NPD documents search: České právo, 7 (1925)

Švýcarsko — vzájemnost ve věcech pozůstalostních.
O pozů-talostech cizinců ve Švýcarsku platí obdobně ustanovení čl. 22 a 23 švýcarského zákona z 25. června 1891 o civilně-právních vztazích osob ve Švýcarsku usazených a osob, které se tam zdržují. Podle těchto předpisů řídí se švýcarské právo ve věcech pozůstalostních posledním stálým bydlištěm zůstavitele bez ohledu na místo úmrtí. Podle čl. 22, odst. 2. cit. zák., se však připouští, aby buď posledním pořízením nebo ve smlouvě dědické bylo vyhrazeno, že projednání pozůstalosti má se stá ti podle právního řádu domovského státu zůstavitelova. Projednání pozůstalosti vztahuje se pak vždy na celé pozůstalostní jmění. Pojem »bydliště« jest stanoven čl. 23 švýcarského obč. zák. a jest v tom místě, kde se dotčená osoba zdržuje v úmyslu trvale tam zůstati. Výslovně stanoví švýcarské právo, že nikdo nesmí míti několik bydlišť.
Podle těchto předpisů projednávají švýcarské soudy resp. úřady pozůstalost ať movitou či nemovitou po československých příslušnících, kteří měli své poslední bydliště ve Švýcarsku, bez ohledu na místo, kde zemřeli, a to podle švýcarského práva, leda že by v poslední vůli nebo ve smlouvě dědické bylo ustanoveno, že projednání pozůstalosti má se státi podle práva československého. Tato příslušnost švýcarských soudů se však nevztahuje na pozůstalost ať movitou či nemovitou po československých příslušnících, kteří neměli ve Švýcarsku stálého bydliště v době úmrtí, i když zemřeli ve Švýcarsku. Projednání této pozůstalosti by bylo přenecháno onomu státu, kde zůstavitel měl své poslední trvalé bydliště.
O tom se soud v zpravují se zřetelem na vzájemnost podle § 23 nesp. pat. a § 8 zák. čl. XVI/1894.
Sdělení čís. 36/1924 se tímto mění. (Č. 5580/35.)
(Věstník min. sprav. z r. 1935, č. 4, str. 72)

Citace:

Kandidát notářství. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1925, svazek/ročník 7, číslo/sešit 4., s. 41-41.