NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 1

Č. 6549.

Pozemková reforma. — Svěřenství: I. * Uděluje souhlas k dohodě podle § 13, odst. 2. zák. o zrušení svěřenství č. 179/24, může stpú uložiti podmínky a učiniti výhrady. — II. Jaké meze jsou v tomto směru úvaze stpú-u dány?
(Nález ze dne 14. května 1927 č. 10156.)
Věc: Alois kníže L.-W.-R. v B. a spol. ( adv. Dr. Vilém Magerstein z Prahy) proti státnímu pozemkovému úřadu o podmínku souhlasu dle § 13 zák. č. 179/1924.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud — udělujíc svolení k dohodě ze 3. května 1925 o úpravě poměrů uvolného svěřenského jmění — váže je na předpoklady
v rozhodnutí pod č. 1—5 uvedené, zrušuje se s výjimkou výroku, že nemovitosti zůstanou na dále v záboru, pro nezákonnost; v ostatním zamítá se stížnost jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím udělil stplú zásadní svolení k dohodě dle § 2 zák. ze 3. července 1924 č. 179 Sb., uzavřené dne 3. května 1925 a upravující poměry uvolněného jmění reálního svěřenství L-ského hlavně v ten způsob, že jmění svěřenské nabývá, resp, podržuje dosavadní držitel fideikomisu Alois kníže L.-W.-R.. s obmezením nástupnictví dle §§ 608, 611 a 612 o. z. o., jdoucího až na jednoho dosud nenarozeného čekatele za těchto předpokladů: 1. a) předloženo bude místopřísežné prohlášení dosavadního držitele svěřenství, že nemovitý majetek v dohodě udávaný je veškerým majetkem nemovitým, který reálnímu svěřenství L. v oblasti republiky čsl. vlastnicky náleží. Prohlášení toto opatřeno buď ověřeným podpisem dosavadního držitele svěřenství a potvrzením soudu fideikomissního; b) veškeré nemovitosti k svěřenství patřící a předmětem dohody jsoucí zůstanou nadále zabrány státem podle zák. záb., pokud snad již dle § 3 a) záb. zák. ze záboru vyloučeny, po případě dle § 20 příd. zák. ponechány nebyly, a příslušná poznámka, pokud zábor knihovně není vyznačen, bude nejpozději s vkladem práva vlastnického pro prvního nabyvatele dle dohody knihovně poznamenána; 2. nabyvatel ze svazku svěřenského uvolňovaných nemovitostí a zástupcové fideikomisárních substitutů vydají prohlášení, dle něhož jest jim známo, že vůči státu platí za cenu přejímací jedině ceny stanovené podle zák. náhrad., dále že vstoupí výslovně do všech smluv pachtovních a nájemních, případně jiných závazků, jež svěřenství vůči stpú-u převzalo, pokud od nich stpú výslovně neupustí; 3. převodem souboru majetkového ničeho se nezmění na služ. poměrech akt. i pensionovaných zaměstnanců nebo darů z milosti. Nabyvatelé uvolněných nemovitostí, dosud svěřenských, ručí jednak proti osobám těm přímo, jednak vůči stpú za každou újmu, která by osobám těm z důvodu uvolnění svěřenství a převodu dle dohody vznikla. Za příčinou účelného a řádného vyřešení zaměstnanecké otázky, otázky pensí a darů z milosti předložili, resp. předloží první nabyvatel, po případě zástupcové fideikomisárních substitutů přesný seznam zaměstnanců, z něhož by byl zřejmý způsob a doba jejich zaměstnání, výše služby, pense, darů z milosti v hotovosti i naturálních požitků s udáním jich zajištění. Stpú zjistí správnost údajů srovnáním jich s doklady stranami předloženými, případně vyšetřením na místě samém za účasti stran a zájemníků a stanoví, zda a jakým způsobem má býti postaráno o zajištění jejich nároků. Nabyvatel ze svazku svěřenského uvolňovaných nemovitostí a zástupcové fideikomisárních substitutů se zavážou, že zaměstnance nepropustí bez závažných důvodů, které uvedeny jsou v § 8 bod 4 směrnic pro úpravu pracovních a mezdních poměrů zeměd. dělnictva pro rok 1923, pokud jde o úřednictvo bez závažných příčin uvedených v zák. ze 13. ledna 1914 č. 9 ř. z., a převezmou jako dluh veškeré jakékoliv závazky na služ. poměru se zakládající a svěřenský majetek oproti jeho zaměstnancům vížící; 4. předloženo bude osvědčení, zda a jakým způsobem zaplacena, resp. zajištěna byla dávka z majetku a z přírůstku na majetku; 5. předložen bude průkaz o zaplacení splatného hektarového příspěvku; 6. předložen bude ještě jeden opis dohody pro spisy. K předložení dokladů v tomto výnosu uvedených stanovena lhůta do 2 měsíců ode dne doručení. Před konečným rozhodnutím vyhradil si stpú stanoviti případné podmínky další.
Stížnost popírá v prvé řadě vůbec právo žal. úřadu, aby svolení své vázal na podmínky, resp. předpoklady, a namítá dále, že podmínky, jež úřad ve formě předpokladů ke svému souhlasu stanoví, vybočují z mezí daných úvaze stpú-u zákony o poz. reformě, po případě, že jsou zbytečné, ježto se rozumějí samy sebou.
O stížnosti uvážil nss toto:
Dle § 13, odst. 2 zák. o zrušení svěřenství ze 3. července 1924 č. 179 Sb. jest třeba ke každé dohodě podle tohoto zákona, která se týká zabraného majetku, a k zajištění nároků na tomto majetku (§§ 2, 6, 8) také souhlasu stpú-u. Ustanovení to nestanoví výslovně žádných směrnic, jimiž by stpú, rozhoduje o tom, má-li či nemá-li souhlas ten uděliti, byl vázán a jimiž by se měl říditi. Směrnice ty a meze, v nichž se mají úvahy stpú-u při rozhodování tom pohybovati, dány jsou povahou věci samé. Zákonem záborovým byl státem zabrán velký majetek pozemkový, ležící na území republiky čsl., v to čítajíc i majetek vázaný, tedy i svěřenství, a zřízen byl i úřad pozemkový (§ 1 záb. zák.), jenž má obstarávati úkony tímto zákonem státu svěřené (§ 10 záb. zák.). Již dle zák. záb. (§7) vyžaduje zcizení a pronájem zabraného majetku, jeho zavazení a dělení úředního souhlasu a nemělo bez něho proti státu právních následků, resp. jest dle znění novely z 11. března 1921 č. 108 Sb. bez něho neplatné. Novela ta dala stpú-u i právo, aby, uděluje souhlas, uložil i podmínky a učinil výhrady ,(čl. 1, odst. 2.).
Zákon o zrušení fideikomisů ponechal pak především držiteli svěřenství, čekatelům a opatrovníkům potomstva, aby dohodou upravili poměry uvolněného jmění svěřenského (§ 2). Dohoda ta, kterou zákon připouští a za primérní způsob úpravy poměrů prohlašuje, může ovšem obsahovati úmluvy o zavazení a dělení býv. svěřenského vlastnictví, ba i úmluvy o zcizení jeho neb jeho částí, tedy úmluvy o aktech, které by již dle § 7 záb. zák. byly bez souhlasu stpú-u neplatné. Zákon o zrušení fideikomisů nijak se nedotkl platnosti § 7 záb. zák., který tedy i nadále zůstává v platnosti stran býv. majetku svěřenského, pokud je státem zabrán. Zákon ten stanovil ještě určité plus, že totiž ke každé dohodě, třeba by jí tedy nenastalo zcizení, zavazení nebo dělení, potřebí je — jde-li o statek zabraný — souhlasu stpú-u. Ratio legis je tu stejná jako při § 7 záb. zák.; podrobiti zabrané statky jakési kuratele státu, jenž musí ke každé právní disposici s nimi, má-li býti platná, uděliti své svolení.
Stejně jako udělení souhlasu dle § 7 záb. zák. není aktem pouhé libovůle stpú-u, není jím ovšem ani udělení souhlasu dle § 13 zák. o zrušení svěřenství. Je výkonem úřední moci a musí se pohybovati v mezích, jež dány jsou účely zákonů o poz. reformě, poněvadž § 13 cit. zák. souhlas stpú-u zřejmě jen proto předpisuje, aby provedení poz. reformy nebylo ohroženo neb znemožněno právními akty dosavadního vlastníka, tedy i dohodou ve smyslu § 2 zák. o zrušení fideikomisů. Je tedy i v § 13 zák. toho smluvní svoboda dohodujících se osob jen na tolik omezena, pokud toho je potřebí k provedení zamýšlené reformy poz., určené obsahem již v §§ 1 a 10 záb. zák.
Vycházeje z této zásady, nemohl nss shledati důvodnou výtku stížnosti, že stpú vůbec nebyl oprávněn k souhlasu připojiti ve formě výhrad nějaké podmínky. Právo to nelze mu upříti ani při rozhodování o tom, má-li dáti souhlas dle § 13 zák. o zrušení fideikomisů, ježto právo to dáno mu již v § 7 záb. zák. ve znění novely č. 108/21. Nelze pak nahlédnouti, proč by, shledá-li, že dohoda na př. jen v některých bodech účelné provedení poz. reformy maří, nemohl závadu tu uložením vhodné podmínky odstraniti a musel proto souhlas odepříti. Z toho, že § 13 cit. zák. mluví o souhlasu, nerozeznávaje souhlas zásadní a definitivní, opak neplyne. Je-li právem úřadu souhlas uděliti neb odepříti, je také jeho právem uděliti souhlas podmíněný, t. j. vázaný na splnění daných podmínek. Ovšem musí se podmínky, resp. výhrady pohybovati v mezích, jež dány jsou úvaze stpú-u při rozhodování o souhlasu. Podmínky, jež mezí těch nedbají a ukládají něco, co s hlediska účelného provedení poz. reformy není nutné a co není zákonnou normou vlastníku uloženo, ukládati nelze a jsou podmínky takové v rozporu se zákonem.
Zkoumaje pak vzhledem k námitce stížnosti, že uložené podmínky a výhrady s hlediska provádění poz. reformy jsou nedůvodné a zbytečné, dospěl nss k těmto výsledkům:
Výhradou pod 1. a) ukládá žal. úřad dohodnuvším se stranám, aby předložily místopřísežné prohlášení dosavadního držitele svěřenství potvrzené fideikomisním soudem, že nemovitosti v dohodě uvedené jsou jediným nemovitým majetkem býv. svěřenství v republice. Nss vychází z názoru, že vyšetření zabraného majetku je věcí stpú-u samého; ve příčině té je vlastníku uložena pouze povinnost, aby předložil soupis dle zák. č. 61/1921 a podal i jiná data a vysvětlení (§ 6). Více zákony o poz. reformě vlastníku neukládají, majíce zřejmě za to, že tato vlastníku uložená povinnost k řádnému provedení poz. reformy stačí. Je tedy nezákonné, ukládají-li se výhradou zmíněnou st-lům povinnosti, jež přesahují míru povinností uložených jim zákony.
Výhradou pod 1. b) uvedenou ukládá se st-lům, aby současně s vkladem vlastnického práva dali v knihách pozemkových poznamenati, že nemovitost — pokud na nich zábor již dříve nebyl poznamenám — jsou státem zabrány. Ale uvésti zábor v patrnost je dle § 7 zák. č. 330/20 věcí stpú-u a nemůže povinnost ta býti ukládána vlastníku. Odporuje tedy i tato výhrada zákonu. Pokud se ovšem ve výhradě té konstatuje, že nemovitosti zůstávají v záboru, pokud nebyly již za vyloučené ze záboru dle § 3 a) záb. zák. uznány, resp. dle § 20 př. z. propuštěny, není výhrada ta nezákonná. Výhradou tou se st-lům nic neukládá a pouhým konstatováním fakta nebylo do práv st-lů zasaženo. Uvádí-li stížnost, že výhrada ta je neúplná, ježto se v ní nemluví o půdě propuštěné dle § 11 záb. zák. a půdě, která budoucně dle tohoto § nebo § 20 příd. zák. bude propuštěna nebo dle § 3 a) záb. zák. ze záboru vyloučena, stačí poukázati jednak k tomu, že pokud žal. úřad neučiní výroků o tom, že tu kterou půdu ze záboru propouští nebo že je ze záboru vyloučena, je oprávněn ji považovati za zabranou a že stížnost netvrdí, že by dohoda týkala se i půdy dle § 11 záb. zák. již propuštěné. Že výhrada ta nemá vůbec žádného vlivu na nároky snad již uplatněné a posud nevyřešené, je z ní zjevno.
Výhradou č. 2 ukládá se st-lům, aby vyldali stpú-u závazná prohlášení, týkající se cen přejímacích a pachtovních i nájemních smluv. Povinnost vydati taková prohlášení neukládají zákony o poz. reformě nikde vlastníkům zabrané půdy a nelze také shledati, v jaké souvislosti by prohlášení taková byla s prováděním poz. reformy, t. j. zda by provedení její bylo mařeno, kdyby se stpú-u prohlášení těch nedostalo. Buď mají závazky, jež st-lé prohlášeními oněmi mají na sebe vzíti, oporu v zákoně a je úřad oprávněn autoritativně tak rozhodnouti a pak ukládá st-lům zbytečná břemena, žádaje, aby st-lé vzali na se prohlášením výslovným něco, k čemu povinni jsou ex lege a tím se vzdali práva event. rozhodnutí naříkati, anebo závazky ony v zákoně opory nemají a pak nemůže je stpú ve formě podmínek k souhlasu připojených st-lům vnucovati. Proto shledal nss podmínky pod 2. uvedené nezákonnými.
Výhrada 3. týká se úpravy poměrů zaměstnanců na zabraném velkostatku. Dle názoru nss-u nelze v daném případě, kde — jak jde ze spisů — celý bývalý fideikomisní majetek zůstává v záboru a kde se na jeho podstatě nic nemění, t. j. následkem dohody se fysicky nerozdělí v několik souborů, resp. nevypadne žádná jeho část z nexu záborového, ve formě podmínek k souhlasu dané otázku zaměstnanců vůbec řešiti. Chtěl-li tak stpú učiniti, je podmínka ta nezákonná, chtěl-li snad jen konstatovati, že ustanovení zákona platí i po oné dohodě, pak není oprávněn žádati v tom směru závazné prohlášení st-lů, jak již svrchu dovozeno.
Podmínkou 4. vybočil stpú vůbec z mezí daných jeho úvaze při rozhodování o souhlasu, a bylo i ji zrušiti.
Při podmínce 5. nelze shledati, jak s účelným provedením poz. reformy souvisí, když přece hektarový příspěvek jako veřejnoprávní břemeno tkví na zabraných nemovitostech a nelze proto právem tvrditi, že by předložení neb nepředložení žádaného průkazu na provedení poz. reformy mohlo míti jakýkoliv vliv.
Shledal proto nss výhrady pod 1.—5. uvedené — s výiimkou té, dle níž majetek býv. fideikomisů zůstává i nadále v záboru, — nezákonnými a zrušil je dle § 7 zák. o ss.
Proti námitce pod 6. uvedené a tomu, že úřad vyhradil si stanoviti případné podmínky další, stížnost kromě bezdůvodné výtky, že stpú vůbec není oprávněn podmínky připojovati, námitek zvláštních nevznáší a bylo tedy v tom směru stížnost zamítnouti.

Citace:

č. 6549. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 837-841.