NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 2

Čís. 1913.

Ustanovení druhého odstavce §u 2 nařízení Národního výboru ze dne 5. listopadu 1918, čís. 28 sb z. a n. vztahuje se toliko na případy prominutí trestu podle §u 1.
I vyloučení podmíněného odkladu výkonu trestu podle §u 2 zák. o podmíněném odsouzení jest považovati za následek trestu ve smyslu druhého odstavce §u 2 amnestie čís. 28/1918.
(Rozh. ze dne 3. března 1925, Zm I 124/25.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl v neveřejném zasedání zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského jakožto nalézacího soudu v Litoměřicích ze dne 19. prosince 1924, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem podvodu podle §§ů 197, 199 písm. g) (správně písm. d) tr. zák., vyhověl však odvolání obžalovaného z odepření podmíněného odkladu výkonu trestu v ten smysl, že se rozsudkový výrok o nepovolení podmíněného odkladu výkonu trestu zrušil a soudu nalézacímu uložil, aby v této příčině znovu jednal a rozhodl. V otázce, o niž tu jde, uvedl v
důvodech:
Odvolání obžalovaného jest odůvodněno. Má pravdu především v tom, že z trestního lístku patrné odsouzení obžalovaného rozsudkem c. a k. polního válečného soudu v oblasti etapní pošty čís. 346 ze dne 20. března 1918 pro zločin podle §u 183 voj. tr. zák. a pro zločin podle §u 197/1 voj. tr. zák. k trestu zostřeného žaláře na dobu dvou let, jehož výkon odložen byl tímto rozsudkem na dobu po ukončení války, bylo prominuto ustanovením §u 1 nařízení Národního výboru Čsl. ze dne 5. listopadu 1918 o amnestii, čís. 28 sb. z. a n. z roku 1918. Ustanovení to mluví sice doslovně pouze o prominutí trestu, pokud ještě nebyl proveden, jakož i neschopnosti dosíci jistých práv, postavení a oprávnění, která nastala podle zákonných předpisů jako následek odsouzení, a ztráty volebního práva a volitelnosti do veřejných sborů; avšak druhý odstavec §u 2 nařízení ustanovuje všeobecně, že se následky trestného činu promíjejí. Ač ustanovení to není v §u 1 nýbrž v §u 2, kde se v prvém odstavci nařizuje, by trestní řízení pro trestné činy v §u 1 uvedené, když se dosud tak nestalo, vůbec nebylo zahájeno, pokud se týče, aby, bylo-li již zahájeno, bylo za určitého předpokladu zastaveno, nelze o tom pochybovati, že se vztahuje toliko na případy prominutí trestu podle §u 1, poněvadž se na aboliční případy prvního odstavce §u 2, kde dle povahy věci o nějakých následcích trestných činů vůbec nelze mluviti, vztahovati ani nemůže, a že ustanovením tímto mělo býti pouze zdůrazněno, že se promíjejí nejen následky trestných činů, v §u 1 uvedené, nýbrž vůbec veškeré jejich následky. Že však i vyloučení podmíněného odsouzení ve smyslu §u 2 zák. o podm. ods. jest považovati za následek trestu, o tom nemůže býti pochybnosti. Dle toho nemůže svrchu uvedené odsouzení obžalovaného přicházeti v úvahu s hlediska prvního odstavce §u 2 zák. o p. o., třebas odst. druhý tohoto §u čítal lhůtu, po kterou platí omezení prvého odstavce, ode dne právoplatného prominutí trestu. Pokud tedy soud nalézací předpokládal, že přiznání podmíněného odkladu výkonu trestu obžalovanému je se zřetelem na předchozí tresty jeho po zákonu vyloučeno, posoudil věc právně mylně, kdyžtě nemůže býti dále pochybno, že potrestání obžalovaného pokutou 5 K nebo 12 hodinami vězení pro přestupek §u 23 zák. o tisku dle rozsudku c. k. okr. s. v České Lípě ze dne 15. května 1912 po zákonu (§ 2 odstavec prvý a druhý zák. o p. o.) podmíněnému odkladu výkonu trestu nynějším rozsudkem obžalovanému uloženého v cestě, nestojí. Zbývá tedy ještě jen posouditi, jsou-li tu podmínky arbitrérní ve smyslu §u 1 zák. о p. o. V té příčině rozsudek vyjadřuje se tak neurčitě a všeobecně, že nelze správnosti jeho odůvodnění přezkoumati. Vada tato rovná se nedostatku odůvodnění pro výrok o odepření podmíněného odkladu výkonu trestu i bylo proto uznati, jak shora uvedeno (§ 7 zák. o p. o.).

Citace:

Přehled rozhodnutí c. k. nejvyš. soudu v jiných časopisech uveřejněných:. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1914, svazek/ročník 23, číslo/sešit 3, s. 140-153.