NPD documents search: Váž. tr., 19 (1937)

Č. 2984.

Učitelstvo: I.*»Kvalifikace pro místo, o jehož obsazení právě jde,« podle čl. IV. zák. z 9. dubna 1920 č. 306 Sb. jest v Čechách dobré zdání podané okr. školním inspektorem ve smyslu §§ 5 a 6 zák. z 19. prosince 1875 č. 86 z. z. pro Čechy. — II.*Za platnosti zák. č. 306/20 může zemský úřad školní odmítnouti schváliti presentaci oprávněným činitelem vykonanou nejen z důvodů § 50, 4. odst. zák. o školách národních z r. 1869, nýbrž i z toho důvodu, že vykonaná presentace nevyhovuje předpisům čl. IV. zákona č. 306/20.
(Nález ze dne 14. prosince 1923 č. 21 247.)
Věc: Městská obec L. proti ministerstvu školství a národní osvěty o nepotvrzení presentace na ředitelské místo.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Presentaci Adolfa K. na místo ředitelské při II. občanské škole dívčí v L. vykonanou obecním zastupitelstvem, zškr rozhodnutím z 24. května 1922 nepotvrdila, poněvadž městské zastupitelstvo proti předpisům čl. IV. zák. z 9. dubna 1920 č. 306 Sb. nepresentovalo služebně nejstaršího uchazeče do ternového návrhu městského školního výboru v L. pojatého, který dle tabulky kompetentů pro místo to jest velmi dobře kvalifikován.
Odvolání podané z toho obecním zastupitelstvem v L. ve smyslu § 12 zák. z 19. prosince 1875 č. 86 z. z. bylo nař. rozhodnutím zamítnuto a vysloveno, že zškr, nepotvrdivši shora uvedenou presentaci, jednala správně a po zák., jelikož presentovaný Adolf K. není nejstarším službou z dobře kvalifikovaných uchazečů o zmíněné místo a tudíž volba jeho odporuje ustanovením čl. IV. zák. z 9. dubna 1920 č. 306 Sb. a provád. nař. k tomuto článku.
Stížnost neuznal nss důvodnou z těchto úvah:
Jest ovšem pravda, že v § 50 zák. o školách národních z r. 1869 označuje se právo presentační na místa učitelská při veř. školách národních jako »právo jmenovací« a že presentovanému možno podle tohoto předpisu odepříti ustanovení jen z určitých v zák. udaných důvodů.
Neméně jest pravda, že právo presentační v L. podle § 27 zák. o dozoru ke školám z 24. února 1873 č. 17 z. z. v souvislosti s předpisy zák. o právních svazcích učitelstva z 19. prosince 1875 č. 86 z. z., přísluší obecnímu zastupitelstvu a že zejména podle § 11 posléze uvedeného zák. obecní zastupitelstvo vybéře z terna podaného oškr-ou (nyní okresním výborem školním) onoho uchazeče, který se zdá nejvíce způsobilým.
Nelze však přehlédnouti, že toto právo presentátora doznalo značného omezení článkem IV. zák. z 9. dubna 1920 č. 306 Sb.
Ve vládní osnově tohoto zákona, tisk sněmovní 2737 byl čl. IV. stylisován takto:
»Při jmenování učitelů na místa definitivně systemisovaná budiž na prvním místě vzat zřetel k služebnímu stáří a kvalifikaci uchazeče pro služební místo, o jehož obsazení právě jde, na druhém místě budiž přihlédnuto k rodinným poměrům uchazečovým, k obtížím jeho posavadní služby a jeho zdravotnímu stavu. Učitelům legionářům a válečným invalidům budiž v případech zvláště pozoruhodných, zejména pak za okolností stejných dávána přednost«.
Účelem těchto ustanovení bylo podle důvodové zprávy z 2. dubna 1920: »vyhověti aspoň z části oprávněným steskům, které se po léta ozývaly z učitelstva i z ostatního občanstva na naprostou libovůli při obsazování učitelských míst. Ponechávají-li dosavadní zákony zemské orgánům, jimž příslušelo právo presentační na místa učitelská, zcela na vůli, aby volili z uchazečů toho, kdo se jim »zdá« nejzpůsobilejší, mají budoucně orgánům těm dány býti direktivy pro posuzování způsobilosti uchazečů«.
Podle zprávy kulturního výboru z 8. dubna 1920 č. tisku 2771 doplněn byl vládní návrh ve článku IV »ustanovením, za kterých okolností může učitel služebně mladší předstihnouti učitele službou staršího«.
Onen doplněk pak vsunut za 1. větu vládní osnovy jako věta druhá tohoto znění:
»Uchazeči službou mladšímu může býti dána přednost jenom tehdy, je-li kvalifikován lépe nežli uchazeč služebně starší a je-li kvalifikace tohoto nižší než dobrá«.
Zákon č. 306/20 neuvádí, co jest rozuměti »kvalifikací pro místo, o které jde«.
Nutno tedy obrat tento vyložiti v souvislosti s ostatním zákonodárstvím, pojednávajícím o obsazování míst učitelských; v tomto směru nutno v Čechách poukázati zejména na §§ 5 a 6 cit. již zák. z 19. prosince 1875 č. 86 z. z., podle nichž v městských okresích školních oškr předkládá obecnímu zastupitelstvu ternový návrh na obsazení uprázdněného místa učitelského »s dobrým zdáním okr. školního inspektora o navrženém uchazeči.«
Vzhledem k tomu jest podle názoru nss-u míti za to, že »kvalifikací pro místo, o jehož obsazení právě jde«, míní zák. č. 306/20 právě ono dobré zdání okr. školního inspektora ve smyslu §§ 5 a 6 zák. č. 86 z. z. ex 1875. Posouzení této kvalifikace vymyká se tedy vlivu presentátora.
Z toho všeho plyne, že musí býti jmenován z pravidla vždy jen uchazeč službou nejstarší, a že uchazeč službou mladší smí býti jmenován s pominutím staršího jenom tehdy, je-li kvalifikace mladšího uchazeče na toto místo lepší než kvalifikace staršího uchazeče a je-li kvalifikace staršího uchazeče horší než dobrá, t. j. zní-li posudek okr. školního inspektora pro mladšího uchazeče aspoň na »dobře« a pro staršího uchazeče na méně než »dobře«.
Tím tedy byl podstatně změněn shora zmíněný předpis § 50 zák. o školách národních z r. 1869 a § 12 zák. č. 86 z. z. z r. 1875 a to v tom směru, že zemský úřad školní může resp. musí odepříti schválení provedené presentace nejen z důvodů uvedených cit. § 50, odst. 4, nýbrž i z toho důvodu, že presentace nevyhovuje předpisu čl. IV zák. čl. 306/20.
Jest tedy tímto článkem volnost výběru mezi uchazeči, kterou presentátor dříve podle § 11 zák. č. 86 z. z. z r. 1875 měl, značnou měrou omezena, a má presentátor nárok na schválení jím vykonané presentace jenom tehdy, když — vedle ostatních dosavadních podmínek — presentace vyhovuje též předpisu čl. IV. zák. 306/20.
Proti tomuto výkladu článku IV. zák. č. 306/20 nelze důvodně čerpati protidůvody ze slov čl. I. téhož zák. »Bez újmy presentačních práv přiznaných vydržovatelům škol zemskými zákony v Čechách, na Moravě a ve Slezsku«. Neboť jednak omezuje se tato výhrada již svým umístěním v kontextu zákona jenom na obsah čl. I, jednak má, jak ze znění tohoto čl. zřejmo, jen ten smysl, že vedle jmenování učitelstva na definitivní místa, které se děje i na dále za předepsané účasti vydržovatelů školy, zavádí zákon ještě nový způsob definitivního jmenování učitelů a to podle stejných zásad, podle kterých čekatelé úředničtí jsou jmenovanými úředníky, totiž automaticky i pokud nejsou volná místa, tedy v podstatě uplynutím určité služební doby.
Ve shora vylíčeném smyslu byl ostatně význam čl. IV. od počátku chápán nejen učitelstvem, ale i celou zúčastněnou veřejností, a proto právě byla tato ustanovení tohoto článku již před jeho uzákoněním a od té doby nepřetržitě předmětem živé kritiky.
V uvedeném smyslu byl pak článek ten podle čl. VII zák. č. 306/20 proveden výnosem min. škol. a nár. osv. z 31. prosince 1920 č. 40 897/20 Věst. roč. III č. 6, na kterýžto výnos se odvolává také nař. rozhodnutí; výnos tento ve svém § 9 rovněž praví, že »kvalifikací uchazeče pro služební místo, o jehož obsazení právě jde« jest rozuměti dobré zdání okr. školního inspektora podle § 5 zák. č. 86 z. z. z r. 1875 a obsahuje pak v dalším podrobnější předpisy o tom, kterak, zejména kterými známkami tato kvalifikace se provádí.
Úkolem nss-u jest toliko zkoumati zákonitost nař. rozhodnutí v mezích platného právního řádu a nemůže se nss zabývati otázkou, zda konkrétní předpis zákona jest vhodný a účelný a zda je po případě škodlivý.
Stížnost nepopírá, že presentovaný uchazeč Adolf K. nebyl služebně nejstarším uchazečem o ono místo a že starší uchazeč Ivan G. měl kvalifikaci podle shora uvedených předpisů velmi dobrou.
Nelze proto shledati nezákonnost v postupu školských úřadů, které odmítly potvrditi presentaci předpisům uvedeného čl. IV. nevyhovující.
Vzhledem k tomu bylo stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 1566. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6, s. 267-269.