NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 1

— Č. 8567 —
Č. 8567.

Řízení správní. — Řízení před nss-em: I. * Opomene-li úřad poslední stolice nař. rozhodnutí straně doručiti, nezakládá toto opomenutí formální vadu nař. rozhodnutí, stihatelnou stížností před nss-em. — II. Není bezpodmínečným předpokladem stížnosti na nss, aby nař. rozhodnutí bylo straně doručeno.
Stavební právo (Čechy): III. Stavebník nemá právního nároku na to, aby mu stav. úřad podle § 34 stav. ř. povolil úlevy podle §§ 104 až 114 stav. ř. — IV. Oprava nedostatků plánů stavebních při komisi stav. podle § 36 stav. ř. může se týkati jen takových nedostatků, které se dají napraviti již při komisi prostým grafickým znázorněním v předložených plánech.
(Nález ze dne 26. března 1930 č. 4847.1)
Věc: Antonín P. v J. (adv. Dr. Jakub Vohryzek z Prahy) proti zemskému správnímu výboru v Praze o stavební povolení.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost. — Č. 8567 —
Důvody: Nař. rozhodnutím zrušil žal. úřad v cestě instanční stavební povolení obecního zastupitelstva v J. ze 3. září 1924, udělené st-li ke zřízení přístavby jeho hotelu čp. ... v J.
Ve stížnosti do rozhodnutí toho podané vytýká st-1 nejprve jako formelní vadu, že mu rozhodnutí to nebylo dosud písemně doručeno, jak nařizuje stavební řád pro každé instanční rozhodnutí, nýbrž že byl dne 3. prosince 1927 zavolán k měst. úřadu a zde mu bylo rozhodnutí to dáno pouze k nahlédnutí. O této námitce uvažoval nss takto:
Doručení nař. rozhodnutí není nezbytným předpokladem stížnosti k nss-u a jurisdikce tohoto soudu (sr. Boh. A 1693/22 a j.). Doručení má ovšem význam pro běh lhúty stanovené v § 14 zák. o ss; dokud rozhodnutí doručeno nebylo, nezačíná lhúta tato běžeti a nemůže tedy uplynouti. Jestliže však st-1, dověděv se jiným způsobem o obsahu nař. rozhodnutí, podal proti němu stížnost, přes to, že rozhodnutí nebylo ještě doručeno, dává tím na jevo, že se domáhá přezkoumání nař. rozhodnutí a nss nemá zákonného důvodu, aby stížnost odmítal jako nepřípustnou, jestliže jak st-1 tak žal. úřad souhlasně vycházejí od toho, že se st-li vskutku dostalo vyrozumění, byť jen způsobem nepravidelným.
St-1 ovšem napadá obsah nař. rozhodnutí jen in eventum, domáhaje se v prvé řadě jeho zrušení pro formální vadu, že mu prý nebylo doručeno. Leč v tom, že akt úřední nebyl doručen, není možno viděti procesní vadu tohoto aktu, pro niž bylo by lze akt ještě nedoručený zrušiti. Výkon doručení je zajisté náležitostí, jež musí k vyhotovení rozhodnutí přistoupiti, aby rozhodnutí to stalo se perfektním. Zdržuje-li úřad doručení rozhodnutí, může se strana zajisté provedení doručovacího aktu domáhati a to buď žádostí řízenou na úřad doručovací, nebo stížností dozorčí, ale není možno domáhati se zadržovaného výkonu doručení stížností podanou k nss-u. Jestliže tedy st-1 vytýká, že nař. rozhodnutí je stiženo formální vadou, protože nebylo mu doručeno, a domáhá-li se z tohoto důvodu jeho zrušení, je stížnost v tomto bodu nepřípustná.
Hledě k eventuálnímu žádání stížnosti, musil se však nss zabývati dalšími námitkami st-lovými, jimiž brojí proti obsahu nař. rozhodnutí. — — — — —
Nař. rozhodnutí vyslovuje nejprve, že na daný případ nelze použíti oněch ustanovení V. části stav. řádu, jež připouštějí provádění staveb za podmínek ulehčujících, poněvadž obec stav. úlev nepožívá, poněvadž stavebník o poskytnutí úlev nežádal a poněvadž podmínky § 105 bodu 10 stav. řádu, které by omlouvaly povolení obytné stavby ze dřeva, splněny nejsou. Podle názoru žal. úřadu dlužno tedy spornou stavbu posuzovati podle všeobecných předpisů stav. řádu, zejména podle IV. části tohoto zák. Proti tomuto základnímu stanovisku žal. úřadu neformuluje stížnost námitek. Nebéře v odpor ani další úsudek žal. úřadu, že přístavba tak, jak byla st-lem projektována, nevyhovuje předpisu §§ 55 a 56 stav. řádu, poněvadž má stěny ze dřeva a má ve stěně, jež je obrácena k sousední budově, vzdálené méně než 6 m, okna. Přes to má však st-1 za to, že žal. úřad dopustil se nezákonnosti, poněvadž ani nepoužil výjimečného — Č. 8568 —
ustanovení § 34 stav. řádu, ani nepředepsal ve smyslu § 36 stav. řádu změny předloženého plánu, nýbrž stav. povolení přímo odepřel.
V tom nebylo lze dáti stížnosti za pravdu. V § 34 zmocňuje ovšem zákon stav. úřad, aby za okolností tam uvedených povolil úlevy, které jsou obsaženy v §§ 104 až 114 části V. stav. řádu, tedy úchylky od pravidelných zákonných podmínek, předepsaných ve IV. části tohoto zák. Avšak toto úřední povolení má zjevně povahu dispensace od povinností stavebníka normálně stihajících a stav. řád toliko zmocňuje stav. úřad, aby toto povolení udělil, aniž jej k tomu zavazuje, — arg. slovo »může« —. Jinak řečeno, zákon ponechává rozhodnutí o tom, zda úřad tohoto zmocnění použíti chce či nikoliv, úvaze úřadu, pro niž mu bližší direktivu nestanoví, takže o nějakém stavebníkově právním nároku na udělení řečené dispense nemůže býti řeči. Nemohlo tedy tím, že úřad řečeného zmocnění zákonného nepoužil, st-li býti v jeho právech ublíženo.
Než ani námitka čerpaná z ustanovení § 36 stav. řádu není důvodná. Ustanovení toto ukládá stav. úřadu především, aby při komis. řízení zkoušel bedlivě plány se zřetelem k tomu, co stanoví stav. řád, jakož i s ohledem ke zdravotním a jiným poměrům veřejným. Praví-li zákon dále, že všeliké změny, kteréž se podle toho učiniti mají v předmětu stavebním, mají býti v plánech naznačeny, není tím řečeno, že stav. úřad v případě, kde projekt shora uvedeným předpisům a požadavkům nevyhovuje, je povinen, aby sám projekt přepracoval a plán nový vypracoval. Zákon dovoluje toliko, aby plány stavební, byť zákonným požadavkům plně nevyhovovaly, byly při komisi samé opraveny, čili jinými slovy: stanoví, že nevyhovující plány stavební nemusí být za všech okolností žadateli vráceny, aby je opravil a znovu předložil. Avšak zákon zde zřejmě předpokládá, že jde jen o takové nedostatky, které již při komisi samé dají se prostým grafickým znázorněním v předložených plánech napraviti. Jestliže však, jako bylo tomu v daném případě, stav. úřad jednu ze závad shledal v tom, že projektovaná stavba má býti provedena ze dřeva, nešlo o závadu, kterou lze grafickým zakreslením v plánech napraviti, nýbrž o závadu, kterou lze odstraniti jen přepracováním plánů stavebních, k němuž úřad, jak bylo již řečeno, povinen není, takže nelze nalézti žádné nezákonnosti a tím méně zkrácení práv st-lových v tom, že potřebné změny stav. plánu nebyly provedeny úřadem při řízení komis.

Výjimečně uveřejňujeme tento nález mimo pořadí chronologické.

Citace:

č. 8567. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 684-686.