Martin Victor: Le Gallicanisme politique et le clergé de France. Bibliothèque de l’institut de droit canonique de Strassbourg. Paris 1929. Str. 333. 30 Frcs. — Autor, který je kanonistou teologické fakulty štrasburské, rozebírá politické pozadí vzniku proslulé deklarace z r. 1682. Klerus francouzský ve staletí 14.—16. hájil theorii o demokratickém původu státní moci. Přesto mu bylo učení první proposice gallikánské o neodvislosti panovníkově na papeži ve věcech světských zprvu cizím. Ještě v letech 1614 a 1625 tuto doktrínu, hájenou třetím stavem, zavrhl. Rozvrat, nastavší ve Francii při hugenotských válkách, ukázal cenu pevné autority vládní a duchu doby podlehl pozvolna i klerus, ovšem nikoli bez výhrad. Po celou první polovinu 17. století trval boj mezi parlamentem, který hájil bedlivě omnipotenci královskou a pronásledoval spisy, hlásající papežskou neomylnost, a Sorbonnou, která, stojíc do značné míry na stanovisku gallikanismu demokratického, vzdorovala tlaku dvora. Ovšem absolutism Richelieua a hlavně Ludvíka XIV. připravil i v kleru, jehož mluvčím v otázkách theoretických byla Sorbonna, půdu deklararci r. 1682. Přesto však klerus francouzský nepřijal nikdy excesivní učení legistů o vynětí královských úředníků z církevní moci jurisdikční. U autora do určité míry překvapuje, že nazývá starou státní teorii gallikanismu demokratickou teorií. Autorovou velkou předností jest jeho úplná objektivnost, která neváhá vytknouti i vady protivníků gallikanismu, jimž jest autor pochopitelně přízniv. Nesporně cenným výsledkem Martinovy práce jest kritické osvětlení vzniku gallikánské deklarace, které dosud chybělo badatelům, mnohdy příliš romanticky na gallikanismus pohlížejícím. R.W.