NPD documents search: Váž. tr., 13 (1931)

Čís. 4308.

»Škodou« opodstatňující vyšší trestní sazbu § 94 tr. zák. jest i škoda na majetku; nezáleží na jejím větším nebo menším rozsahu; stačí škoda (nebo jinaké zlo), která byla způsobena zároveň s omezením osobní svobody tímto omezujícím jednáním samými, i škoda, která při tom vznikla jen nahodile, nejsouc jako taková pachatelem zamýšlena.
(Rozh. ze dne 23. října 1931, Zm I 1012/30.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Chrudimi ze dne 24. října 1930, jímž byl stěžovatel uznán vinnými zločinem veřejného násilí podle § 93 tr. zák., mimo jiné z těchto
důvodů:
Zmatek podle § 281 čís. 11 tr. ř. shledává stížnost v tom, že rozsudek použil na souzený čin druhé, vyšší trestní sazby § 94 tr. zák., shledávaje škodu povahy tam zmíněné v tom, že svědkyni Č-é byly roztrženy kalhoty a tím způsobena škoda 30 Kč. Námitka není z části provedena po zákonu; nedbá rozsudečného zjištění, že svědkyně utrpěla při zápasu s obžalovaným poranění na koleně a krvavé odřeniny na rukou; netřeba proto znova podrobně dokazovali, že škodou opodstatňující vyšší trestní sazbu § 94 tr. zák. jest i škoda na majetku, jak vyslovil zrušovací soud v rozhodnutí čís. 1391 sb. nejv. s., poukazuje k rozhodnutí čís. 2892 víd. sb., v němž názor ten obšírně odůvodněn, jelikož pak zákon ve směru tom nerozeznává, nezáleží na větším nebo menším rozsahu způsobené škody. Výtka zmateční stížnosti v tomto směru jest tudíž bezdůvodná. Námitkou, že škoda musí vzniknouti zadržovanému z obmezení jeho svobody (ze zadržení), má bytí vyjádřeno, že škoda musí bytí výsledkem dočasné ztráty svobody a že nestačí škoda nastavší nahodile při jednání, jímž byla osobní svoboda omezována. Na vyvrácení této námitky stačí podotknouti, že zákon neposkytuje pro tento užší výklad opory, naopak vyjadřuje slovy »škodu nebo kromě odnětí svobody ještě jinaké zlo« zřetelně, že stačí k těžší přičítatelnosti škoda nebo jinaké zlo, které bylo způsobeno zároveň s omezením osobní svobody tímto omezujícími jednáním samým, a poněvadž jde o objektivní podmínku vyšší trestnosti, i škoda, která při tom vznikla jen nahodile, nejsouc jako taková pachatelem zamýšlena.

Citace:

Čís. 4308. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1932, svazek/ročník 13, s. 542-543.