NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 1

— Č. 8630 —
Č. 8630.

Učitelstvo (Slovensko): * Usnesení vlády z 22. prosince 1926 (intimát min. školství a národní osvěty z 5. ledna 1927 č. 157809/26-1) nezakládá učiteli církevní školy ludové na Slov. právní nárok na poskytnutí zálohy ze státních prostředků na platy podle zák. č. 104/26.
(Nález ze dne 24. května 1930 č. 21920/29.)
Prejudikatura: Boh. A 8443/30.
Věc: Štěpán H. v L. (adv. Dr. Lad. Valenta z Prahy) proti referátu ministerstva školství a národní osvěty v Bratislavě o úpravu a doplatek požitků od státu. — Č. 8630 —
Výrok: Stížnost se dílem odmítá jako nepřípustná, dílem zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Zjistiv, že st-1, učitel řím.-kat. ludové školy v L., není čsl. státním občanem, požádal íeferát min. škol. v Bratislavě výnosem z 24. března 1923 řím.-kat. biskupský ordinariát v Trnavě, aby jmenovaného učitele z veřejné školské služby propustil. Zároveň byla dnem 31. března 1923 zastavena výplata státních podpor. St-1 zadal za udělení čsl. stát. občanství a zažádal u řečeného referátu, aby mu povolil vyučování než bude rozhodnuto o této jeho žádosti. Řečený úřad výnosem ze 3. ledna 1924 vyslovil, že st-lovo propuštění zůstává v platnosti, že se mu nepovoluje další vyučování, jakož i že požitky jsou poukázány do dne propuštění. — Výnosem z 8. února 1926 udělilo min. vnitra st-li čsl. státní občanství a vykonal tento dne 27. října 1926 slib státoobčanský.
Po té poskytl žal. referát nař. výnosem na základě zmocnění vlády z 22. prosince 1926, sděleného přípisem min. škol. z 5. ledna 1927 st-li ze státních prostředků a na účet dosavadního vydržovatele školy na dobu ode dne 1. listopadu 1926 do dalšího opatření, nejdéle však do dne 30. června 1927, zálohu na zvýšení jeho požitků, zabezpečených mu vydržovatelem školy, případně osobami třetími, podle platných ještě uherských předpisů, do výše služebních požitků, na které by měl nárok podle zák. č. 104/26, kdyby působil za stejných okolností na škole státní téže kategorie. Za účelem určení výše zálohy vycházel referát z předpokladu, že by st-lova započítatelná (započtená) služ. doba k 1. říjnu 1926 činila (po poměrném přepočtení podle § 12 odst. 2 učit. zák.) 13 roků, 7 měsíců, zaokrouhleně na půlroky podle § 38 odst. 2 učit. zák. 13 roků 6 měsíců a vyčíslil podle toho — přihlížeje k tomu, že vydržovatel zabezpečil st-li v hotových penězích a naturáliích ročně 1 600 Kč — řečenou zálohu částkou 19 116 Kč. Současně výslovně upozornil st-le, že toto opatření nezakládá pro něho proti státnímu eráru právního nároku na výše uvedené požitky a že nemůže v ničem prejudikovati budoucí úpravě jeho-požitků podle zák. čís. 104/26.
Rozhoduje o stížnosti, řídil se nss těmito úvahami: — — —
Bezdůvodnou shledal nss stížnost, pokud se obrací proti nesprávné výměře zálohy ze státních prostředků za účelem zvýšení služ. požitků na výši, na kterou by měl st-1 nárok podle zák. č. 104/26. Stížnost v tom směru tvrdí, že služ. doba st-lova, jež byla předpokladem pro stanovení výše služného, činí více než 13 1/2 let a dovozuje, že žal. úřad dobu tu nesprávně zjistil. Činí však tak neprávem.
Zákon učitelský č. 104/26 ustanovil v § 1 odst. 1, že platí pro učitele státních obecných a občanských škol, dále pro učitele veř. obecných a občanských škol, uvedených v 2. odst. čl. XIV. zák. č. 251/22, jakož i pro učitele cvičných škol, přičleněných k státním učitelským ústavům. Podle odst. 2 uvedeného paragrafu provede se obdobná úprava platových a služebních poměrů učitelstva ostatních veř. škol. obecných a měšťanských (sc. učitelstva, o němž není řeči v odst. 1) zvláštním zákonem. Až do té doby platí pro toto učitelstvo platová ustanovení tohoto zákona — Č. 8630 —
a dosavadní služ. předpisy. Podle § 45 cit. zák. uhradí náklad, který vznikne provedením tohoto zákona, dosavadní vydržovatelé.
Z ustanovení těchto plyne nade vši pochybnost jasně, že zák. č. 104/26 vztáhl sice svou platovou úpravu také na učitelstvo církevních škol ludových na Slov. a Podk. Rusi, že však současně uložil dosavadním vydržovatelům škol těchto, aby nesli ze svých prostředků náklad s touto úpravou spojený. Jsou tedy po zákonu zavázání toliko dosavadní vydržovatelé církevních škol na Slov. a Podk. Rusi, aby hradili vyšší náklad, který vzejde platovou úpravou ve smyslu zák. č. 104/26 a není v zákoně tom ustanovení, ze kterého by se dalo vyčísti, že uloženo bylo státu, aby zvýšení platové provedl na svůj vrub. Nemají proto jednotlivé osoby učitelské stihatelného nároku vůči státní správě, aby jim poskytla služ. platy ve výši stanovené zákonem učitelským a nemá ovšem za tohoto stavu práva ani st-1 jako učitel církevní ludové školy v L. právního nároku vůči státní školské správě, aby mu poskytla požitky ty, resp. zálohu na ně.
Na tom nemůže nic změniti ani skutečnost, že podle usnesení vlády z 22. prosince 1926 (výnos min. škol. svědčící referátům v Bratislavě a Užhorodě z 5. ledna 1927) mají býti poskytnuty učitelům škol obecných (ludových) a měšťanských na Slov. a Podk. Rusi, jichž se týká § 1 odst. 2 učit. zák., ode dne 1. ledna 1926 (do odvolání, nejdéle však do konce června 1927) ze státních prostředků a na účet dosavadních vydržovatelů zálohy na zvýšení jejich služ. platů, zabezpečených jim vydržovateli školy a případně osobami třetími podle starých předpisů uherských, do výše služ. platů, na které by měli nárok podle učit. zákona, kdyby působili za stejných jinak okolností na školách státních téže kategorie. Neboť usnesení to podle způsobu svého vydání i obsahu jest toliko vnitřním zmocněním školské správy, že může poskytnouti na účet dosavadních vydržovatelů škol uvedeným v něm učitelským osobám zálohy, není však objektivní normou, která by zakládala nárok těchto osob učitelských vůči státní školské správě, aby zálohu tu skutečně, resp. v určité výši jim vyplatila. Usnesení to nemá moci zákona a není také vl. nařízením ve smyslu §§ 55 a 84 úst. listiny. Nebylo způsobem předepsaným pro platné právní normy publikováno. Naopak ze správních spisů vysvítá, že bylo toliko intimováno referátu žal. úřadu v Bratislavě a škol. odboru civ. správy Podk. Rusi v Užhorodě jako interní pokyn. Že by bylo individuelním správním aktem sděleno st-li, ze spisů nevyplývá a stížnost ani netvrdí.
Také obsah nař. výnosu ukazuje jasně, že nechtěla školská správa ani nař. výnosem jako individuelním správním aktem přiznati st-li dekretálně zálohu ve výnosu tom blíže uvedenou, neboť výnos ten uvádí doslova toto: »Při tom výslovně upozorňujeme, že toto opatření nezakládá pro Vás právního nároku na výše uvedené požitky proti státnímu eráru a že nemůže v ničem prejudikovati budoucí úpravě Vašich požitků podle zák. č. 104/26«. — Č. 8631 —
Nemá-li však st-1 nároku vůči státní správě na přiznání zálohy vůbec, jest lhostejno, jakým způsobem zjišťoval žal. úřad výši zálohy té a podle kterých předpokladů při tom postupoval. Nemohl proto porušiti subj. práv st-lových, vzal-li za základ výpočtu zálohy služební dobu toliko v rozsahu 13 1/2 let a nepřihlédl-li k tomu, že započítatelná služební doba st-lova vykazuje snad větší rozsah. Je proto bezdůvodnou námitka stížnosti, která vytýká, že zjistil žal. úřad nesprávně délku započítatelné služ. doby st-lovy.

Citace:

č. 8630. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 827-830.