Čís. 14130.

Platným titulem k nabytí držby a vlastnictví není listina o sobě, nýbrž právní jednání listinou tou vyjádřené.
Nebyl-li podle souhlasné vůle stran pozemek předmětem kupu, a vůle stran byla v listině jen nesprávně vyjádřena, stává se »kupitel« pozemku jen jeho knihovním držitelem a vlastník pozemku může proti němu zakročiti žalobou podle § 372 obč. zák.
Poněvadž nešlo u smluvníků o omyl v předmětu, nepřichází v úvahu ustanovení § 871 obč. zák., ani § 1487 obč. zák.
(Rozh. ze dne 31. ledna 1935, Rv I 483/33.)
Žalobě se žalobním žádáním, že žalovaná pozůstalost po Františku V. je povinna vydati žalobcům Václavu M. a Aloisii M. pozemek čís. kat. 453/4 v Z. do úplného a neobmezeného vlastnictví a strpěli, by bylo pro žalobce na pozemek ten vloženo právo vlastnické, vyhověly soudy všech tří stolic, nejvyšší soud z těchto
důvodů:
Nestačí, že v kupních smlouvách ze dne 29. května 1923 a ze dne 31. prosince 1924 byla jako předmět kupu mimo jiné uvedena též parcela čís. k. 453/4 a že na základě těchto listin bylo vloženo vlastnické právo k této parcele pro manžele S. resp. pro žalované. Neboť platným titulem k nabytí držby a vlastnictví není listina sama o sobě, nýbrž právní jednání listinou tou vyjádřené. Při žádné z těchto dvou kupních smluv však nesměřovala vůle stran k prodeji sporné parcely čís. k. 453/4. To je patrno z toho, že parcela k. čís. 453/4, nemající znatelných hranic a splývající s ostatním pozemkem žalobců, nebyla J. S. odevzdána, nýbrž zůstala i nadále v užívání žalobců. J.S. pak nemohl podle § 442 obč. z. postoupili F. V. více práva než měl sám a je zjištěno, že mu spornou parcelu do držby neodevzdal. F. V. při náležité pozornosti musel poznati, že sporná parcela je sloučena s ostatními pozemky žalobců a že je těmito stále užívána. Nenabyl tedy F. V. onoho pozemku v důvěře ve veřejné knihy a proto ani jeho dědicové nemohou dovolávali se důvěry ve veřejné knihy. Předpis § 440 obč. z. upravuje případ, kterému ze dvou skutečných nabyvatelů nemovitostí, žádajících o knihovní vtělení, přísluší přednost; nelze ho však použiti v souzeném sporu, kde žalobcové jako vlastníci naturální nastupují na žalované jako knihovní držitelé žalobou podle § 372 obč. z. V souzeném případě nepřicházejí v úvahu předpisy §§ 871 a násl. obč. z., poněvadž při obou shora uvedených kupních smlouvách pozemek p. čís. 453/4 podle souhlasné vůle stran netvořil předmět kupu a vůle stran byla v listině nesprávně vyjádřena. Ježto nejde o neplatnost kupní smlouvy pro omyl, neplatí promlčecí lhůta § 1487 obč. z. Předpisu § 63 kn. z. nelze použiti, poněvadž nejde o žalobu na knihovní výmaz a obnovení předešlého stavu. Nemůže býti ani řeči o tom, že by se žalobci bezdůvodně obohatili na újmu žalovaných, kdyby sporný pozemek podrželi.

Citace:

č. 14130. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 110-111.