Čís. 6307.

K § 41 tr. zák.
Ustanovuje-li smlouva o vydávání zločinců, ujednaná se státem zločince vydavším, zásadu výlučnosti vydání, smí býti vydaný zločinec stíhán a odsouzen jen pro ty trestné činy, spáchané před vydáním, pro které byl vydán.
(Rozh. ze dne 16. prosince 1938, Zm II 454/38.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací uznal po ústním líčení o zmateční stížnosti generální prokuratury na záštitu zákona do rozsudku krajského soudu v N. ze dne 22. září 1938, č. j. Tk VI 1931/38/8, pokud jím byl obžalovaný uznán vinným přestupky podle §§ 32, 36 zbroj. patentu a pokud mu byla podle § 47 zbroj. pat. uložena peněžitá pokuta 20 Kč, v případě nedobytnosti 24 hodin zostřeného těžkého žaláře, takto právem:
Rozsudkem krajského soudu v N. ze dne 22. září 1938, č. j. Tk VI 1931/38-8, pokud jím byl obžalovaný uznán vinným přestupky podle §§ 32 a 36 zbroj. pat. a pokud mu byla podle § 47 zbroj. pat. uložena peněžitá pokuta 20 Kč, pokud se týče náhradní trest na svobodě, porušen byl zákon v ustanovení § 41 tr. z. a smlouva mezi republikou Česko-Slovenskou a republikou Polskou čís. 5/1926 Sb. z. a n. v čl. 40. Výroky tyto se zrušují a důsledkem toho se zrušuje i výrok o trestu a výroky s tím souvisící až na výroky o ztrátě práva volebního, o započtení vazby a o povinnosti k náhradě útrat trestního řízení, a obžalovaný se podle § 259, čís. 2 tr. ř. zprošťuje obžaloby pro přestupky podle §§ 32 a 36 zbroj. pat. Z důvodů:
Státní zastupitelství v N. podalo u krajského soudu tamtéž pod spisovou značkou St 3570/37 (Tk XIV 1720/37) na česko-slovenského státního příslušníka A. obžalobu pro zločiny podle §§ 152, 155, písm. a), 214 tr. z., při čemž zároveň navrhlo, aby trestní řízení proti němu pro přestupky podle §§ 32 a 36 zbroj. pat. bylo vyloučeno k samostatnému projednání, a vyhradilo si jejich stíhání.
Jelikož obviněný A., který po propuštění z řádné vazby vyšetřovací proti slibu podle § 191 tr. ř. a složení peněžité záruky, ve kteréžto vazbě byl od svého zatčení dne 10. června 1937 až do 12. srpna 1937, uprchl do ciziny, a to do Polska, byl na něho vydán zatykač a zároveň bylo zavedeno řízení za účelem vydání ve smyslu smlouvy mezi republikou Česko-Slovenskou a republikou Polskou ze dne 6. března 1925, čís. 5/1926 Sb. z. a n. Podle noty polského ministerstva spravedlnosti ve Varšavě ze dne 4. května 1938 povolila vláda polská vydání obviněného A. ke stíhání pro zločin těžkého poškození na těle podle §§ 152, 155, písm. a) tr. z. a pro zločin nadržování ukrýváním podle § 214 tr. z., pro činy to uvedené v zatýkacím rozkaze krajského soudu v N. ze dne 12. března 1936, Tk XIV 1720/37, při čemž podle čl. 49 uved. smlouvy bylo povoleno také vydání věcné. Ministerstvo spravedlnosti v Praze, sdělujíc výnosem ze dne 10. května 1938 právě uvedené povolení vlády polské o vydání, upozornilo výslovně na zásadu výlučnosti podle čl. 40 zmíněné smlouvy.
Po předání obviněného zdejším úřadům, k čemuž došlo dne 10. září 1938, bylo provedeno u krajského soudu v N. dne 22. září 1938 hlavní přelíčení, při čemž veřejný žalobce rozšířil obžalobu na přestupky podle §§ 32 a 36 zbroj. pat.
Rozsudkem krajského soudu v N. ze dne 22. září 1938 byl obžalovaný uznán vinným jednak zločiny podle §§ 152, 155, písm. a), 214 tr. z., jednak přestupky podle §§ 32, 36 zbroj. pat., spáchanými jednak dne 10. června 1937, jednak dne 9. září 1937, a odsouzen za to podle § 155 tr. z. za použití §§ 54, 55 tr. z. se zřetelem na §§ 34, 35 tr. z. do těžkého žaláře na dva měsíce, zostřeného a doplněného jedním postem čtrnáctidenně, dále podle § 47 zbroj. pat. k peněžité pokutě 20 Kč, v případě nedobytnosti ke 24 hodinám zostřeného těžkého žaláře a podle § 389 tr. ř. k náhradě nákladů trestního řízení, a to nepodmíněně. Zároveň byla vyslovena ztráta práva volebního a vazba byla částečně do trestu započtena.
Tento rozsudek nabyl právní moci a obžalovaný, jemuž byla rozhodnutím vlády ze dne 7. října 1938 část trestu v rozsahu jednoho měsíce prominuta, odpykal si zbytek trestu na svobodě a zaplatil i peněžitou pokutu 20 Kč.
Nehledě ani k formálnímu pochybení, a to k nedostatku usnesení o spojení vyloučeného trestního řízení pro přestupky podle §§ 32, 36 zbroj. pat. s trestní věcí jsoucí předmětem obžaloby, porušil krajský soud, pokud zmíněným. rozsudkem uznal obžalovaného vinným přestupky podle §§ 32, 36 zbroj. pat. a pokud podle § 47 zbroj. pat. odsoudil obžalovaného k pokutě 20 Kč, v případě nedobytnosti k náhradnímu trestu na svobodě, zákon v ustanovení § 41 tr. z. a smlouvu mezi Česko-Slovenskou republikou a republikou Polskou čís. 5/1926 Sb. z. a n. o úpravě právních styků ve věcech občanských, trestních nesporných, a to v ustanovení čl. 40, které zde přichází v úvahu.
Jak již uvedeno, byl obžalovaný vydán polskou vládou za účelem stíhání pro zločin podle §§ 152, 155, písm. a), 214 tr. z., uvedené v zatýkacím rozkaze krajského soudu v N. ze dne 12. března 1938, č. j. Tk XIV 1720/37-127. O přestupcích podle §§ 32 a 36 zbroj. pat. není zmínka ani v zatýkacím rozkaze, který sloužil podle čl. 41 uved. smlouvy za podklad žádosti o vydání, ani ve zmíněné notě polského ministerstva spravedlnosti o povolení vydání. Jelikož podle čl. 40 uved. smlouvy — stanoveného zásadu výlučnosti — lze vydanou již osobu stíhati nebo odsouditi pro trestný čin spáchaný před vydáním jen tehdy, bylo-li povoleno vydání pro tento trestný čin, nesměl býti obžalovaný pro přestupky podle §§ 32 a 36 zbroj. pat., spáchané před jeho vydáním, vůbec souzen, natož odsouzen. Zatížil proto krajský soud, pokud uznal obžalovaného vinným přestupky podle §§ 32 a 36 zbroj. pat., rozsudek zmatkem podle § 281, čís. 9 b) tr. ř. a není proto ani zákonitého podkladu pro výrok podle § 47 zbroj. pat.
Bylo proto vyhověti zmateční stížnosti podle § 33 tr. ř. generální prokuraturou k zachování zákona vznesené a podle § 292 tr. ř. uznati právem, jak se stalo.

Citace:

Č. 2334. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 365-366.