápůjček, avšak činí tak s podmínkou, že podpora bude s konečnou platností stanovena podle zásad platných pro stavby podnikané soukromníky, t. j. ve výši 62% stav. nákladu. Mimo to vyhradilo si min. předepsati družstvu další náhradu v těch případech, kde při kolaudaci bylo zjištěno, že 2 byty jednoho domku obývány jsou jednou rodinou, resp. kde druhý byt formálně obýván jest osobou svobodnou, přináležející k rodině čekatelově. Do rozhodnutí toho podali stížnost jednak družstvo »Svépomoc«, jednak 7 členů jeho, jimž některé z uvedených domků byly jako čekatelům přikázány.
V prvé řadě bylo se nss-u zabývati námitkou žal. úřadem vznesenou, v níž upírá shora uvedeným členům družstva legitimaci k podání přítomné stížnosti.
Shora uvedeným výnosem ze 14. června 1923 byla udělena finanční podpora družstvu. Poněvadž podle zák. o stav. ruchu — jak uznáyá stálá judikatura tohoto soudu (viz na př. nál. Boh. 3664/24 adm.), — na udělení této podpory nikomu právní nárok nepřísluší, jest jediným zdrojem, z něhož lze právní nároky dovozovati, teprve konkrétní úřední akt, kterým podpora byla udělena, a to právě jen pro toho, pro nějž práva ta byla v něm založena. Jak ze znění uvedeného aktu vyplývá, jest tímto oprávněným subjektem jedině stěžující si družstvo, nikoli však také jednotliví čekatelé, jež si ani aktu toho nevymohli, o nichž se ve výměru o aktu tom vydaném ani nemluví a jimž také výměr ten nebyl ani adresován ani doručen. Aktem tím ledy stát k jednotlivým čekatelům nevstoupil v žádnou právní relaci.
Nař. rozhodnutí jest povahou svou pouhou modifikací jmenovaného aktu udělovacího a jest proto také způsobilé zasáhnouti zase jen do práv družstva, jež samojediné z propůjčení fin. podpory práv nabylo, a proto také jest to výhradně družstvo, jež jest legitimováno do této modifikace si k nss-u stěžovati. Pro jednotlivé čekatele ovšem tím, že fin. podpora byla udělena družstvu, jehož členy se stali, vznikla situace, za níž mohli spoléhati na to, že družstvo bude pro ně stavěti za podmínek při udělení fin. podpory stanovených, avšak tento pouze faktický interes, jejž nelze na roven klásti právnímu nároku, který dle § 2 zák. o ss jedině může býti předmětem ochrany poskytované nss-em, nemohl pro ně založiti legitimaci ke stížnosti do aktu, který mění právní poměr, existující jen mezi státem a družstvem samým. Slušelo proto stížnost jednotlivých čekatelů odmítnouti jako nepřípustnou.
Naproti tomu nebylo lze dáti za pravdu žal. úřadu, pokud popírá také legitimace družstva k podání přítomné stížnosti z důvodu, že stížnost ta neopírá se o řádné usnesení představenstva a dozorčí rady družstva. Ani v zák. z 9. dubna 1873 č. 70 ř. z., dle něhož stěžující si družstvo bylo zřízeno, ani ve stanovách družstva není ustanovení, dle něhož by se k podání stížnosti, zejména stížnosti k nss-u vyžadovalo usnesení představenstva a dozorčí rady. Přichází proto k platnosti ustanovení § 6 odst. 1 stanov, dle něhož družstvo zastupováno jest u soudu i mimo soud představenstvem a k pravoplatnému zastoupení družstva jest třeba součinnosti aspoň dvou členů představenstva toho. Jestliže tedy v daném případě stížnost, resp. plná moc pro advokáta ke stížnosti té připojená nese podpisy dvou osob, jež dle připojeného úředního výpisu z rejstříku společenstev jsou členy představenstva stěžujícího si družstva, pak jest cit. předpisu stanov plně vyhověno.
Přistupuje ke zkoumání stížnosti musil se nss nejprve z moci úřední zabývati otázkou, zda min. soc. péče, jež nař. rozhodnutí vydalo samo, bylo k tomu také příslušným. Jak již shora uvedeno, jest rozhodnutí to svým obsahem modifikací výnosu ze 14. června 1923, jímž fin. podpora byla udělena. Tento výnos vydán byl žal. min-em v dohodě s min. prací a fin. Kompetence ke společnému udělení fin. podpory založena byla pro tato tři min. v § 71 vl. nař. z 21. května 1921 č. 191 Sb., kterýmžto předpisem podle zmocnění obsaženého v § 68, zák. z 11. března 1921 č. 100 Sb. provedena ustanovení o řízení o žádostech za stát. podporu dle tohoto zák., resp. v § 60 zák. z 27. ledna 1922 č. 45 Sb. a § 2 vl. nař. z 23. listopadu 1922 č. 355 Sb., jimiž cit. předpisy z roku 1921 ponechány i nadále v platnosti. Také v době vydání nař. rozhodnutí z 20. dubna 1925 byl v platnosti obdobný předpis § 63 vl. nař. z 19. července 1923 č. 160 Sb., krytý ustanovením § 60 zák. z 25. ledna 1923 č. 35 Sb. a ponechaný i nadále v platnosti předpisy § 8 odst. 2 zák. ze 7. března 1924 č. 58 Sb. a § 1 vl. nař. z 3. května 1924 č. 96 Sb. Také za tohoto zákonného stavu příslušelo tedy o udílení fin. podpory stav. ruchu rozhodovati min. soc. péče v dohodě s min. veř. prací a min. fin. Dle toho mohla také o částečném odvolání udělené fin. podpory rozhodovati zase jen jmenovaná tři min-a v dohodě, nebylo však min. soc. péče příslušno takovéto částečné odvolání vysloviti samo. Učinilo-li tak přece, překročilo tím meze své zákonné kompetence a bylo proto rozhodnutí jeho již z tohoto důvodu z ušiti, aniž bylo nss-u za tohoto stavu možno zabývati se námitkami stížnosti.

Citace:

č. 6472. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 682-684.