Č. 9982.

Školství (Podk. Rus): * Ustanovení § 6 zák. čl. XXXVIII:1868 nezakládá právní nárok rodičů, aby jejich děti byly přijaty do církevní školy jiného náboženského vyznání.
(Nález ze dne 28. června 1932 č. 10508.)
Věc: Dr. Petr H. v T. proti ministerstvu školství a národní osvěty o vyloučení dětí z církevní ref. školy.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Nař. rozhodnutím nevyhovělo min. škol. odvolání st-lovu z výměru školního inspektorátu v Tiačevě z 18. září 1928, kterým tento neschválil přijetí jeho dítek Jiřího a Gabriela do církevní ref. školy v T. a nařídil, aby byly z této školy ihned »vypsány«. K odůvodnění svého výroku min. uvedlo, že při zřízení ref. maďarské školy v T. byla výslovně stanovena podmínka, že jmenovaná škola bude jen pro děti maďarské národnosti a z nich výhradně jen pro děti reformovaného vyznání a že proto děti st-lovy, které jsou vyznání řecko-katolického, nesmějí tam býti přijaty.
O stížnosti, napadající toto rozhodnutí pro nezákonnost, uvážil nss toto:
Podle § 2 zák. o ss jest nss povolán pouze chrániti subj. práva stran, do nichž bylo rozhodnutím neb opatřením správního úřadu rušivě zasaženo.
St-l spatřuje porušení svých práv v tom, že žal. úřad zakazuje přijmouti jeho děti do církevní ref. školy v T., ač § 6 zák. čl. XXXVIII:1868 dává rodičům právo vychovávati, resp. vyučovati své děti v každé veřejné škole, — Č. 9982 —
z čehož po názoru stížnosti plyne pro tyto školy závazek, děti jako řádné žáky přijmouti a vyučovati. V této všeobecnosti nelze stanovisku stížnosti přisvědčiti.
Podle § 1 cit. zák. čl. jsou rodiče zavázáni posílati své dítky, nebylo-li postaráno o jejich výchovu v domě neb v soukromém ústavu, do veřejné školy. V § 6 pak, jehož se stížnost dovolává, se stanoví: »Rodiče a poručníci mají na vůli dáti své dítky vychovávati v domě nebo v ústavu, náležejícím kterémukoliv náboženství, ať soukromém neb veřejném, i také ve škole, která leží v jiné obci.«
Z tohoto ustanovení plyne jen tolik, že rodičům ponechává se na vůli učiniti zadost zákonné povinnosti ve příčině výchovy dítek — kromě jiných tam uvedených způsobů — také tím, že je posílají do kterékoliv církevní školy, že by však měli právní nárok na to, aby jejich děti byly do těchto škol skutečně přijaty, jak má za to stížnost, nelze z předpisu toho vyčisti.
I kdyby bylo možno mluviti o nároku takovém tam, kde se konfesionelní ráz shoduje s náboženským vyznáním dítek — kterážto otázka nehraje zde roli — nelze jej beze vší pochyby uznati, jsou-li dítky náboženského vyznání jiného, než pro které byla škola zřízena, leč že by povinnost přijmouti i takové děti byla výslovně stanovena positivním předpisem. Zásada tato plyne již z autonomie náboženských společností, kterou zák. čl. XXXVIII:1868 ve svém § 11 s určitými tam vyjmenovanými podmínkami uznává a dochází výrazu také v dalších ustanoveních §§ 44 a 45 téhož zák.
Podle § 11 mohou náboženské společnosti v obcích, kde bydlí jejich věřící, zřizovati a udržovati veřejné lidové vyučovací ústavy a požadovati k tomu účelu od svých příslušníků materielní příspěvky. V § 44 se stanoví, že v takové obci, kde jest vedle věřících jedné neb více církví, které mají vlastní školy, vyhovující zákonným požadavkům, aspoň 30 dítek školou povinných, jejichž rodiče nechtějí těchto konfesionelních škol používati, je povinna obec zříditi školu společnou. Tam však, kde počet dítek, náležejících k jiným vyznáním, nedosahuje 30, budou podle § 45 i tyto děti, pokud se rodiče o jejich vyučování nepostarají jinak, choditi do konfesionelní školy, která tu jest a rodiče budou přispívati k nákladům této školy týmž způsobem a v témž poměru, jako členové oné konfese, která školu udržuje.
Všecky uvedené předpisy nasvědčují tomu, že církevní škola je povinna přijmouti dítky jiného náboženského vyznání a tudíž rodiče těchto mají nárok, aby do ní byly přijaty, jen tehdy, není-li v místě školy společné (obecní), anebo, jak vyplývá z povahy věci, školy státní (§ 80). Že by však v daném případě se domáhal st-l přijetí svých dítek do církevní ref. školy v T. z tohoto důvodu, stížnost netvrdí a právem by ani tvrditi ne- mohla, když, jak je ze spisů patrno, jsou v T. nejen dvě školy státní, ale dokonce i církevní škola řecko-katolická, ke kterémužto náboženskému vyznání jeho dítky náležejí. Za vylíčeného stavu věci nemohl nss shledati, že by školní úřady neschválením přijetí dítek st-lových do církevní ref. školy v T. byly zasáhly nezákonným způsobem do jeho subj. práv, při čemž je lhostejno, zda pod- — Č. 9982 —
minka, stanovená při zřízení jmenované školy, že totiž smějí do ní býti přijímány jen děti vyznání reformovaného, byla uložena církevní obci právem či nikoli, neboť proti takovému obmezování by se mohla brániti jen církevní obec sama, tato však nejen že tak neučinila, ale nařízení školních úřadů v tom směru se podřídila.

Citace:

č. 9982. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 193-195.