NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 2

Č. 4125.

Obecní zaměstnanci: Kterak jsou upraveny služební poměry úředníků obecních podniků v Brně?
(Nález ze dne 18. listopadu 1924 č. 20211).
Věc: Helena E. a spol. v Brně (adv. Dr. Mautner z Prahy) proti zastupitelstvu zemského hlavního města Brna (řed. měst. úřadů Frt. Janík) stran vydání dekretů o ustanovení definitivními úředníky.
131* Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Za války byly v městské plynárně a elektrárně v Brně přijaty nové síly, mezi nimi st-lé, poněvadž četní definitivní úředníci byli povoláni k činné službě vojenské. V prosinci 1919 byly st-lům doručeny dekrety presidia zem. hlav. města Brna z 5. prosince 1919, podepsané tehdejším vládním komisařem města, které měly tento shodný obsah:
»Dle usnesení poradního sboru z 15. září a 20. října 1919, schváleného vládním komisařem zem. hl. města Brna, připočítávává se Vám k Vaší dosavadní služební době u města Brna ztrávená válečná léta ve výměře — roku — měsíců — dní.
Následkem toho povyšujete se do — stupně — té platové třídy IV. skupiny úředníků městských podniků ode dne 1. září 1919, od kterého dne činí Vaše požitky na služném — Kč.
Služební doba pro časový postup do nejblíže vyšší platové třídy a stupně počítá se ode dne .... a sice jen jednoduše.
Ke kolkování toho dekretu potřebný obnos bude se Vám srážeti ve 12 měsíčních lhůtách od 1. září 1919.
3% pensijní příspěvek činí od 1. září 1919 — Kč.«
Podle tvrzení stížnosti čekali st-lé na vyhotovení jmenovacích dekretů a když je nedostali ani po ustavení obecního zastupitelstva, bylo presidium měst. rady v r. 1921 požádáno o jich vyhotovení. Usnesením měst. rady z 9. ledna 1923 nebylo žádosti té vyhověno z důvodů, že až dosud nebyli st-lé jmenování definitivními úředníky, takže jest jejich služební poměr pokládati za provisorní. Odvolání st-lů z tohoto usnesení byla nař. rozhodnutím zamítnuta jako neodůvodněná.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí pro nezákonnost a vady řízení podané uvážil nss toto:
Stížnost namítá především, že st-lé byli ustanoveni definitivními úředníky městských podniků usnesením poradního sboru z 22. září 1919, a vidí proto nezákonnost nař. rozhodnutí v tom, že jím toto jmenování jest popíráno a jejich postavení ve službách obce brněnské prohlášeno za provisorní.
V tom směru dlužno uvážiti: Předmětem usnášení poradního sboru toho dne byla zpráva ředitelství městské plynárny a elektrárny o úpravě služebního poměru pomocných sil kancelářských, která navrhovala propočítání služebních let, dvojnásobné započtení let válečných a dle toho zařadění výpomocných sil podle přiloženého schématu do určitých stupňů platových. Podle záznamu na této zprávě připojeného usnesl se poradní sbor ve schůzi dne 22. září 1919 schváliti tuto zprávu.
Dekrety, které obdrželi st-lé na to v prosinci 1919, nejsou dle svého obsahu vyřízením nebo provedením usnesení poradního sboru z 22. září 1919, nýbrž jeho usnesení z 15. září a 20. října 1919 schváleného vládním komisařem města, a nesou číslo 3686 pres., tedy stejné číslo jako t. zv. Ehrenfeldův regulativ, vydaný rovněž na základě usnesení poradního sboru z 15. září a 20. října 1920. Jeví se tudíž dekrety ony jako provedení norem stanovených tímto regulativem, nikoliv jako provedení usnesení poradního sboru z 22. září 1919.
Téhož náhledu jest i stížnost, která v dekretech z 5. prosince 1919 čís. 3686 pres. postrádá výrok o ustanovení úředníkem a směřuje k to- mu, aby se st-lům dekretů jmenovacích dostalo. Domnívá se pak, že právním zdrojem tohoto nároku jest usnesení poradního sboru z 22. září 1919. Leč neprávem. Podle § 5 služ. pragmatiky pro úředníky, praktikanty a aspiranty měst. podniků, který regulativem Ehrenfeldovým změny nedoznal (§ 15 Ehr. regul.), děje se definitivní ustanovení praktikantem neb závodním úředníkem městskou radou na návrh správního výboru závodu. Poněvadž není sporno, že v době usnesení poradního sboru z 22. září 1919 funkce statutárních orgánů města Brna byly přenesny na vládního komisaře, příslušelo právo z § 5. služ. pragm. místo městské rady vládnímu komisaři.
Tomuto dán byl k ruce poradní sbor, který jako orgán poradní neměl práva se usnášeti s konečnou platností, jeho usnesení naopak nabývala působnosti teprve schválením a provedením se strany vládního komisaře
Žal. úřad vychází z předpokladu, že usnesení poradního sboru z 22. září 1919 vládní komisař nikdy neprovedl. Tento skutkový předpoklad stížnost popírá, poukazujíc k tomu, že obsah usnesení byl st-lům ústně sdělen ředitelem závodu. Leč to nestačí k ustanovení úředníkem. Podle § 11. služ. pragmatiky, zařaděného do oddílu »o postupu při ustanovování a povyšování závodních úředníků«, jest o ustanovení úředníka vyhotoviti dekret, v němž mimo jiné musí býti uvedeno služební postavení event. i propůjčený titul a den, kterým počíná služební doba. Není-li tento den v dekretu určen, počíná dle § 12 sl. pragm. služební poměr dnem ustanovení a úředník má službu nastoupiti nejpozději do 14 dnů po doručení dekretu.
Z těchto ustanovení jest zřejmo, že služební poměr úředníků obecních podniků města Brna vzniknouti může teprve doručením dekretů.
Že st-lům jmenovací dekrety doručeny nebyly, přiznává stížnost sama, uvádějíc, že přes to, že st-lé o vydání dekretů žádali, nebyly jim vydány, a odepření jich zavdalo vlastní podnět k stížnosti.
Proto jest pro právní posouzení daného případu lhostejným, zda vládní komisař usnesení svého poradního sboru z 22. září 1919 schválil, a právně lhostejno jest, jaký význam sluší přikládati výpověděm úředníků hl. města Brna v tom směru učiněným, neboť ani schválení onoho usnesení vládním komisařem nestačilo by k založení služebního poměru st-lů jako úředníků obecního podniku města Brna. Když tedy jest jisto, že st-lům nebyly doručeny dekrety o jich jmenování definitivními úředníky vydané příslušným k tomu vládním komisařem, bylo by zbytečno zkoumati, jak dalece v usnesení poradního sboru z 22. září 1919 lze shledati výrok o jich jmenování. Proto nezabýval se nss námitkami stížnosti, pokud se snaží dovoditi, že v onom usnesení jest obsaženo jmenování st-lů definitivními.
Totéž platí i o námitce, že st-lé jsou v dekretech z 5. prosince 1919 označeni úředníky. Není-li tu usnesení kompetentního orgánu o ustanovení úředníkem, byl by dekret o takovém ustanovení aktem zmatečným a neplatným. Ostatně stížnost sama výslovně uznává, že v dekretech oněch není řeči o ustanovení definitivním a uzává to kromě toho celým svým obsahem a celou akcí st-lů, kteréž směřují k tomu, aby se st-lům dostalo dekretu o ustanovení jich definitivními. Vedle toho však stížnost uplatňuje názor, že v daném případě platí definitivní jmenování za vykonané, je-li určitá provisorní doba dovršena a neuvádí-li se proti tomu, že ostatní předpoklady definitivy nejsou splněny, a dovolává se k odůvodnění tohoto názoru předpisu § 57 služ. pragmatiky. O definitivním jmenování jednají především odst. 2. a 3. § 8 služ. pragm. a dále stížností dovolávaný § 57 téže pragmatiky. § 8 sice stanoví minimální a maximální dobu provisoria, ale stanoví výslovně, že definitivum má býti uděleno (propůjčeno). § 57 praví, že praktikanti jsou jmenováni úředníky, splní-li tam uvedené podmínky. Jak se jmenování děje, ustanovuje § 5 pragmatiky, kde se praví, že definitivní ustanovení praktikantem nebo úředníkem děje se městskou radou.
Z těchto ustanovení jest patrno, že zatímně ustanovený aspirant nebo praktikant nenabývá postavení definitivního ipso jure uplynutím určité doby provisorní služby, nýbrž teprve zvláštním aktem příslušného obecního orgánu, kterým se mu definitiva uděluje, a že udělení definitivy mu povahu aktu konstitutivního, jímž teprve definitivní poměr služební vzniká.
Nestali se tudíž st-lé definitivními ani ipso jure, ani jmenovacím aktem vládního komisaře, nebo po jeho odstoupení aktem měst. rady a nemohou proto právem namítati nezákonnost nař. rozhodnutí, které jim uznání jejich definitivy odepřelo.

Citace:

č. 4125. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 807-810.