Čís. 8637.

Poskytl-li manžel manželi zápůjčku, aniž byla zachována forma notářského spisu, jest manžel poskytnuvší zápůjčku oprávněn domáhati se na příjemci zápůjčky jejího vrácení kondikcí.
(Rozh. ze dne 19. ledna 1929, Rv I 898/28.)
Manželka žalovala manžela o vrácení 10 000 Kč, jež prý mu poskytla zápůjčkou. Žalovaný namítl najmě, že smlouva o zápůjčku byla neplatná, ježto nebyla zachována forma notářského spisu. Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby. Důvody: Jest sice správné tvrzení žalovaného, že podle § 1 zák. ze dne 25. července 1871, čís. 76 ř. zák. jest třeba k platnosti zápůjčky mezi manželi zřízení notářského spisu. Soud však, řídě se rozhodnutím nejvyššího soudu ze dne 12. září 1916, č. j. Rv III 122/16 (viz Jur. Blätter z r. 1917 str. 177), jest názoru, že žalobkyně jest oprávněna 12 000 Kč žalobou z obohacení zpět požadovati. Není pochybno, že žalovaný vzhledem na neplatnost slibu, zápůjčku vrátiti, obdržel zapůjčené peníze bez veškerého právního důvodu, že byl poskytnut prospěch ze jmění žalobkyně do jmění žalovaného neprávem, jelikož nebylo úmyslem stran, by se žalovaný podržením peněz na úkor žalobkyně bez veškerého právního důvodu obohatil. Touto skutkovou podstatou jest dán právní důvod k zpět požadování zápůjčky. Opačný názor byl měl v zápětí, že by se tím chránilo neospravedlněné obohacení, a tento výsledek nedal by se srovnati s předpisy §§ 877 a 1477 obč. zák. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Důvody: Nesprávné právní posouzení věci spatřuje odvolání v tom, že soud prvé stolice má za to, že tu jest bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, ačkoliv není zjištěno, an prý žalovaný o vydlužené peníze v obchodu přišel a, by se vyhnul svým platebním povinnostem, do ciziny odejel a tam zmizel. Odvolání není v právu. Výpověďmi svědkyň jest prokázáno, že žalovaný vypůjčených 12 000 Kč ještě než odejel do Francie, pro sebe spotřeboval. Z výpovědi svědkyně T. vyplývá i to, že žalovaný žádal na žalobkyni zapůjčení peněz proto, že chce obchodovati s dobytkem, že jich do obchodu toho potřebuje, že však asi ve 14 dnech po zapůjčení peněz odejel do Francie. Žalovaný peníze na žalobkyni, předstíraje, že chce provozovati obchod s dobytkem, vlastně vylákal (§ 870 obč. zák.). Jest proto žalobní nárok i podle § 874 obč. zák. odůvodněn.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolací soud schvaluje právní názor odvolacího soudu, odkazuje dovolatele na případné jeho důvody a připomíná k důvodům dovolání toto: Pokud dovolatel tvrdí, že nebyly podmínky bezdůvodného obohacení ani tvrzeny ani prokázány, tu, nehledíc k tomu, že neprovádí v tomto směru uplatněný dovolací důvod po zákonu, nutno zdůrazniti, že žalobkyně učinila své povinnosti zadost tím, že žádala vrácení peněz zapůjčených žalovanému z důvodu §§ 1431 a 1435 event. 1447 obč. zák., poněvadž je na soudu, by zjištěný děj s hlediska příslušných právních předpisů samostatně posuzoval, kteréžto povinnosti obě nižší stolice plně dostály. S ohledem na neplatnost odevzdání peněz za účelem zápůjčky má žalobkyně právo domáhati se ihned jich vrácení, protože se druhému smluvníku (jejímu manželu) od prvopočátku nedostávalo platného právního důvodu k nabytí toho, co bylo plněno.

Citace:

8637. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 95-96.