č. 8011.

Vyvlastnění. — Řízení před nss-em: * Proti udělení vyvlastňovacího práva podle § 5 zák. čl. 41:1881 není přípustná stížnost třetích osob k nss-u.
(Nález ze dne 5. června 1929 č. 11.172.)
Věc: František H. v Bratislavě proti ministerstvu vnitra stran udělení vyvlastňovacího práva.
Výrok: Stížnost se odmítá jako nepřípustná.
Důvody: Nař. rozhodnutím udělilo min. vnitra v dohodě s min. škol. jakož i min. prací státní správě, zastoupené referátem min. prací v Bratislavě, ve smyslu ustanovení § 1 bodu 1. zák. č. 72/24 a vzhledem k ustanovení § 2 zák. čl. 41:1881 právo vyvlastňovací podle § 5 tohoto zák. čl. k vyvlastnění pozemku v kat. obci Bratislavě, potřebného pro novostavbu národní školy s vyučovací řečí čsl.
Pojednávaje o stížnosti do rozhodnutí toho podané, musil se nss nejprve z moci úřední zabývati otázkou své vlastní příslušnosti k rozhodování o stížnosti té. Podle § 2 zák. o ss rozhoduje nss ve všech případech, v nichž kdo tvrdí, že byl nezákonným rozhodnutím neb opatřením některého úřadu správního ve svých právech zkrácen. Podmínkou příslušnosti nss-u k rozhodování o podané stížnosti jest tedy, aby stížností bylo napadeno rozhodnutí neb opatření úřadu správního, které jest vůbec způsobilé dotknout! se práv st-lových.
V daném případě napadá st-1 výrok žal. min., kterýmž bylo státní správě uděleno právo podle § 5 zák. čl. 41:1881, t. j. vyvlastňovací právo pro zamýšlenou novostavbu školy.
Tímto udělením vyvlastňovacího práva nebylo a nemohlo býti. zasaženo do práv žádné osoby třetí a tedy ani do práv st-lových. Udělením práva dle § 5 cit. zák. čl. dekretuje pouze úřad k tomu povolaný, že určitý podnik jest jedním z podniků, jimž zák. čl. 41:1881 přiznává právo domáhati se vyvlastnění. Správa podniku, jež chce cestou vyvlastnění domoci se pozemku, potřebného k realisaci podniku toho, musí si napřed vymoci udělení abstraktního práva vyvlastňovacího podle
40* § 5 a teprve když toto právo má a nepodařilo-li se jí dosíci vyhlédnutého pozemku dohodou s jeho vlastníkem (po příp. nedá-li obec k docílené dohodě souhlasu), může správa podniku podle § 32 odst. 2 téhož zák. čl. žádati o zahájení vyvlastňovacího řízení za účelem získání konkrétního pozemku. Má tedy udělení práva dle § 5 cit. zák. v relaci vůči okruhu osob, které by mohly přijití v úvahu jako budoucí expropriáti, povahu pouhé kvalifikace budoucího exproprianta, do práv těchto majitelů pozemků se jím však dosud nikterak nezasahuje.
Na tom nic nemění okolnost, že podle § 42 cit. zák. čí. vyvlastňující podnik může se za průkazu propůjčeného práva vyvlastňovacího na základě řádného plánu vyvlastňovacího domáhati ještě před stanovením plánu toho, aby vyvlastňovací právo bylo na realitách v plánu zakreslených pozemnoknižně zaznamenáno s účinky, popsanými blíže v odst. 2 téhož zák. ustanovení, neboť ani tímto pozemnoknižním aktem, jejž na zakročení vyvlastnitele vykonává příslušný soud a jenž předpokládá právě předloženu řádného plánu vyvlastňovacího u vyvlastň. úřadu, nestává se původní abstraktní povolení úřadů správních konkrétním opatřením správním, působícím proti určité osobě, naopak zůstává i pak pouhou podmínkou pro vydání aktu správního, t. j. rozhodnutí vyvlastňovacího, které teprve do právní sféry vlastníka pozemku zasahá.

Citace:

č. 8011. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 881-882.