NPD documents search: Váž. civ., 2 (1920)

Čís. 4766.

Pokud jest procesní zmocněnec v poměru k zmocniteli oprávněn, ustanoviti si náměstka, a pokud takovýto náměstek jest přímo zodpověděn substituentovu zmocniteli.
(Rozh. ze dne 3. března 1925, Rv I 56/25.)
Žalovaný byl substituován žalobcovým právním žástupcem k líčení ve sporu, jejž vedl žalobce. Tvrdě, že mu tím, že žalovaný neoznámil svému substituentu výsledek ústního líčení, byla způsobena škoda, domáhal se žalobce její náhrady na žalovaném. Oba nižší soudy žalobu zamítly. Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a uložil odvolacímu soudu, by věc znovu projednal.
Důvody:
Odvolací soud zamítl žalobu, protože žalobce podle svého tvrzení utrpěl zažalovanou škodu postupem žalovaného při provádění příkazu, který žalovanému udělil žalobcův právní zástupce, pročež prý žalobce může žádati náhradu jen na původním zmocněnci, nikoli však na žalovaném jako jeho náměstku. Právem napadá dovolání tento názor jako nesprávný. Není pochyby, že právní poměr mezi stranou, jejím advokátem a jeho náměstkem jest posuzovati podle XXII. hlavy obč. zák. o zmocnění a jiných druzích jednatelství. V této příčině rozhodl Nejvyšší soud již ve svém rozhodnutí sb. n. s. čís. 482, že zmocněnec, který, jsa k tomu oprávněn, zřídil za sebe substituta, jest pro svou osobu sproštěn povinnosti k plnění, substitut nastupuje na jeho místo, je povinen plniti samostatně a pod vlastní zodpovědností závazky toho, jehož je substitutem, pročež ten, kdo substituta si ustanovil, neručí v takovém případě za něho, nýbrž jen za vinu ve volbě svého substituta podle §u 1010 obč. zák., druhá věta. Týž názor je také hájen v písemnictví, mimo jiné na příklad v díle: Hora, Čs. civilní právo procesní, díl 2. r. 1923, str. 61 a v díle: Schey Die Obligationenverhältnisse des öst. allg. Privatrechtes I. sv. 3. seš.: »Der Bevollmächtigungsvertrag« z roku 1907, str. 607—616, kde se po výpočtu hojné další literatury doličuje, že mezi substitutem a prvním zmocnitelem vzniká přímý poměr mandátní a důsledkem toho přímé žalobní právo onoho proti tomuto a opačně. Ovšem je toho předpokladem, by zmocněnec byl oprávněn zříditi si substituta. Než o tom nemůže v projednávaném případě býti pochyby. Nelze,to sice dovozovati jen z ustanovení §u 31 c. ř. s, To upravuje jen účinek zmocnění v poměru k soudu a odpůrci, ale nedotýká se povinností advokátových proti jeho klientu. Pro tyto jsou rozhodnými předpisy občanského zákona o zmocnění a tudíž i § 1010, jehož výjimkou není ani ustanovení §u 14 adv. ř., vztahující se k substituci v plném smyslu slova. Přes předpis §u 31 c. ř. s. není tudíž právně vyloučeno, by strana svému právnímu zástupci platně nezakázala zříditi si substituta. V takovém případě byl by její právní zástupce, zřídivší si substituta přes tento zákaz, podle §u 1010 obč. zák. práv z náhrady škody, třebaže by strana úkony substitutovy musila v poměru k odpůrci (§31 c. ř. s.) uznati i pro sebe za účinné. Když však, jak v projednávaném případě, plyne z nesporného přednesu'stran a z přiložených spisů, strana udělí právnímu zástupci plnou moc a ji, nemohouc se podle §u 2 obč. zák omlouvati neznalostí předpisu §u 31 c. ř. s. , podepíše, aniž mu zřízení substituta zakázala, a se dokonce bez odporu súčastní soudního jednání, při kterém substitut jejím jménem vystupuje, nutno z toho podle §§ 863 a 869 obč. zák. plným právem usuzovati, že s případným zřízením substituta již původně byla srozuměna neb alespoň je dodatečně schválila. Při správném právním posouzení věci bylo tedy míti za to, že žalovaný jako substitut právního zástupce žalobce i tomuto ručí za škodu, kterou mu svou činností jako substitut procesního plnomocníka způsobil. Následkem svého mylného právního názoru neučinil odvolací soud skutkových zjištění, kterých je pro rozřešení pře nezbytně třeba. Slušelo proto napadený rozsudek podle §u 510 c. ř. s. zrušiti a naříditi, by věc byla znovu projednána.

Citace:

č. 4766. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 463-464.