Čís. 10776.
Pro otázku aktivního oprávnění k žalobě jest při mnohosti věřitelů nerozhodné, zda jde o plnění dělitelné, nedělitelné nebo solidární. K okolnostem těm jest přihlížeti teprve při rozhodnutí ve věci samé (zda lze žalobě vyhověti v plném rozsahu či jen částečně podle podílu).
Předpis § 848 obč. zák. pojednává o vypořádání poměru účastníků v případě zrušení společenství aneb vystoupení některého účastníka.
(Rozh. ze dne 9. května 1931, R II 77/31.)
Žalobce a společnost H. uzavřeli se žalovaným smlouvu, jíž se žalovaný zavázal k peněžitému plnění. Žalobu, jíž se žalobce domáhal na žalovaném plnění z této smlouvy, procesní soud prvé stolice zamítl. Odvolací soud zrušil napadený rozsudek a vrátil věc prvému soudu, by ji vyčkaje pravomoci, znovu projednal a rozhodl,
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu.
Důvody:
Soud prvé stolice zjistil, že smlouvu ze dne 4. června 1925 a smlouvu ze dne 21. prosince 1925 ujednali se žalovaným žalobce a společnost H., a dovodil z toho, že oprávněným z této smlouvy není jen a výhradně žalobce, nýbrž žalobce a společnost H. Odvolací soud se nevyslovuje, zda zjištění prvého soudu přejímá, nýbrž zabývá se jen jeho právními důsledky pokud jde o otázku aktivního oprávnění. Procesní soud, vycházeje ze svého zjištění, má za to, že by žalobce mohl samostatně uplatňovati nároky z obou smluv teprve, až likvidací společnosti H. bude zjištěno, kterými částkami přísluší zažalovaná pohledávka (157 500 Kč a 117 000 Kč) společnosti H., pokud se týče jejím společníkům a žalobci neb jiným případným zájemníkům. Názor svůj opírá o ustanovení § 825 a násl. obč. zák. Naproti tomu odvolací soud neshledal závady, by žalobce neuplatnil své nároky samostatně, vycházeje z právního názoru, že i při mnohosti věřitelů má každý z nich právo žalovati samostatně, ať již jde o plnění dělitelné (§ 889 obč. zák.) nebo nedělitelné (§ 890 obč. zák.) nebo solidární (§ 892 obč. zák.) a dodává, že pro otázku aktivního oprávnění jsou tyto okolnosti nerozhodné a že k nim jest přihlížeti teprve při rozhodnutí ve věci samé, totiž zda lze žalobní žádosti vyhověti v plném rozsahu či jen částečně podle podílu, připadajícího na žalobce jako na jednoho z několika věřitelů. Přisvědčiti jest právnímu názoru odvolacího soudu. Zvláštní předpisy zákona o společnostech s ručením obmezeným mohly by míti význam jen co do uplatnění nároku příslušejícího společnosti H., pokud se týče žalobci jako společníku. Pro posouzení oprávněnosti samostatných nároků žalobcových bez ohledu na jeho účast ve společnosti H. jsou rozhodné jen předpisy občanského zákona. S tohoto hlediska bylo by přihlížeti ke společnosti H. a k dalším zájemníkům jen jako k případným spoluvěřitelům. A tu rozhodují předpisy, k nimž poukazuje odvolací soud. Z ustanovení § 848 obč. zák. nemůže stěžovatel nic dovozovati, neboť toto zákonné ustanovení pojednává, jakž patrno již z marginální rubriky ke skupině §§ 841 až 849, zejména pak z doslovu § 847, na nějž § 848 zřejmě navazuje, o vypořádání poměru účastníků v případě zrušení společenství nebo vystoupení některého účastníka. O to v souzeném případě nejde, a jest proto právní poměr posuzovati podle zákonných ustanovení již naznačených. Správně proto odvolací soud uznal, že žalobce jest k žalobě aktivně oprávněn, a zrušil rozsudek soudu prvé stolice, který, vycházeje z odchylného právního názoru, neučinil zjištění potřebná pro rozhodnutí ve věci samé.