Č. 10028.

Zaměstnanci veřejní. — školství (Slovensko): * Oběžník min. škol. z 8. června 1929 č. 3436 pres. o převodu státních profesorů a učitelů, jimž byla udělena slovenská nebo podkarpatská výhoda ve formě osobního přídavku, do platů zákona č. 103/26 nemá povahu právní normy.
(Nález ze dne 24. září 1932 č. 14474.)
Věc: Ing. Samuel P. v K. (adv. Dr. Josef Holúbek z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty o výměru požitků.
Výrok: Stížnost, pokud směřuje proti rozhodnuti z 21. května 1929, se odmítá pro nepřípustnost, pokud směřuje proti rozhodnutí z 25. června 1929, se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Výměrem min. školství ze 14. července 1926 byl st-l, tehdy profesor státní průmyslové školy v B., převeden do platů podle plat. zák. č. 103/26, při čemž do výpočtu dosavadních požitků ve smyslu § 196 odst. 1 plat. zák. pojata byla i »slovenská výhoda« obnosem 6228 Kč. Ježto po srážce pensijního příspěvku byl zbytek dosavadních požitků st-lových o 2154,72 Kč vyšší, než zbytek požitků podle plat. zákona, byl mu přiznán vyrovnávací přídavek ročních 2160 Kč. — Č. 10028 —
Ze spisů správních je zřejmo, že tato »slovenská výhoda« byla st-li přiznána ve formě osobního přídavku původně ve výši rozdílu mezi platy IX/2 hodn. tř. a platy VIII/4 hodn. tř. (výměr z 12. dubna 1923), později ve výši 4512 Kč (výměr ze 17. dubna 1924) a konečně ve výši 6228 Kč (výměr ze 4. května 1925).
Podáním ze 6. dubna 1929 žádal st-l, aby mu byl přiznán osobní přídavek pro Slov. a aby mu byl vyplacen rozdíl mezi platem, jak byl stanoven podle plat. zákona, a platem po uznání uvedeného osobního přídavku. Žádost tuto odůvodňoval v podstatě tím, že mu výměry min. škol, z 12. dubna 1923, ze 17. dubna 1924 a ze 4. května 1925 byl zmíněný přídavek přiznán po dobu působení na Slov., resp. že mu výměrem žal. úřadu z 28. listopadu 1925 byl přiznán i pro výměru odpočivných požitků, a že všem profesorům státní průmyslové školy v B.., kteří dne 1. ledna 1926 měli definitivu a dosud na Slov. působí, byl osobní přídavek pro Slov. započítán do postupu a rozdíl mezi platem o tento přídavek zvýšeným a platem stanoveným podle zák. č. 103/26 jim byl vyplacen, kdežto st-li, který dnem 10. ledna 1928 byl přeložen ke státnímu báňskému kapitanátu v B., vyplacen nebyl.
Nař. rozhodnutím z 21. května 1929 bylo vysloveno, že žal. úřad omezuje vzhledem k tomu, že st-l byl do služby školské dnem 10. ledna 1928 zproštěn, své rozhodnutí na dobu od 1. ledna 1926 do konce ledna 1928, kdežto ve příčině další doby odkazuje st-le s jeho platovými nároky na jeho nynější služební úřad. Co se však týče platových nároků st-lových za dobu od 1. ledna 1926 do 31. ledna 1928, byl st-l rozhodnutím tímto odkázán na pravoplatný výměr ze 14. července 1926 i s jeho dodatkem ze 14. září 1926, kterážto úprava se stala pro zmeškání lhůty v § 151 plat. zák. nenaříkatelnou. Žal. úřad neshledal proto příčiny nyní dodatečně po vystoupení žadatele ze služeb min. škol. žádosti st-lově vyhověti.
Dalším nař. rozhodnutím z 25. června 1929 bylo vysloveno, že sice podle oběžníku min. škol. z 8. června 1928 č. 3436 pres. byl profesorům státních průmyslových škol na Slov., kteří od 1. ledna 1926 požívali slovenské výhody ve formě osobního přídavku doplňujícího jejich požitky na požitky určitého stupně téže nebo vyšší hodn. třídy, vedle původního převodu do nových platů v roce 1928 proveden nový (výhodnější) převod do nových platů tak, jakoby byli požívali v den účinnosti platového zákona vyšších platů, na které jejich normální platy byly doplňovány dotčeným osobním přídavkem, že však žal. úřad neuznává právního nároku dotyčných zaměstnanců ani nároku st-lova, poněvadž z ustanovení plat. zákona nárok takový nevyplývá a zmíněný oběžník má jen ráz instrukce pro interní úřední potřebu, nikoli však charakter právní normy, ze které by dotčení zaměstnanci mohli dovozovati určité právní nároky. Ostatně zní přípis min. fin. v dohodě s min. vnitra jen tak, že »nečiní námitek« . . . . . , nepřiznává tedy zaměstnancům určitého nároku. K výjimečnému opatření u st-le pak neshledal žal. úřad příčiny.
O stížnosti uvažoval nss takto: — — — —
Druhé nař. rozhodnutí zamítá nárok st-lův na nový převod do nových platů na podkladě požitků odpovídajících dosavadním řádným požitkům — Č. 10028 —
včetně osobního přídavku z titulu t. zv. slov. výhody ze dvou důvodů, a sice jednak proto, že nárok takový ze zákona platového nevyplývá, jednak proto, že nárok ten neplyne ani z oběžníku min. škol. z 8. června 1929 č. 3436 pres.
Stížnost brojí jen proti tomuto druhému důvodu, a bylo se proto nss-u omeziti na zkoumání otázky, zda zmíněný oběžník skýtá právní a tedy před nss-em stihatelný nárok na nový převod do platů podle plat. zák. tak, jak se toho domáhá st-l.
St-l namítá, že oběžník z 8. června 1929 č. 3436 pres. ukládá odborům (presidiu) min. škol. a skupině S, aby ihned učinily opatření, aby u definitivních státních profesorů a učitelů, o něž jde, t. j. u nichž převod do nových platů byl původně proveden podle výnosu z 8. července 1926 č. 78464, byl převod do nových platů znova proveden. Byl prý tedy proveden z moci úřední převod do nových platů i u těch profesorů, kteří proti původnímu převodu nepodali námitek, a má tedy st-l, jenž do 10. ledna 1928 byl profesorem státní průmyslové školy v B., nárok, aby i u něho byl nový převod proveden. Cit. oběžník neuvádí jménem osoby, u nichž má nový převod býti proveden, není prý interním pokynem, nýbrž dává profesorům, kteří dne 1. ledna 1926 požívali slov. výhody, nárok na převod do vyšších platů, kterýžto nárok nezaniká tím, že st-l již není zaměstnancem tohoto min.
Nss neshledal námitku tuto důvodnou.
Citovaným oběžníkem se v podstatě uvádí, že min. fin. v dohodě s min. vnitra na základě výsledku jednání užší meziministerské komise nečiní námitek, aby u státních profesorů a učitelů, kterým přiznán byl osobní pří dávek, jímž se jejich požitky doplňovaly v důsledku slovenské výhody na požitky určitého vyššího stupně téže nebo vyšší hodn. třídy, byl proveden převod do nových platů k 1. lednu 1926 se zřetelem k osobnímu přídavku, tedy podle požitků oné hodn. třídy a platového stupně, na který jejich požitky zmíněným osobním přídavkem byly doplněny . . . . . . Oběžník ten, dávaje o tom věděti, ukládá odborům (presidiu) a skupině S žal. úřadu, aby ihned učinily opatření, aby u definitivních státních profesorů a učitelů, o něž jde, t. j., u nichž převod do nových platů byl původně proveden podle výnosu z 8. července 1926 č. 78464, byl převod znova proveden ve smyslu výše uvedené zásady. Konečně podotčeno, že výnosem z 1. června 1928 č. 71443 uloženo bylo referátu min. škol. v Bratislavě a školskému referátu v Užhorodě, aby opatření, o které jde, v oboru své vlastní působnosti neprodleně provedly.
Je sice pravda, že oběžník tento neuvádí jménem osoby, u nichž nový převod má býti proveden, leč přes to nemohl nss v něm spatřovati ani všoobecně závaznou normu, ani individuelní správní akt, z něhož by st-1 mohl nějaký subj. nárok dovozovati. Všeobecně závaznou normou oběžník ten není již proto, že se mu nedostává řádné publikace, a individuelním správním aktem není proto, že st-li nebyl v řízení adm. sdělen jako individuelní akt, který by upravoval jeho nároky platové vůči školské správě. Povahy individuelního aktu nenabyl ani tím, že byl st-li dodán současně s nař. rozhodnutím, neboť postupem tím chtěl žal. úřad poskytnouti st-li důkaz o tom, že nemá žádného nároku na novou úpravu platu. — Č. 10028 —
Pak ovšem nemůže st-l ze zmíněného oběžníku dovozovati žádný právní nárok a je také zcela irelevantní, zda jiným profesorům nový převod podle něho byl povolen či nikoli.

Citace:

č. 10028. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 301-304.