Č. 1030.

Cesty (Slezsko): I. * Z nadpisu § 22 z. siln. pro Slezsko (ze dne 13. července 1898 č. 33 z. z.), jenž mluví o »soukromoprávních« závazcích, nelze odvozovati, že závazky k udržování cest na zvláštních právních titulech spočívající, o kterých pojednává text zmíněného § 22, jsou vždycky jen rázu soukromoprávního. Míněny jsou tu všechny zvláštní tituly, kterými zakládá se konkurenční povinnost subjektů různých od konkurentů zákonných. — II. * Vzal-li určitý subjekt na sebe závazek udržovati most tvořící součást veřejné komunikace jako faktor povolaný ke konkurenci při úhradě nákladů této komunikace, vztahuje se závazek jeho i k mostu, jejž jest následkem regulace přemostěného toku nutno zříditi jako náhradu prvotního mostu. — III. * Smlouva nezakládá pouze závazky soukromoprávně. Je-li smlouvou upraven poměr, který bez této smlouvy by bylo posuzovati dle normy práva veřejného, jest i závazek smlouvou touto převzatý rázu veřejnoprávního a vyloučen proto z kompetence řádných soudů.
(Nález ze dne 23. listopadu 1921 č. 15.638.)
Věc: Městská obec Opava proti zemskému výboru slezskému v Opavu (za zčastněnou stranu správní komisi silničního okresu v Opavě adv. Dr. K. Dienelt z Opavy) stran udržování mostu přes Opavici.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná. Útraty se nepřisuzují.
Důvody: Hranice mezi územími města Opavy a těsně sousedící obce Kateřinek jdou uprostřed řeky Opavice, jež právě mezi oběma obcemi teče polokruhovým obloukem.
Podle čl. I. zákona ze dne 13. července 1898 č. 33 z. z. pro Slezsko, kterýž se týče zakládání a udržování veřejných neerárních silnic a cest, nevztahují se předpisy tohoto zákona o zakládání a udržování silnic okresních k okresu hlavního města Opavy. Sousední obec Kateřinky patří k okresnímu silničnímu výboru v Opavě venkovu. K podnětu, učiněnému roku 1879 městem Opavou, pak obchodní a živnostenskou komorou pro Slezsko a jinými účastníky, aby vybudována byla nová silnice, vedoucí z města Opavy přes Opavici a obec Kateřinky k blízké hranici, kde připojena býti měla k nové silnici v Prusku projektované, usnesl se přes odmítavé stanovisko okresního silničního výboru v Opavě-venkovu slezský sněm ve schůzi dne 23. června 1880 takto:
1. Nová silnice, jež stavěna býti má od ulice Pekařské v Opavě rovným směrem do Kateřinek až k hranici zemské směrem k Plšti (k připojení k silnici, jež v Prusku projektována jest od obce Katscher přes Plšť až k hranicím rakouským) prohlašuje se za okresní silnici za následujících podmínek: a) že město Opava se zaváže nésti jednu polovinu úhrnných nákladů na stavbu mostu a silnice, kdežto druhá polovina nákladů, pokud nejsou již kryty dobrovolnými příspěvky, opatřena býti má okresním výborem silničním Opavských venkovských obcí, b) že dále město Opava se zaváže, že veškeré udržování mostu, jenž postaven býti má přes Opavici, v budoucnosti zapraví ze svého, c) že stavba provedena býti má účastníky (městem Opavou a okresním silničním výborem Opava-venkov) v jejich obvodech dle plánů a rozpočtů přezkoumávaných a schválených zemským výborem a pod dohledem zemského výboru.
2. Zároveň se povolila okresnímu silničnímu výboru Opava-venkov k usnadnění výloh stavebních subvence 4000 zl. ze zemského a domestikálního fondu, jež vyplácena býti měla po 2000 zl. v letech 1880 a 1881.
Podotýká se, že řečenému okresnímu výboru silničnímu připadla také ještě další subvence soukromá 5000 zl., kterouž věnovala Opavská akciová společnost cukrovarská v Kateřinkách. Zmíněné podmínky týkající se povinnosti města Opavy byly obecní radou opavskou vesměs a jednohlasně přijaty usnesením ze dne 14. července 1880. Nová okresní silnice (t. zv. Plšťská silnice) i most přes Opavici byly dokončeny v r. 1882. Udržování mostu obstarávalo, jak ujednáno, město Opava samo svým nákladem až do zrušení tohoto mostu, jež se stalo následkem regulace řeky Opavice v r. 1908, kteráž zákonem ze dne 7. prosince 1907 č. 6 z. z. z r. 1908 nařízena a prohlášena byla jako podnik obcí Opavy a Kateřinek, podporovaný z prostředků zemských.
Dle § 4 a 5 řečeného zákona převzal provádění regulačních prací zemský výbor na náklad stavebního fondů a budoucí udržování provedeného díla na útraty udržovacího fondu, ku kterémuž, pokud by nestačily výtěžky z pozemků regulací získaných, přispívati má obec Opavská 43 proc. a obec Kateřinská 7 proc. úhrnné každoroční potřeby. Regulací touto bylo koryto řeky Opavice přeloženo do dosavadního toliko inundačního vedlejšího ramene Opavice, kde byl menší můstek Plšťské silnice. Místo tohoto můstku, jehož udržování náleželo okresními silničnímu výboru Opava venkov, byl při zmíněné regulaci zřízen velký most, kdežto most přes původní koryto řeky, jehož udržování náleželo městu Opavě, se stal zbytečným a byl zrušen.
V čl. 23 nálezu dle práva vodního ze dne 1. srpna 1907 č. 22763, týkajícím se řečené regulace, bylo řešení otázky budoucího udržování zminěného nového mostu ponecháno dohodě, resp. rozhodnutí příslušných úřadů samosprávných. Vyjednávání o takové dohodě bylo zahájeno zemským výborem již v r. 1908 před započetím stavby tohoto nového mostu. Dopisem z 13. května 1908 uvolil se okresní silniční výbor Opava- venkov, že ponese nanejvýše útraty vyštěrkování, posýpání pískem a válcování jízdní dráhy, prohlásil však, že by snad převzal celé udržování mostu, kdyby město Opava složilo k tomu účelu přiměřený kapitál, z jehož úroků by se náklady udržování kryly. Opavská městská rada prohlásila k tomu usnesením ze dne 16. června 1909, že neuznává povinnost města Opavy k udržování nového mostu vzhledem k tomu, že ujednání svého času stran starého mostu přes Opavici učiněného nelze užíti ohledně nového mostu. Aby se stal pokus o docílení dohody mezi městem Opavou a okresním silničním výborem Opava-venkov co do udržování nového mostu, bylo zahájeno u slezského zemského stavebního úřadu jednání, při kterémž dle protokolu ze dne 29. ledna 1914 zástupce města Opavy prohlásil, že zmíněný nový most leží mimo území obce Opavy a to v trati silnice Plšťské, udržování jeho náleží tedy dle § 5 zákona ze dne 13. července 1898 č. 33 z. z. slez. okresnímu silničnímu výboru Opava-venkov, dále že povinnost města Opavy k udržování původního mostu, jenž byl z části na území města Opavy, netýče se nového mostu. Tento byl zřízen na útraty regulačního fondu a jest součástí staveb regulačních, náleželo by tedy po případě udržování jeho, pokud převyšuje udržovací povinnost okresního silničního výboru, fondu pro udržování regulované Opavice, nikoliv však městu Opavě, pročež toto město odmítá každou udržovací povinnost. Zástupci města pouštějí se do dalšího jednání jen s výhradou vylíčeného stanoviska a to pro případ, kdyby přes to byla rozhodnutím uložena městu Opavě povinnost k udržování. Zástupci obou stran pak při dalším jednání o získání přesného klíče pro rozvrh udržovacích nákladu projevili souhlas s tím, aby případný rozvrh nákladů na udržování nového mostu se stal v poměru délek obou starých mostů, a bylo vypočteno, že by vypadlo z nákladů udržování nového mostu na město Opavu 76,32 proc., na okresní silnici Opava-venkov 23,68 proc., při čemž však nesmějí dle prohlášení zástupce okresu do nákladů udržování, jež bude rozvrhnouti, vpočteny býti náklady vyštěrkování, posýpání pískem a válcování jízdní dráhy mostu, jež ponese na dále silniční výbor okresní sám. Všechna prohlášení byla učiněna s výhradou schválení města a okresního silničního výboru.
Pokud jde o tato prohlášení, usnesly se
a) obecní rada opavská v sezení dne 11. května 1915 takto: 1. prohlášení zástupců města Opavy, týkající se povinnosti udržování nového mostu Plšťského okresním silničním výborem a na jeho útraty, se schvaluje, 2. ostatní hlediska v protokole ze dne 20. ledna 1914 stanovená co do udržování tohoto mostu berou se k vědomosti;
b) okresní silniční výbor v Opavě-venkov ve schůzi dne 6. května 1915, že zmíněný protokol ze dne 29. ledna 1914, týkající se udržování mostu přes regulovanou Opavici, se schvaluje.
Naříkaným rozhodnutím vyslovil zemský výbor, že se udržování zmíněného nového mostu udržovacím fondem regulace Opavice odmítá, neboť regulační fond převzal toliko náklady stavby onoho mostu, když pro přeložení koryta řeky musila býti zřízena náhrada za starý zrušený most, tím však tento náhradní most nebyl vyloučen ze svazku okresního silničního výboru, pročež co do udržování jeho užíti jest ustanovení zákonů o silnicích, pokud se týče smluvných ustanovení. Udržování tohoto mostu náleží městu Opavě a okresnímu silničnímu výboru, a to z těchto důvodů:
Tento most tvoří součást okresní silnice Opava-Plšť, pročež pro udržování její platí ustanovení zákona ze dne 13. července 1898 č. 33 z. z. I když území hlavního města zemského Opavy vyňato jest z předpisů o zřízení a udržování okresních silnic (čl. I.), má přece platnost pro měst- skou obec Opavu ustanovení § 22 cit. zák., dle něhož při všech neerárních silnicích a cestách zachovány byly a v platnosti zůstávají závazky na zvláštních právních důvodech založené. Závazek města Opavy, převzatý usnesením obecní rady ze dne 14. července 1880, že celé udržování mostů přes Opavici v silnici Plšťské pro budoucnost zapraveno bude z prostředků obce, nebyl zrušen okolností, že tento most, jenž tehdy ležel z části na území města, při regulaci Opavice a následkem ní přeložen byl zcela na území Kateřinek, neboť usnesením zemského sněmu ze dne 24. června 1880 byla silnice Plšťská přes odpor okresního silničního výboru prohlášena za silnici okresní s podmínkou, že se město Opava zaváže, převzetím udržování mostu částečně odškodniti okresní silniční výbor. Tento pravoplatně převzatý závazek města jest však nezávislý na místě, kde je most. Nutným přeložením tohoto mostu, jenž až do té doby podle ujednání udržován byl výlučně nákladem města, následkem regulace na nynější místo, stal se můsek přes dřívější vedlejší rameno Opavice zbytečným. Nový most (v místě tohoto můstku vystavěný), 41,6 m dlouhý, nahrazuje tedy jak onen starý, 36,4 m dlouhý most — městem Opavou udržovaný — tak i zmíněný 11,3 m dlouhý můstek, jenž udržován býval okresním silničním výborem.
Z toho důvodu, jakož i v uvážení, že povinnost města Opavy převzatá usnesením ze dne 14. července 1880, vztahovati se může toliko na most v rozměrech původně stávavších, jest též okresní silniční výbor povinen poměrně přispívati k nákladům na udržování nového mostu, kteroužto povinnost ostatně okresní silniční výbor výslovně uznal. Tento výbor prohlásil, že jest ochoten udržování jízdní dráhy nového mostu, totiž vyštěrkování, posýpání pískem a válcování zapraviti sám. Rozvrh ostatních nákladů udržovacích, čítaje v to i případné budoucí znovu vystavění tohoto mostu, staniž se podle ujednání, uzavřeného při jednání dne 29. ledna 1914 v poměru délky obou dřívějších mostů přes Opavici a přes vedlejší rameno její. Náklady ty má podle toho nésti částkou 76,32 proc. městská obec Opava a částkou 23,68 proc. okresní silniční výbor. Stížnost městem Opavou k správnímu soudu ve Vídni podaná a odtamtud sem k příslušnému vyřízení postoupená potírá výrok naříkaného rozhodnutí a) že udržování nového mostu, vystavěného na silnici Opava-Plšť při regulaci řeky Opavice náleží městské obci a okresnímu silničnímu výboru, b) že k povinnosti udržování patří též povinnost, v případě nutnosti úplného obnovení tohoto mostu zříditi úplně nový objekt na místě dosavadního mostu. Tímto rozhodnutím, pokud ustanovuje povinnost městské obce Opavy, jest prý porušen zákon. Odvolává-li se žalovaný úřad na § 22 zák. ze dne 13. července 1898 č. 33 z. z., jehož nápis zní: »Zapravení nákladů podle závazků soukromoprávních«, považuje žalovaný úřad ujednání, na které se odvolává, za soukromoprávní závazek. Potom však jest prý naříkané rozhodnutí zmatečné, neboť rozhodování o soukromoprávních nárocích přísluší soudům a teprve na základě pravoplatného soudního rozhodnutí byl by žalovaný úřad při stanovení udržovací povinnosti směl přihlížeti k tvrzenému soukromoprávnímu závazku.
Stěžovatelka zavázala se usnesením obecní rady ze dne 23. června 1880, aby umožnila stavbu silnice Opava-Plšť, vůči zemi slezské k udržování mostu přes Opavici, jež tehdy tvořila hranici mezi Opavou a Kateřinkami Pilíře mostu toho stály jednak na území Opavském, jednak na území obce Kateřinek a most ten tvořil spojovací most mezi oběma obcemi. Stěžovatelka zavázala se tedy k udržování mostu určeného co do polohy, velkosti a způsobu stavby. Při regulaci Opavice, provedené zemským výborem na účet regulačního fondu, byl tento most zemským výborem zrušen a prodán, koryto Opavice bylo přeloženo o 300 m dále na území Kateřinek, staré koryto bylo zasypáno, naproti tomu byl zřízen na útraty stavebního fondu nový most přes novou Opavici, to vše aniž před tím zemský výbor v zastoupení zúčastněného okresního silničního výboru a regulačního fondu vzhledem k úplné změně poměrů jednal s obcí Opavskou a ujednání s ní učinil o změně a úpravě platných smluv. Tím zanikl objekt, k jehož udržování se stěžovatelka zavázala, a tím uhasí i závazek stěžovatelčin. Závazek ten nelze převáděti na most jiný, mnohem: větší, na jiném místě a jinak stavěný, jenž není oním individuelním určitým objektem, jehož udržování stěžovatelka byla na sebe vzala. Výrokem, že v povinnosti k udržování mostu zahrnuta jest i povinnost případné obnovy mostu, nedbal žalovaný úřad znění ujednání, ve kterém o tom není řeči. Při jednání dne 29. ledna 1914 nechali zástupci města Opavy nepovšimnuto přání zástupců okresního silničního výboru, aby výslovně zdůrazněno bylo, že povinnost udržování zahrnuje v sobě též povinnost k obnově. Mlčení nelze považovati za souhlas a změnu stávající smlouvy. Obecní rada Opavská schválila také jen prohlášení svými zástupci učiněná, nikoliv však též přání okresního silničního výboru nebo názory úředníka jednání řídícího. Stěžovatelka tedy není tím vázána.
Nejvyšší správní soud uvažoval o stížnosti takto:
Při jednání před příslušnými vodními úřady o schválení regulace řeky Opavice, která s sebou přivodila nutnost zrušení dřívějších mostů a zřízení mostu, o nějž jest spor, nevznesly nynější strany nároku na zemský výbor slezský jako podnikatele prací regulačních, aby nesl i všechny náklady s udržováním tohoto mostu spojené, nýbrž spokojily se s výrokem učiněným v čl. 23 vodoprávního nálezu ze dne 1. srpna 1917 č. 22763, že řešení otázky budoucího udržování nového mostu má býti ponecháno dohodě stran, pokud se týče rozhodnutí příslušných úřadů samosprávných.
Tímto chováním daly strany na jevo, že nepokládají most onen za součást regulačního podniku, nýbrž že most onen —alespoň pokud jde o jeho další udržování — jest součástkou veřejné komunikace a že tudíž pro otázku konkurenční povinnosti k jeho udržování mají býti rozhodnými ony předpisy, které jsou dány pro otázku udržování veřejných cest.
Předpisy ty, obsažené v zákoně ze dne 13. července 1898 č. 33 z. z., jednak dávají samy určité disposice upravující otázku konkurenční, jednak odkazují (v § 22 cit. zák.) na povinnosti založené ve zvláštních právních titulech.
Nadpis § 22 nazývá ovšem tyto závazky soukromoprávní, ale není správno odvozovati z tohoto slova — jak to činí stížnost — že všechny smluvené konkurence jsou již tímto slovem prohlášeny za soukromoprávní, toliko judikatuře řádných soudů podřízené.
Nomenklatura starších zákonů správních pochodící z doby, kdy vědou nebyl ještě pojem práva veřejného a soukromého náležitě a dostatečně ani objasněn ani zjištěn, užívá slova »soukromoprávní« nikoli v onom technickém smyslu, jak mu jest nyní rozuměno, nýbrž slovem tím zahrnuje všechny závazky soukromých subjektů ať tyto závazky náležejí v obor práva veřejného nebo soukromého.
Jako příklad toho budiž uveden § 11 slez. zák. obecního, kde pod pojem »soukromoprávních poměrů« zařaděna jsou i práva užitková celých tříd, tedy i práva užitková dle § 63 ob. zř., která nepochybně spadají v obor práva veřejného. Rovněž i čl. 2 k úvodu k vodnímu zákonu ze dne 28. srpna 1870 č. 41 z. z. užívá dikce »práva k užívání vod a ostatní práva soukromá k vodám se vztahující« a zahrnuje tím pod pojem práv soukromých i všechna ona práva k užívání vod, která opírajíce se buď o vodní zákon neb o konsens vodoprávní vykazují nepochybně karakter veřejných práv subjektivních.
Nutno proto i pod slovem »soukromoprávní«, jehož jest použito v nadpisu § 22 cit. zák., rozuměti každý subjektivní závazek uložený osobě nebo subjektu, který se zakládá na nějakém zvláštním právním titulu, ať tímto titulem jest titul náležející v obor práva veřejného nebo soukromého.
Jde-li o závazek smluvní, nutno, ježto smlouva jest důvodem vzniku práv jak v právu soukromém, tak i veřejném, zjistiti karakter tohoto titulu podle subjektu smlouvy této. Má-li dohodou stran provázenou potřebným souhlasem úředním býti postavena na místo dispositivního právního předpisu určitý poměr upravujícího, přípustná úprava jiná, pak norma stranou smluvená vstupující na místo předpisu zákonného má stejný právní karakter, jako předpis nahrazený. Je-li tedy předpis tento rázu veřejnoprávního, má i ona úmluva ráz veřejnoprávní.
V daném případě odvolává se naříkané rozhodnutí na úmluvu, kterou obec Opava a okresní výbor silniční v Opavě mezi sebou učinily o úpravě konkurence k vydržování části veřejné komunikace.
Kdyby nebylo této úmluvy, musila by otázka povinnosti konkurenční jedné či druhé z obou smlouvajících se stran býti řešena podle předpisu zákonů silničních, tedy dle norem veřejnoprávných; jest proto i úmluva, kterou na místě těchto norem měla vstoupiti úprava stranami dojednaná, rázu veřejnoprávního, jakmile úmluva tato byla i příslušným úřadem silničním vzata na vědomí.
Jest tu tudíž veřejnoprávní poměr, který vymyká se příslušností řádných soudů, a jest proto námitka nekompetence silničních úřadů ve stížnosti vznesená bezdůvodná.
Ve věci samé nejde o otázku, v jakém poměru by byla stěžující si obec povinna k udržování sporného mostu přispívati, nýbrž toliko o otázku zásadní, zda jí vůbec co do sporného nového mostu může býti ukládána jakákoli povinnost konkurenční a zejména zda tato povinnost může býti zakládána na oněch titulech právních, které se vztahují na faktické poměry dřívější, nyní však již změněné.
Naříkané rozhodnutí opírá se jednak o usnesení zemskémo sněmu ze dne 24. června 1880, jímž byla silnice Plšťská prohlášena přes odpor silničního výboru v Opavě za silnici okresní jen s podmínkou, že se obec Opava zaváže převzíti udržování mostu a tím okres silniční z části odškodniti, a na usnesení obecního výboru ze dne 14. července 1880, kterým se obec zavazuje krýti celé udržování mostu přes Opavici v běhu silnice Plšťské v budoucnosti sama ze svých prostředků. Stěžující si obec nepopírá, že tento závazek tehdáž skutečně převzala, má však za to, že odstraněním mostu, o který tenkráte šlo, závazek tento pozbyl svého objektu a tím naprosto uhasí.
Výklad tento nemohl nejvyšší správní soud uznati za správný.
Předmětem závazku obcí převzatého nebyla určitá mostní kostrukce, nebyl onen most, který dle projektu tehdejšího byl v osmdesátých letech dokončen, nýbrž předmětem jednání byla úprava konkurence ke stavbě resp. udržování silnice Plšťské. Obec Opava převzala tenkráte část povinností s udržováním této silnice spojených tím, že na sebe vzala povinnost udržovati v řádném stavu most přes Opavici, kterýž tvořiti měl součást této veřejné komunikace. Dokud silnice tato existuje a dokud existence její vyhledává i spojení mostní, dotud jest tu i objekt, na který se vztahoval závazek obcí dne 14. července 1880 převzatý.
Že jen tak tomu jest rozuměti, plyne i z toho, že účelem jak usnesení zemského sněmu ze dne 24. června 1880, tak i účelem k němu se pojícího usnesení obce opavské ze dne 14. července 1880 bylo, aby okresní výbor silniční byl zbaven alespoň do jisté míry břemene udržování nové cesty tím, že část jeho zvláště tíživá, t. j. udržování mostu přes Opavici se uložilo městu Opavě. Tomuto účelu by se příčilo, kdyby povinnost tato byla obmezována jen na trvání onoho mostu^ který tenkráte byl projektován a později postaven, a nebyla vztažena i na most, který byl nyní postaven na místě tohoto původního mostu, jako nezbytná jeho náhrada, třebas i na místě jiném.
Jeví se tudíž bezdůvodnou námitka stížnosti, pokud se brání proti tomu, aby dohoda ze dne 14. července 1880 byla pokládána za rozhodnou i pro otázku udržování nového mostu.
Stížnost obrací se dále proti výroku naříkaného rozhodnutí, které v ujednání ze dne 29. ledna 1914 spatřuje i převzetí závazku k hrazení nákladu případného znovuzřízení sporného mostu poměrem ujednaným, tvrdíc, že převzetí podobného závazku ze spisů odvoditi nelze. Žalovaný úřad neobíral se sám otázkou, zda a pokud obec Opava jest ať po zákonu, ať na podkladě svého závazku ze dne 14. července 1880 povinna také k znovuzřízení sporného mostu přispívati, nerozhodl tuto otázku svým vlastním výrokem, nýbrž má za to, že tato otázka jest již zodpovídána obapolným souhlasem stran. Nutno proto zkoumati jen obsah spisů k otázce této se nesoucích.
Z protokolu o jednání ze dne 29. ledna 1914 vyplývá, že po prohlášení zástupců obce Opavy, které všude mluví jen o udržování nového mostu, bylo protokolováno na přání zástupců okresního výboru silničního, »že v povinnost udržování spadá i závazek, v případě potřeby most úplně obnoviti, tedy nový objekt na místo původního nynějšího mostu zříditi«. K tomuto bodu se již nikterak zástupci obce výslovně neprohlásili, jej sice výslovně nepřijali, ale také se neohradili proti výkladu slova »udržování«, jaký byl tu dán jednou z jednajících stran, nýbrž jen podotkli, že projevy jejich musí dojíti schválení obecní radou opavskou. Obecní rada tato pak v sezení ze dne 11. května 1915 nejen výslovně schválila projevy učiněné jejími zástupci stran povinnosti k udržování nového mostu, nýbrž vzala na vědomí i »ostatní v zápisníku ze dne 29. ledna 1914 zjištěná hlediska o udržování mostu toho«. Takovým hlediskem jest však výklad slova »udržování« po přání silničního výboru v protokolu na jisto postavený. Jest tudíž i v tomto směru souhlas obce, kterého stížnost postrádá, a bylo proto i tuto námitku zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 1030. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 966-973.