Č. 705.

Administrativní řízení: Usnesení úřadu stranám nedoručené, k němuž strany nemohly zaujmouti stanovisko, nemůže býti základem pro rozhodnutí vyšší instance. Ke stížnosti strany zruší nejv. správ. soud rozhodnutí takové pro nezákonnost.
(Nález ze dne 10. února 1921 č. 1654.)
Věc: Marie W. a soudruzi v Tachově (adv. Dr. Otto Gellner z Prahy) proti zemské vyživovací komisi v Praze o vyživovací příspěvek. Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Naříkaným rozhodnutím zrušil žalovaný úřad usnesení okresní vyživovací komise v Tachově ze dne 7. listopadu 1919, jímž stěžovatelkám byl přiznán vyživovací příspěvek za dobu od 1. srpna 1917.
Stížnost rozhodnutí tomu vytýká nezákonnost a předchozímu řízení zmatečnost. Rozhoduje o ní, nejvyšší správní soud uvážil toto:
Jak ze spisů vychází, usnesla se okresní vyživovací komise v Tachově dne 7. listopadu 1919 na tom, aby z dvaadvaceti žadatelek byl dvaceti přiznán vyživovací příspěvek za dobu od 1. srpna 1917. Toto usnesení nebylo však stranám doručeno, nýbrž předsedou okresní vyživovací komise předloženo zemské vyživovací komisi se žádostí o poučení, zdali je okresní vyživovací komise oprávněna v případě, v němž nárok žadatelek již jednou pravoplatně byl zamítnut, rozhodnouti o opětně podané jejich žádosti.
Zemská vyživovací komise k této zprávě naříkaným usnesením zrušila usnesení okresní vyživovací komise v Tachově ze dne 7. listopadu 1919 pro nezákonnost vzhledem k tomu, že žádosti stěžovatelek v dřívější době podané byly pravoplatně zamítnuty a k novému meritornímu rozhodnutí není důvodu, ježto v obnovené žádosti nebylo uvedeno nových okolností.
Teprve toto usnesení zemské vyživovací komise bylo stranám doručeno, tak že teprve z výroku vyšší stolice se dozvěděly o usnesení okresní vyživovací komise jim dosud nedoručeném.
Avšak usnesení okresní vyživovací komise ze dne 7. listopadu 1919 nelze považovati za rozhodnutí úřadu, dokud stranám nebylo doručeno jako úřední vyřízení žádosti jejich a dokud strany k tomu oprávněné neměly příležitosti použíti případných opravných prostředků proti němu, což se vztahuje též na zástupce finanční správy při vyživovací komisi.
Usnesení úřadu nedoručené, k němuž strany nemohly dosud zaujati stanovisko, poněvadž jim nebylo ještě úřadem sděleno, nemůže však býti základem pro rozhodnutí vyšší instance, postrádá tudíž naříkané rozhodnutí žalovaného úřadu všeho zákonného základu a bylo je proto jako nezákonné zrušiti.

Citace:

Č. 705. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 204-205.