NPD documents search: Váž. tr., 4 (1922)

Č. 9606.

Lékárny: Pro posouzení potřeby obyvatelstva podle § 10 odst. 2 lékár. zák. jest rozhodný počet veřejných lékáren ve stanovišti žádané nové lékárny a v jeho okolí v době rozhodování o žádosti za novou koncesi, nikoliv v době podání žádosti.
(Nález ze dne 14. ledna 1932 č. 268.)
Věc: Ph. Mg. Josef F. v Praze proti ministerstvu veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy (odb. rada Dr. Hubert Havránek, za zúč. strany adv. Dr. Frt. Lohr z Prahy) o koncesi lékárenskou.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Zsp v Praze zamítla rozhodnutím z 26. června 1928 žádost st-lovu za udělení koncese ke zřízení a provozování nové veřejné lékárny v Praze II. se stanovištěm na náměstí v domech č. p.... s odůvodněním, že potřeba obyvatelstva zřízení žádané lékárny nevyžaduje a že zřízení její v navrhovaném stanovišti mělo by za následek ohrožení existenční schopnosti lékárny Ph. Mg. Milady K., provozované v domě č.... na náměstí v Praze II.
Odvolání z toho podanému nevyhověl žal. úřad jednak z důvodů rozhodnutí v odpor vzatého, jednak z dalších důvodů vlastních. Úvahami v nař. rozhodnutí uvedenými dospělo min. zdrav. k závěru, že udělení žádané koncese a provozování její v daném stanovišti potřeba obyvavatelstva nevyžaduje a že udělením této koncese a jejím provozováním byl by dosavadní neutěšený stav lékárny Ph. Mg. Adolfa P., provozované v domě čp... . ve ulici v Praze II. »o mnoho zhoršen, ba podvrácen«.
O stížnosti na toto rozhodnutí podané nss uvážil:
Podle § 10 odst. 2 zák. z 18. prosince 1906 č. 5 ř. z. z r. 1907 o úpravě lékárnictví dlužno při rozhodování o žádosti za koncesi přihlížeti k potřebě obyvatelstva. Podle tohoto ustanovení je nedostatek potřeby obyvatelstva sám o sobě dostatečným důvodem pro odepření koncese k provozování veřejné lékárny.
V nař. rozhodnutí uvedl žal. úřad, že na náměstí se provozují 3 veřejné lékárny, že byla pravoplatně povolena nová lékárna v ulici, další pak nová lékárna ve třídě a že poblíže stanoviště žádané lékárny provozuje se lékárna ve ulici. Podle úsudku žal. úřadu zachytí nová lékárna ve třídě značnou část pasantů z Král. Vinohradů. Nař. rozhodnutí vyslovilo, že dosavadní lékárny a zmíněné dvě nové lékárny úplně postačují potřebě obyvatelstva na náměstí a potřebě pasantů tohoto náměstí.
Nezákonnost spatřuje st-1 v tom, že žal. úřad pozíral při rozhodování o jeho žádosti k nově povoleným dvěma lékárnám. St-1 tvrdí, že úřad měl žádost posuzovati podle poměrů v době jejího podání, nebyl proto oprávněn pozírati ke zmíněným dvěma nově uděleným koncesím, ježto byly uděleny po podání žádosti jeho. Toto stanovisko stížnosti není správné. Úřední výrok, kterým se uděluje koncese k provozování veřejné lékárny, která nespočívá na reálním právu, má povahu výroku konstitutivního, neboť právo k samostatnému provozování veřejné lékárny se tímto správním aktem zakládá (§ 9 lék. zák.). Z toho plyne, že úřad může uděliti lékárenskou koncesi jen tenkráte, jsou-li náležitosti, jež jsou podle zákona předpokladem dosažení koncese, splněny v době, kdy o žádosti za koncesi rozhoduje.
Pro posouzení potřeby obyvatelstva, k níž podle § 10 odst. 2 lék. zák. při rozhodování o žádosti za udělení koncese pro veřejnou lékárnu pozírati dlužno, jest rozhodný počet všech veřejných lékáren ve stanovišti a v okolí jeho v době rozhodování o žádosti za povolení lékárny po právu trvajících, tedy i těch, pro které byly koncese uděleny během řízení o žádosti za udělení koncese, o níž úřad rozhodoval teprve po udělení těchto koncesí. Názor, že úřad byl povinen s vyřízením žádosti o tyto koncese posečkati, až by bylo o žádosti st-lově pravoplatně rozhodnuto, nemá v zákoně opory.
Úsudek o tom, vyžaduje-li potřeba obyvatelstva udělení žádané koncese, jest výsledkem hodnocení skutkových okolností, které pro otázku této potřeby v úvahu přijíti mohou. Nss, jsa zásadně vázán skutkovou podstatou nař. rozhodnutí (§ 6 odst. 1 zák. o ss), není v důsledku této zásady povolán samostatně hodnotiti výsledky průvodního řízení, provedeného úřady správními; může závěry plynoucí z volného hodnocení průvodů přezkoumati jen po stránce procesní, t. j. nespočívají-li na řízení vadném nebo neúplném, nejsou-li v rozporu se spisy a jsou—li logicky možny závěry skutkové, k nimž úřad dospěl.

Citace:

č. 9606. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické nakladatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 239-241.