Č. 2992.

Známky: I. Právo vyhrazené ministerstvu obchodu §em 21 lit. d) známkového zák. z r. 1890 vztahuje se i na známky, jež — byvše dříve zapsány u obchodní a živnostenské komory bývalého státu rak. mimo území republiky čsl. — byly později přihlášeny pro území tohoto státu. — II. Závada bránící zápisu známky po rozumu § 1 známk. novely z roku 1895 nemůže býti odklizena tím, že se známka dlouholetým užíváním v kruzích konsumentů vžila. — III. Známka »Primus« jest deskriptivní ve smyslu § 1 známk. novely z r. 1895.
(Nález ze dne 17. prosince 1923 č. 1924.) Prejudikatura: Boh. 2307 adm.
Věc: Firma Auerlichtgesellschaft m. b. H. Kommanditgesellschaft v Berlíně proti ministerstvu obchodu o ochrannou známku.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Min. obch. nař. rozhodnutím vyslovilo dle § 21 lit. d) zák. o ochraně známek ze 6. ledna 1890 č. 19 ř. z., vyslechnuvši st-lku, že slovní známka »Primus« ohlášená u obch. a živn. komory v Praze pro plynová žárová tělesa a zapsaná tam pod č. 10276/74508 Vídeň neměla býti zapsána dle § 1 známk. novely z r. 1895 a nařídilo výmaz známky z rejstříku.
Rozhodnutí své odůvodnilo min. v podstatě takto:
Známka ... jest výlučně slovní známkou, obsahujíc pouze latinské slovo »Primus«.
Slovo to, jehož význam »první« jest všeobecně znám a jehož se obzvlášť v obdobě »Prima« v obchodních kruzích běžně používá, poukazuje výhradně na jakost zboží. Známky takového obsahu jsou však dle § 1 známk. novely z r. 1895 z registrace vyloučeny.
Stížnost na toto rozhodnutí podaná k nss-u obsahuje tři námitky:
1. Min. nebylo oprávněno přezkoumávati způsobilost sporné známky k zápisu, ježto tato známka byla již svého času zapsána ve Vídni pro území bývalého státu rak. i státu uh. a přezkoumávání registrační způsobilosti takovýchto známek brání jednak čl. 274 mírové smlouvy Saint-Germainské, jednak zák. z 24. července 1919 č. 471 Sb.
2. Nař. rozhodnutí odporuje také předpisům známkového práva, poněvadž založeno jest výhradně na ustanovení § 1 novely z 30. července 1895 č. 108 ř. z., nepřihlíží však k ustanovení čl. 6 mezinárodní unijní smlouvy pařížské ve znění smlouvy washingtonské z r. 1911, ani k ustanovení zák. ze 17. března 1913 č. 65 ř. z. Ve smyslu těchto ustanovení měl úřad přihlédnouti k okolnosti, že známka sporná se v kruzích konsumentů vžila jako označení původu zboží ze závodu stěžující si firmy a tak byť i sama o sobě k zápisu způsobilá nebyla, dlouholetým užíváním této způsobilosti nabyla.
3. Slovo »Primus« za známku užívané není výhradným údajem jakosti zboží ve smyslu § 1 novely známkové z r. 1895.
Nss se již častěji zabýval námitkami svrchu pod č. 1 a 2 uvedenými a jako dříve nemohl je ani v tomto případě uznati za odůvodněné, trvaje na právním názoru, že právo min. obch. vyhrazené předpisem § 21 lit. d) známk. zák. z r. 1890 č. 19 ř. z. vztahuje se i na známky, jež byvše dříve zapsány u obch. a živn. komory bývalého státu rak. mimo nynější území republiky čsl., byly později přihlášeny pro území tohoto státu, jakož i na názoru, že závada bránící zápisu známky po rozumu § 1 známk. novely z r. 1895 nemůže býti odklizena tím, že se známka dlouholetým užíváním v kruzích konsumentů vžila. Důvody, jakými nss k těmto názorům právním dospěl, jsou podrobně rozvedeny zejména v nál. Boh. 1704 a 1644 adm.
Avšak ani vývodům stížnosti dovozujícím, že žal. úřad neprávem měl za to, že slovní známka »Primus« jest deskriptivní ve smyslu § 1 novely z r. 1895, nemohl nss dáti za pravdu.
Nelze sice popírati, že, jak uvádí stížnost, v životě obchodním jest obvyklým a běžným označovati kvalitu zboží slovem »Prima«, tím však není nikterak vyvrácena správnost úsudku žal. úřadu, že také slovo »Primus« aspoň u části konsumentů bude pojímáno jako označení jakosti. Jedině tuto okolnost jest však pokládati ve smyslu § 1 uved. zák. za rozhodnou, nikoliv, zda slova »Primus« se v obchodě v tomto významu již užívá a v jaké míře, a rovněž jest nerozhodno, že jde o slovo vzaté z řeči latinské.
Úsudek svůj o tom, že aspoň část konsumentů bude slovu »Primus« rozuměti uvedeným způsobem, mohl úřad právem opříti o notorickou skutečnost, že slovo to je co do svého významu známo v širokých kruzích a to i osobám, které jinak jazyka latinského znalé nejsou. Není proto vad řízení v tom, že po této stránce úřad zvláštního šetření nekonal.
Z uvedených důvodů bylo stížnost zamítnouti jako neodůvodněnou.

Citace:

č. 2992. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 1215-1217.