Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně, 19 (1910). Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 400 s.
Authors:
— 332 —
Smí soudce procesní nedostavivšímu se ku líčení nesvéprávnému žalobci, resp. jeho zákonnému zástupci ustanovili zástupce ex offo ?
Nemanž. dítko zažalovalo svým poručníkem nemanž. otce, rovněž nezletilého, na uznání otcovství a placení alimentů.
Ku stání o žalobě se za žalobce nikdo nedostavil, ač řádné doručení obsílky poručníkovi bylo prokázáno. Žalovaný navrhnul praeklusi.
Procesní soudce ustanovil však zřízence soudního zástupcem chudých ku projednání věci za stranu žalobní a též s ním do projednávání se pustil.
Rekurs žalovaného do postupu toho soud rekursní zamítnul,
neboť
soud procesní ustanovením zástupce chudých vykonal, jsa zároveň soudcem poručenským, povinnost mu dle zákona přináležející, jejíž oprávněnost plyne z ustanovení § 38. c. ř. s.
(Rozh. zems. soudu v Brně z 24. května 1910, č. j. R II 183/10 / 6.)
Stejně rozhodnul týž soud již dne 17. prosince 1901 k č. j. R II. 304/1 / 6.
Proti správnosti v rozhodnutích těchto uplatněného názoru lze ze zákona samého uvésti vážné námitky.
Soudce procesní musí k oběma procesním stranám býti stejně objektivním a to i v případě, je-li jedna strana nesvéprávnou.
Kategorický předpis §§ 133., 144., 396. c. ř. s. platí i pro strany nesvéprávné a nesmí tudíž ani praxe v jich prospěch dělati výjimky. Argům. § 5. c. ř. s.
§ 38. c. ř. s. jedná pouze o zakročení dobrovolném někoho jakožto zmocněnce a nelze z něho naprosto dedukovati přípustnost ustanovení zástupce ex offo pro obmeškalou stranu nesvéprávnou. — 333 —
Postup takový vedl by ke křiklavým nesrovnalostem. Na př.:
1. Obě strany procesní jsou nesvéprávné a žádná se ku stání nedostaví (třebas následkem dohody). Tu by důsledně musel procesní soudce zříditi zástupce ex offo pro obě strany a projednávati s nimi, kdežto § 170. c. ř. s. pro případ takový nařizuje klid řízení.
2. Strana nesvéprávná, resp. její zákonitý zástupce se zúmyslně nedostaví, uznávajíc třeba, že musí ve sporu podlehnouti a chtíc se proto vyhnouti útratám projednávání rozepře. Soudce jedná tudíž proti její intenci, ustanoví-li jí zástupce ex offo a pustí-li se s ním do projednávání rozepře.
3. To, co v ohledu tomto platí o nesvéprávněm žalobci, platiti musí rovnou měrou též o nesvéprávném žalovaném; důsledně musel by se tudíž i tomu v případu nedostavení se zástupce ex offo ustanoviti, takže by instituce kontumace (.§ 396. c. ř. s.) pro něho vůbec neplatila.
4. Tentýž postup zachováván by býti musel důsledně v celém řízení procesním, tudíž i stran zodpovědění žaloby (§ 398. c. ř. s.), stran opravních prostředků atd. Toho zákonodárce jistě nezamýšlel a sotva by to bylo procesnímu právu na prospěch.
5. Pouhou náhodou v případě tomto soudce procesní byl zároveň soudcem poručenským, an tohoto pro onemocnění substituoval. Nebýti tomu tak, byl by procesní soudce klidně dle § 396. c. ř. s. se zachoval, a poručníku ponechal, aby zakročil o navrácení do stavu předešlěho. Na takových nahodilostech nemůže však spočívati spravedlivá judikatura, nemůže v jednom případě zástupce ex offo být ustanoven a tím praecluse, resp. contumace zamezena, v druhém nikoliv. Vždyť z žaloby ani nemusí býti zřejmo, že strana jest nesvéprávnou. Boubela.
Citace:
Čís. 10417. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 893-894.