NPD documents search: Právník, 64 (1925) - Zásada druhé věty §u 134 tr. z.

Ve směnečném řízení k provedení námitek včas vznesených může žalovaný až do konce ústního jednání v prvé stolici učiniti nový přednes skutkový a důkazní. Funkcionář společenstva i když nebyl formálně oprávněn zastupovati společenstvo, nemusí podpisem na směnce osobně býti zavázán, když s vědomím vydatele směnku za společenstvo spolupodepsal.

Společenstvo Z. P. v J. H. ku krytí úvěru na nákup tuz. lněného semene podepsalo krycí směnku bance A. pod razítkem předsedou a členem představenstva a pod tyto podpisy podepsal se předseda dozorčí rady a přednosta Ústředny J. Κ., který obchodní stránku společenstva vedl a úvěr projednával, aniž ku svému podpisu připojil nějakého dodatku. Banka žalovala u kraj. s. v Č. B., jak společenstvo, tak J. K. jako akceptanty. Směnečné námitky byly zamítnuty a vrch. z. s. jako soud odvolací odvolání zamítl.
Nejvyšší soud rozsudky obou instancí zrušil z těchto důvodů:
Žalovaný J. K. v písemných námitkách proti směnečnému platebnímu příkazu mimo jiné vytýkal, že podepsal zažalovanou směnku nikoliv za sebe, nýbrž za společenstvo jako předseda dozorčí rady a přednosta Ústředny družstevního lnu, dále, že směnkou krytý dluh z úvěru společenstva byl splacen. Důkazy svědecké, nabízené v té příčině oběma stranami, byly provedeny dožádanými soudy. Při roku dne 10. června 1924 přednesl zástupce J. K. četné nové skutečnosti, jimiž blíže doličoval obě uvedené námitky a nabízel o nich důkaz svazkem listin, svědky a výslechem stran. Procesní soud připustil, aby zástupce připojil ke spisům zápisek dle § 265 c. ř. s., a aby přílohy byly ke spisům připojeny. Zástupce žalující banky popřel správnost nového tvrzení. Prvý soud pak o novém tvrzení žalovaného J. K. vůbec nejednal, pokládaje je, jak v rozsudkových důvodech výslovně uvedl, za přednes podle §§ 552 a 559 c. ř. s. nepřípustný. V odvolání bylo to vytýkáno a to právem: Ve směnečném řízení nejsou sice po třídenní lhůlě u 557 c. ř. s. přípustný nové námitky, ale k opodstatnění a provedení námitek vznesených včas může žalovaný dle obecné zásady §u 179 c. ř. s. až do konce ústního jednání v prvé stolici beze všeho učiniti nový přednes skutkový a důkazní. Odvolací soud k výtce žalovaného nezaujal výslovně stanoviska, ale z rozsudkových důvodů jest patrno, že uznal výtku za důvodnou. Opomenul však odvoditi z toho patřičné důsledky. Mohl učiniti dvojí: buďto 1) sám se stranami jednati o novém, prvním soudem neprávem odmítnutém přednesu žalovaného, po případě provésti nabízené důkazy, nebo 2) zrušiti napadený rozsudek prvního soudu a naříditi doplnění dosavadního řízení a vynesení nového rozsudku. Právem uplatňuje žalovaný v tom směru dovolací důvod čís. 2. § 503 c. ř. s., neboť postupem odvolacího soudu bylo zaviněno, že odvolací řízení jest stiženo vadou, která zabránila úplnému vysvětlení a důkladnému posouzení rozepře. Při tom se připomíná, že skutečnost, že žalovaný J. K. při podepisování směnek nebyl formálně oprávněn zastupovati společenstvo, nemusí býti rozhodnou, ježto by k vyloučení jeho osobního závazku stačilo, kdyby přes to s vědomím žalobkyně směnku jen za společenstvo byl podepsal.
Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 27. ledna 1925, č. j. R v I 106/25-1.
Dr. Š. Musil.

Citace:

Zásada druhé věty §u 134 tr. z.. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1925, svazek/ročník 64, číslo/sešit 20, s. 656-657.