NPD documents search: Sociální revue, 7 (1926) - Oběžník Ústřední sociální pojišťovny ze dne 5. října 1926, č. 19, o vymáhání pojistného zálohou.

Čís. 2126.

Ochrana republiky (zákon ze dne 19. března 1923, čís. 50 sb. z. a n.).
Založení nové tajné organisace komunistické mládeže po jejím rozpuštění pro činnost státu nepřátelskou; trestný čin (§17 čís. 1) jest dokonán již založením organisace (přistoupením k ní); nezáleží na tom, zda vyvíjela pak skutečnou činnost.
(Rozh. ze dne 7. října 1925, Zm II 136/25.) Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaných do rozsudku krajského soudu v Olomouci ze dne 27. prosince 1924 pokud jimi stěžovatelé uznáni byli vinnými jednak přečinem podle §u 17 čís. 1 zákona ze dne 19. března 1923, čís. 50 sb. z. a n., jednak přečinem podle §u 5 tr. zák. a §u 17 čís. 1 zákona, mimo jiné z těchto
důvodů:
S hlediska důvodu zmatku čís. 5 namítá zmateční stížnost především, že rozsudkový závěr, podle něhož šlo v projednávaném případě o tajné organisace ve smyslu §u 17 čís. 1 zákona na ochranu republiky, není skutkovým stavem odůvodněn, jelikož prý jednak není zjištěnými skutečnostmi prokázána skutečná činnost spolková, jednak není odůvodněn rozsudkový závěr, podle něhož si stěžovatelé své zodpovídání se připravili předem v ten rozum, že pouze odebírají hromadně noviny, kteréžto zodpovídání se nebylo prý ničím vyvráceno. Výtka jest bezdůvodná. Rozhodovací důvody napadeného rozsudku odmítají jako nepravdivé tvrzení stěžovatelů, že šlo o pouhou úpravu hromadného odbírání časopisů, a dospívají k závěru, že šlo o organisaci a činnost spolkovou, o pokračování v organisaci komunistické mládeže, která byla v září 1922 pro činnost, státu nepřátelskou, podle §u 20 spolkového zákona rozpuštěna a její další činnost zakázána. Děje se tak řadou podrobných a věcně vesměs případných úvah, které, pokud jsou čerpány z určitých skutečností, docházejí ve výsledcích hlavního přelíčení, na nichž jsou zbudovány, plné opory. Zejména ani proti tomu nelze ničeho namítati, že rozsudek buduje přesvědčení nalézacího soudu, podle něhož ono zodpovídání se stěžovatelů jest výmluvou, předem připravenou, na zjevu jistě nápadném, známém soudu z řízení v několika obdobných trestních věcech, že se totiž stejným způsobem hájili obžalovaní ve všech těchto případech, ač šlo o různá místa a o velký počet obžalovaných, sobě navzájem zcela neznámých. Některé z rozsudků, vynesených v oněch dalších trestních věcech, jakož i četnická oznámení, jichž se dovolává v naznačeném směru napadený rozsudek, byla podle záznamu v jednacím protokole při hlavním přelíčení čtena, byl proto nalézací soud podle prvého odstavec §u 258 tr. ř. oprávněn vzíti na ně zřetel v rozsudku. Stěžovatelé byli uznáni vinnými, že tajnou organisaci povahy §u 17 čís. 1 zákona na ochranu republiky jednak založili, jednak, znajíce její účel, k ní přistoupili, pokud se týče dopustili se spoluviny na naznačeném přečinu při založení tajné organisace. Touto jejich činností byl trestný čin, jímž byli vinnými uznáni, již spáchán, dokonán tak, že na tom, zda vyvíjela organisace v zápětí skutečnou činnost, vůbec nesejde a dotyčná námitka zmateční stížnosti, která přichází vlastně v úvahu jako uplatňování důvodu zmatečnosti čís. 9 a) §u 281 tr. ř., jeví se právně bezpodstatnou. Rozsudek zjišťuje ostatně způsobem, po skutkové stránce bezvadným, že organisace spolkovou činnost také skutečně vyvíjely.
Zmateční stížnost namítá, že z toho, že stěžovatelé byli přívrženci strany komunistické a měli v úmyslu, odebírati společně komunistické časopisy, nelze ještě vyvozovati, že zamýšleli podvraceti nynější státní formu a že tento cíl sledovali svým počínáním, kdyžtě prý jednak ona strana ve státe trvá a vyslala do zákonodárných sborů velký počet poslanců a senátorů, jednak prý šlo o časopisy nezakázané, prošedší censurou. Nalézací soud neshledal však skutkové podstaty přečinu podle §u 17 čís. 1 zákona na ochranu republiky v tom, že stěžovatelé odebírali společně komunistické časopisy, ani pouze v tom, že tíhli ke komunistické straně, nýbrž v tom, že jednak založili tajnou organisaci, jejímž účelem bylo podvraceti demokraticko-republikánskou formu státu, jednak, znajíce účel této organisace, k ní přistoupili a konečně že někteří z nich dopustili se spoluviny na založení tajné organisace s účelem právě naznačeným. V rozhodovacích důvodech napadeného rozsudku uvádí se sice nejprve, že tento účel organisace jest dostatečně zjevným již ze známého programu a z literatury komunistické strany. Než, nehledíc k tomu, že ani proti takto získanému přesvědčení nalézacího soudu nebylo by vzhledem k ustanovení §u 258 tr. ř. ničeho lze namítati, dochází onen rozsudkový závěr další pevné opory také v předchozím zjištění rozsudkovém, podle něhož šlo o pokračování v organisaci komunistické mládeže, která byla v září 1922 rozpuštěna pro činnost státu nepřátelskou. Další podklad téhož závěru shledává rozsudek v tiskopisech, nalezených četnictvem u obžalovaného H-a, zejména v nástinu akčního programu, podle něhož bude proletářská mládež bráti činnou účast na všech bojích proletariátu a se k tomu cíli podrobí komunistické straně a podle něhož má proletářská mládež býti poučena, že změnu v poměrech lze přivoditi jen diktaturou proletariátu, že tudíž uvědomělé bojovníky za revoluci dlužno vychovati z kruhů mladistvých. Tato úmluva jest zcela jasná a nepřipouští pochybností. Diktatura proletariátu znamenala by změnu v posavadních poměrech nezbytně zejména i potud, že by posavadní demokraticko-republikánská forma státu, v níž účast na správě státu béře veškeré jeho občanstvo, byla nahrazena formou jinou, značící neomezenou a nezodpovědnou nadvládu jedné vrstvy občanstva nad všemi vrstvami jeho ostatními (arg. slovo »diktatura«). Mimo to však není nejmenšího důvodu k tomu, by pojem »revoluce«, jehož se v nástinu používá v bezprostřední souvislosti s výrazem »bojovníci«, byl vykládán jinak, než v onom smyslu, který se pojmu tomu z pravidla přikládá, totiž ve smyslu převratu násilného. Právem dospěl tudíž nalézací soud k závěru, že účelem organisace, o níž jde a jež dle jeho přesvědčení sledovala cíle, naznačené v nástinu, bylo podvraceti demokraticko- republikánskou formu státu. Že tento účel organisace byl všem stěžovatelům znám, rozsudek nejen výslovně zjišťuje, nýbrž toto zjištění také odůvodňuje způsobem, hovícím plně zákonu, zejména předpisu §u 270 čís. 5 tr. ř. Zjištění to stačí však k založení skutkové podstaty přečinu podle §u 17 čís. 1 zákona na ochranu republiky i po stránce subjektivní, pokud jde o ony stěžovatele, kteří byli uznáni vinnými, že, znajíce účel organisace, k ní přistoupili. Rozsudková zjištění, vztahující se zvlášť na ostatní stěžovatele, u nichž spatřuje skutkovou podstatu onoho přečinu nebo spoluviny na něm v založení organisace, opravňují však mimo to i závěr, že jejich úmysl směřoval k tomu a že jejich cílem při založení organisace bylo, uvésti v život organisaci, jejímž účelem bylo, podvraceti demokraticko-republikánskou formu státu. Proti tomuto závěru povahy ryze skutkové brojí tudíž zmateční stížnost opět způsobem podle §u 288 čís. 3 tr. ř. nepřípustným.

Citace:

č. 2126. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7, s. 548-550.