NPD documents search: Váž. tr., 4 (1922)

Čís. 928.

S hlediska § 201 písm. a) tr. zák. jest lhostejno, zda potlačená listina vykazovala větší či menší stupeň průvodnosti a zda byla jinými průvody nahraditelná.
(Rozh. ze dne 23. září 1922, Kr I 1008/21.) Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku zemského trestního soudu v Praze ze dne 3. září 1921, jímž byl obžalovaný podle § 259 čís. 3 tr. ř. sproštěn z obžaloby pro zločin podvodu podle §§ 197, 200, 201 a 203 tr. zák., zrušil napadený rozsudek a vrátil věc nalézacímu soudu, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Zmateční stížnost státního zastupitelství, jež odporuje sprošťujícímu rozsudku s hlediska zmatku § 281 čís. 9 a) tr. ř., jest v podstatě odůvodněna. Po stránce subjektivní stačí s hlediska § 201 a) tr. zák. úmysl pachatelův, padělati nebo potlačiti prostředek průvodní. Soud nalézací vzal ohledně obžalovaného za prokázáno, že tento, spáliv, tedy potlačiv listinu, ve výroku rozsudkovém blíže označenou, jež mu nepatřila, učinil tak v úmyslu, by Alfreda В-a zbavil prostředku průvodního. Tím vzal soud za zjištěno vše to, co zákon požaduje ke skutkové podstatě podvodu alespoň jako přestupku dle § 461 tr. zák. a měl proto obžalovaného, nemohl-li zjistiti škodu 200 K převyšující, alespoň tímto přestupkem uznati vinným, ježto úvahy, jež přiměly soud nalézací k tomu, by obžalovaného z obžaloby úplně sprostil, nemohou při správném právním posouzení věci obstáti. Okolnost, že listina sepsána byla v řeči, obžalovanému nesrozumitelné, a bez přibrání svědků, mohla snad průvodní moc této listiny seslabiti, nezbavila ji však vlastnosti listiny ve smyslu § 201 lit. a) tr. zák., právě tak jako neučinil toho poukaz soudu, že jako průvodní prostředek mohla býti jinými průvody, na př. přísežným výslechem stran, nahražena. Vynikající význam listiny vůbec jako průvodního prostředku vyplývá již z toho, že civilní soudní řád uvádí průvodní prostředek ten na prvém místě mezi průvodními prostředky. Proto nelze uznati správným tvrzení rozsudku, že vzhledem k nedostatkům а k nahraditelnosti tohoto průvodního prostředku zničením listiny žádná škoda nevznikla a ani vzniknouti nemohla, to tím méně, ježto při zásadě volného hodnocení důkazů v konkrétním sporu nelze vůbec cenu jednotlivého průvodního prostředku všeobecně předem oceniti. Dotyčný výrok důvodů spočívá zřejmě na nesprávném právním názoru, že škoda ve smyslu § 197 tr. zák. musí býti nenahraditelná, čemuž však naprosto tak není. Jen tehda, kdyby použitý prostředek byl absolutně nezpůsobilým, by z něho škoda vzniknouti mohla, bylo by vyloučiti skutkovou podstatu podvodu, ne však i v konkrétním případě, kde rozsudek sám zjišťuje, že jednáním obžalovaného Alfred B. zbaven byl průvodního prostředku, v čemž sama sebou skutečná škoda jest obsažena. Než jelikož soud, vycházeje z právně nesprávného stanoviska, že vůbec žádná škoda ze skutku vzniknouti nemohla a nevznikla, se otázkou výše zamýšlené škody, která již sama o sobě dle § 200 tr. zák. postačuje, aby podvod kvalifikovala jako zločin, vůbec nezabýval, neshledává nejvyšší soud zjištěny ony skutkové okolnosti, jež by mu umožňovaly uznati ihned ve věci samé.

Citace:

č. 928. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 413-414.