NPD documents search: Boh. adm., 8 (1926), sv. 2

Č. 4975.

Živnostenské právo. — Nemocenské pojišťování: I. Povinnými členy mistrovských nemocenských pokladen společenstevních mohou býti jen osoby fysické, které jsou členy společenstva. — II. Ve sporech o povinné členství v takovéto pokladně rozhodují úřady živnostenské.
(Nález ze dne 5. října 1925 č. 18471.)
Věc: Nemocenská pokladna pro členy měšťanského společenstva hostinských a výčepníků v Praze (adv. Dr. Jos. Josífko) proti ministerstvu obchodu o pojistnou povinnost obchodnického spolku »Merkur«.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Jde o spor mezi stěžující si mistrovskou pokladnou a obchodnickým spolkem »Merkur« v Praze o placení nemocenských příspěvků. Spor takový mezi týmiž stranami řešilo svého času již býv. min. obch. ve Vídni, jež výnosem ze 14. prosince 1912 uznalo v pořadu instancí, že spolek »Merkur« není členem obligatorní nemocenské pokladny pro členy měšťanského společenstva hostinských a výčepníků v Praze.
Na mimořádné valné hromadě delegátů této mistrovské pokladny, konané dne 9. července 1919, byly usneseny změny stanov, které došly schválení výnosem zso-é z 19. srpna 1919. Odst. 6 a 7 § 6 těchto změněných stanov zní takto: »Osoby právnické, pokud jsou členy společenstva pražských výčepníků, nejsou živn. zákonem osvobozeny od povinného členství nemoc, pokladny, mohou však nároky na nemoc. dávky postoupiti svému schválenému zástupci, případně jmenovati jednoho ze svých podílníků, který by tyto nároky měl. Takto jmenovaný nesmí býti přes 60 roků starý, nesmí trpěti nemocí chronickou neb nevyléčitelnou a má nároky tytéž jako člen živnost osobně neprovozující (§ 7, odst. 4.). Nároku na pohřebné nemá.«
Podáním z 15. října 1919 obrátil se obchodnický spolek »Merkur« v Praze na magistrát hl. m. Prahy se sdělením, že nemoc. pokladna pro členy měšťanského společenstva hostinských a výčepníků v Praze dle přípisu z 20. září 1919 stojí na stanovisku, že vzhledem ke změněným stanovami stávají se i osoby právnické jejími členy, tudíž i jmenovaný spolek jakožto majitel hostinské koncese v čp. 68-V. v Praze.
Ve sporu tímto podáním zahájeném rozhodl magistrát hl. m. Prahy výměrem ze 13. června 1921, že obchodnický spolek »Merkur« v Praze jako majitel koncese hostinské a jako člen měšť. společenstva hostinských a výčepníků v Praze jest členem nem. pokladny pro členy měšť. společenstva hostinských a výčepníků v Praze a že jest povinen plniti veškeré povinnosti s tímto členstvím spojené, zejména platiti pojistné příspěvky, ježto dle § 6, odst. 6 úředně schválených stanov této pokladny nejsou právnické osoby, pokud jsou členy společenstva, od této povinnosti osvobozeny.
K odvolání spolku »Merkur« zrušila zsp v Praze rozhodnutím z 9. května 1922 tento výměr z důvodu, že výměrem bývalého místodržitelství v Praze z 16. října 1912 resp. výnosem býv. min. obch. ve Vídni ze 14. prosince 1912 bylo o členství obchodnického spolku »Merkur« v Praze u povinné nem. pokladny pro členy měšť. společenstva a výčepníků v Praze pravoplatně již rozhodnuto a to záporně.
Odvolání nemoc. pokladny min. obch. výnosem z 20. listopadu 1922 nevyhovělo, nýbrž potvrdilo v odpor vzaté rozhodnutí zsp-é, ježto právnická osoba, které nelze používati výhody plynoucí z členství obligatorní nem. pokladny, nemůže býti nucena platiti obligatorní nem. pokladně příspěvky, které nemají povahu platů vyplývajících ze členství společenstevního, nýbrž jsou účelovým plněním.
Ke stížnosti pokladny zrušil nss nálezem ze 24. března 1924 č. 5092/24 toto rozhodnutí pro vady řízení z důvodu, že rozhodnutí to se nevypořádalo s námitkou stěžující si pokladny toho obsahu, že předpoklad, o nějž druhá stolice svůj výrok opřela, že totiž sporná otázka byla již pravoplatně rozhodnuta výnosem býv. min. obch. ze 14. prosince 1912, jest mylný, ježto po vydání tohoto výnosu nastala nová okolnost schválením změny stanov obsahující v novém odstavci šestém §u 6 ustanovení, že i osoby právnické, pokud jsou členy společenstva pražských výčepníků, nejsou osovobozeny od povinného členství pokladny.
Důsledkem tohoto nálezu zrušil žal. úřad rozhodnutím ze 4. července 1924 shora cit. rozhodnutí zsp-é z 9. května 1922 z těchto důvodů.
»Výměrem tímto zrušen byl vyměř magistrátu hl. m, Prahy ze 13. června 1921 a sporný případ prohlášen byl za pravoplatně rozhodnutý v neprospěch výše uvedené pokladny. O věci samé však nebylo rozhodhodnuto, ač mělo býti tak učiněno s přihlédnutím k tomu, že po vydání cit. výnosů schválením změny stanov pokladny, obsahujících v § 6 ustanovení, že osoby právnické, pokud jsou členy pražského společenstva hostinských, nejsou osvobozeny od povinného členství u pokladny, nastala nová okolnost, kterou nutno bylo vzíti v úvahu při rozhodnutí druhé stolice. Zsp-é náleží tudíž vydati o věci rozhodnutí nové s výhradou zákonného práva odvolacího.«
Na to vyslovila zsp rozhodnutím z 11. září 1924, že nevyhovuje odvolání obchodnického spolku »Merkur«, a potvrdila výměr magistrátu hl. m. Prahy z 13. června 1921, kterým bylo vysloveno, že jmenovaný spolek jakožto majitel koncese hostinské v Praze V. jest členem nem. pokladny pro členy měšť. společenstva hostinských a výčepníků v Praze a že jest povinen plniti veškeré závazky s tímto členstvím spojené a to ze správných důvodů rozhodnutí I. stolice. K vývodům obchodnického spolku »Merkur« připomenula současně zsp, že po vydání výnosu býv. místodržitelství ze 16. října 1912, pokud se týče výnosu býv. min. obch. ze 14. prosince 1912 provedena byla pravoplatně výnosem zsp-é dne 19. srpna 1919 změna § 6. stanov zmíněné nemocenské pokladny, dle které i osoby právnické, pokud jsou členy měšť. společenstva hostinských a výčepníků v Praze, nejsou osvobozeny od povinného členství u pokladny. Následkem toho musí přirozeně i právnické osoby plniti veškeré povinnosti s tímto členstvím spojené. Tento nový právní stav nutno bylo I. i II. stolicí při rozhodnutí vzíti v úvahu.
Z tohoto rozhodnutí podal spolek »Merkur« odvolání k min. obch., jež — vyhovujíc mu — zrušilo nař. rozhodnutím ze 17. listopadu 1924 rozhodnutí v odpor vzaté z těchto důvodů: »Z příslušných předpisů živn. řádu, jmenovitě § 115 b) d) jest patrno, že povinnost pojišťovací u závazné pokladny mistrovské může postihovati pouze osoby fysické jakožto členy společenstva, nikoli však osoby právnické. Těmto totiž nelze používati výhod, plynoucích ze členství obligatorní pokladny nemocenské a nemohou býti nuceny platiti takové pokladně příspěvky, které nemají povahy platů vyplývajících ze členství společenstevního, nýbrž jsou plněním účelovým. Vzhledem k tomu není přípustno ani náměstka osoby právnické zahrnouti do nuceného pojištění, nýbrž přísluší mu pouze výkon členství společenstevního jménem určitého subjektu, živnost osobně neprovozujícího.«
Z těchto důvodů min. obch. současně zrušilo z moci úřední podle § 146, posl. odst. živn. řádu ustanovení 6. a 7. odst. § 6 stanov výše uvedené pokladny jakožto nezákonná a tím i výnos zsp-é z 19. srpna 1919, pokud jím tyto předpisy stanov byly schváleny.
O stížnosti vytýkající tomuto rozhodnutí vady řízení a nezákonnost uvážil nss toto:
Nař. rozhodnutí obsahuje dvojí výrok: 1. řeší instančně a to záporně otázku členství obchodnického spolku »Merkur« jako majitele hostinské koncese u stěžující si pokladny, 2. ruší mocí práva dohledu dle §u 146 živn. řádu ustanovení odstavce 6. a 7. §u 6 stanov stěžující si pokladny, jakožto nezákonné a ruší zároveň výnos zsp-é z 19. srpna 1919, pokud jím tyto předpisy stanov byly schváleny.
ad 1.: - - - -
K úvahám stížnosti, že osoby právnické, které jsou obligatorními členy společenstva (§ 107 ž. ř.), již ze zákona jsou též členy nemoc, pokladny založené závazně pro členy společenstva (§§ 114/2, 115 a, b, d, ž. ř.), jest uvésti toto:
Podle odstavce 2. §u 114 ž. ř. lze humanitní zájmy členů společenstva podporovati zvláště zakládáním nemocenských a podpůrných pokladen. § 115 b) přiznává společenstvu právo se usnésti, že jeho členové jsou povinní pojistiti se a dle §u 115 d) jsou členové usnesením takovým vázáni. Účelem těchto pokladen jest pojištění na nemocenské, na bezplatnou pomoc lékařskou, na poskytování léků, nebo na takovéto podpory spolu s pohřebným (§ 115 b). Prostředky na splnění pojistných dávek potřebné jest opatřiti příspěvky členů a nesmí příspěvků těch býti použito k jiným účelům (§ 115 f).
Dle náhledu nss-u obsahuje cit. § 115, lit. b) zásadu toho obsahu, aby členové společenstva byli pojištěni pro případ nemocí a úmrtí. Tento ryze osobní účel vede logicky k výkladu, že pojištěni býti mohou jen ti členové, kteří se mohou státi účastnými této instituce. Tomuto výkladu svědčí též ustanovení §u 115 d) ž. ř., jež vyjímá z nuceného pojištění členy povinně pojištěné u jiné mistrovské pokladny a jež tími dává na jevo, že zákonodárce neměl na mysli zavázati všechny členy společenstva, aby přispívali k zachování a vydržování pokladny bez ohledu na to, zda jednotlivec výhcd této pokladny může býti účasten čili nic. Prohlašuje-li pak § 115 f) placení příspěvků za plnění účelové a mluví-li o členech povinných platiti pojistné příspěvky, může míti na mysli jen členy pokladny, pojištěnce.
Z těchto úvah se pak podává, že plnění uložené §em 115 f) nelze považovati za plnění plynoucí z členství společenstevního, z jakési vzájemnosti či solidarity členů společenstva, zračící se v závazku všech členů přispívati na vydržování pokladny — jak míní stížnost — nýbrž nýbrž pouze za plnění, jemuž jsou vytýčeny hranice jeho účelem, tudíž plnění účelové, jež stihá toliko ony členy společenstva, jež požívají dobrodiní společenstevního ústavu sledujícího ony zvláštní účely, o nichž mluví cit. § 115 b) ž. ř. A tu není sporu, že u právnické osoby nemohou nastati podmínky pro nárok na nemocenské, bezplatnou pomoc lékařskou, poskytování léků a pohřebné.
Stížnost míní, že výhody z nem. pojištění pro právnické osoby plynoucí mohou v důsledku usnesení společenstva býti přeneseny na náměstka živnosti nebo některého podílníka spolku, družstva a p. Názoru tomu nelze přisvědčiti. Takové usnesení příčilo by se zákonu živn., jenž v §u 115 a) členství mistrovské pokladny omezuje výslovně na členy společenstva a těmi nejsou ani náměstek živnosti ani podílník spolku nebo družstva (§ 106, odst. 2 ž. ř.).
Stížnost hledí své stanovisko o pojistné povinnosti právnických osob opříti též úvahou, že právnické osoby musí platiti různé příspěvky rázu takového, které očividně s přímými prospěchy právnických osob nesouvisejí, jako na příklad školní přirážky. Nehledě k tomu, že tu není vnitřní souvislosti mezi příspěvky nemocenskými jako plněním účelovým s dávkami rázu daňového, jest placení daňových přirážek právnickým osobám uloženo přímo zákonem, kdežto plnění, o které se v tomto sporu jedná, zákon — jak shora vyloženo — neukládá.
ad 2.: Námitky proti výroku žal. úřadu, rušícímu odst. 6. a 7. §u 6 stanov stěžující si pokladny, dovozují, že zrušení to je nezákonné, poněvadž změna §u 6 stanov, která připouští i právnické osoby jako členy stěžující si pokladny, neodporuje zákonu.
Ani výtky tyto nemohl uznati nss důvodnými. Jak již shora dovozeno, mohou dle zákona býti povinnými členy mistrovských pokladen jen oni členové společenstva, kteří se mohou státi účastnými výhod nem. pojištění t. j. osoby fysické, a jen tyto osoby mohou býti postiženy disposičním právem společenstva po rozumu §u 115 b) ž. ř. Dovozeno dále, že živn. řád nepřipouští, aby jiné osoby fysické, nežli členové společenstva, byly členy takovéto pokladny. Pak ovšem zmíněná ustanovení stanov, jež zavazují i právnické osoby k členství u stěžující si pokladny a připouštějí za členy pokladny i náměstky živnosti a podílníky spolku neb družstva, kteří nejsou členy společenstva, nejsou kryta zákonem, a nelze proto shledati, že by byl žal. úřad porušil zákon, když je dle §u 146 ž. ř. z moci úřední zrušil.
Pokud pak zástupce st-lky při ústním líčení namítal nekompetenci min. obch., poukazuje k tomu, že příslušným v otázkách stanov mistrovské pokladny jest výhradně min. vnitra, jest námitka ta bezdůvodná již proto, že tu jde o pokladnu obligatorně zřízenou; takovéto obligatorní pokladny nejsou zřízeny dle předpisů zák. ze 16. července 1892 č. 202 ř. z., nejsou pokladnami pomocnými, nýbrž pokladnami sui generis upravenými dle zvláštních předpisů §§ 115 b) a násl. ž. ř. Ve všech věcech upravených živn. řádem jest však poslední správní stolicí min. obch. (§ 143 ž. ř.).
Jeví se proto stížnost v každém směru bezdůvodnou a bylo ji zamítnouti.

Citace:

č. 4975. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 258-262.