Čís. 1488.

Predražovaní (zákon ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. а n.).
Byly-li pronajaty místnosti nevěstkám ku provozování prostituce, jest při posuzování premrštenosti požadované úplaty (§ 8 zákona) přihlížeti též k tomu, pokud jest v ní zahrnuta odměna za poskytování příležitosti k prostituci.
(Rozh. ze dne 11. února 1924, Kr I 44/23.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalované do rozsudku líchevního soudu při krajském soudě v Chrudimi ze dne 14. listopadu 1922, jímž byla stěžovatelka uznána vinnou přečinem podle §u 8 zák. ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n., zrušil napadený rozsudek a vrátil věc nalézacímu soudu, by ji, znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Soud nalézací uznal obžalovanou vinnou přečinem §u 8 zák. o válečné lichvě, jehož se dopustila tím, že jako majitelka hostince »U labutě« požadovala za nájemné z nemovitosti částky zřejmě přemrštěné, při čemž neoprávněný zisk, jehož bylo, pokud se týče, mělo býti docíleno, převyšoval 2000 Kč. K tomuto odsuzujícímu výroku dospěl soud prvé stolice, zjistiv, že obžalovaná, využívajíc mimořádných, válkou vyvolaných poměrů, v roce 1921 a 1922 v P., od nevěstky Jany K-ové za byt, stravu i otop, tedy nájemné že nemovitosti, spojené s jiným úkonem, požadovala 150 Kč a od nevěstky Marie R-ové 200 Kč denně. Dále zjišťuje soud, že obě tyto nevěstky byly u obžalované zaměstnány, čemuž patrně rozuměti tak, že provozovaly u ní prostituci a za tím účelem světnice и ní najaly. Zmateční stížnosti obžalované, jež napadají rozsudek důvody zmatečnosti dle čís. 5 a 9 a) §u 281 tr. ř., nelze upříti oprávněnosti. Jest v právu, namítajíc, že rozsudek přehlíží, že úplata, obžalovanou požadovaná, není pouhým nájemným z bytu a odměnou za stravu a ostatní osobní úkony, v rozsudku uvedené, nýbrž že, zahrnuje v sobě též úplatu za to, že pronajmutím bytu byla zároveň dána nevěstkám příležitost, by tam provozovaly svou živnost. Nelze o tom pochybovati, že tato možnost, bydleti v nevěstinci obžalované, který jako takový byl policejně trpěn a v místě znám, byla pro nájemkyně výhodnou a měla proto pro ně i peněžitou cenu. Jest ovšem pravda, že i nevěstka má nárok na ochranu zákona, a že okolnost, že nájemkyně v najatém bytě provozovaly se svolením policie prostituci, nodnímá dotyčné místnosti ochrany dle §u 8 lich. zák. Avšak pod ustanovení §u 8 zák. lich. spadá úplata, obžalovanou požadovaná jen, pokud jest nájemným za byt a odměnou za ony ostatní úkony osobní, nikoliv však, pokud jest odměnou za poskytování příležitosti ku provozování prostituce. Že úmluva o takové odměně za příležitost k provozování prostituce jest neplatnou a přechovávati nevěstky k provozování jich nedovolené živnosti dokonce jest trestným, na tom s hlediska §u 8 lich. zák. nesejde, poněvadž to vše nevylučuje, aby odměna za to nebyla žádána nebo poskytnuta, a poněvadž § 8 lich. zák. prohlašuje trestným jen, žádá-li kdo nebo dává-li si poskytovati přemrštěné nájemné za věci, tam uvedené. Při správném použití zákona bylo tudíž zjistiti, kolik dle vůle stran z celkové částky 150 po případě 200 Kč připadalo na nájem ze světnice za účelem bydlení ve spojení s ostatními úkony a kolik na poskytování příležitosti ku provozováni prostituce. Jen na základě tohoto zjištění lze řešiti otázku, zda dopustila se obžalovaná přečinu (přestupku) předražování, či zda není tu vůbec skutkové podstaty činu, trestného dle §u 8 lich. zák.

Citace:

č. 1488. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6, s. 107-108.