Č. 10893.

Stavební právo (Morava), — živnostenské právo. — Obecní poplatky:* Obecní stavební úřad jest příslušným prováděti dozor ve smyslu § 126 stav. řádu č. 64/1894 z. z. mor. ve znění zák. č. 44/1914 z. z. mor. i nad stavbami, k nimž podle § 137 cit. zák. uděluje stavební povolení politický úřad okresní.
(Nález ze dne 28. listopadu 1933 č. 8583/31.)
Věc: Město M. proti okresnímu úřadu v Moravské Ostravě o stavební poplatek.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Platebním rozkazem z 27. února 1930 byl předepsán hornímu inspektorátu severní dráhy Ferdinandovy, akc. společnosti v M., na základě pravidel o vybírání poplatků stavebních v M., schválených pro léta 1928—1930 výnosem mor. zem. výboru z 28. února 1928 stavební poplatek za stavební dozor nad přístavbou elektrické rozvodny na jámě »František« v Přívoze v částce 107.10 Kč.
Odvolání společnosti obecní zastupitelstvo nevyhovělo, ježto i v případě, kde podle § 137 mor. stav. ř. je povolán okr. úřad dávati povolení k stavbě živn. provozovny, je obecní stav. úřad oprávněn vykonávati dozor nad prováděním takové stavby a dozor skutečně prováděl; je tedy dán předpoklad dávkové povinnosti ve smyslu § 140 mor. stav. řádu a § 1 odst. 3 a § 7 dávk. pravidel.
K dalšímu odvolání zrušil okr. úřad v Moravské Ostravě nař. rozhodnutím rozhodnutí obecního zastupitelstva pro nezákonnost, připojiv poučení, že jeho rozhodnutí jest podle § 44 zák. č. 329/21 a § 12 výběrčích pravidel konečné. Rozhodnutí jest odůvodněno úvahou, že šlo o stavbu živn. provozovny, při čemž nedošlo k žádnému jinému jednání neb povolení ve smyslu stav. řádu (na př. určení stav. čáry a úrovně, vykázání místa, kde se má skládati stavivo). Obec tu tedy jako stav. úřad vůbec nevystupovala a také žádných poplatků za stav. povolení podle § 6 dávk. pravidel nepředepsala. Stav. úřadem byl úřad živn., jemuž náleželo vykonávati všechnu kompetenci, která s udělením stav. povolení souvisí, tedy také stav. dozor nad prováděním stavby. Také ze souvislosti §§ 6 a 7 dávk. pravidel vyplývá, že předpis poplatků za dohled (§ 7) předpokládá předpis poplatků za povolení podle § 6; neudělila-li tedy obec žádného povolení podle stav. řádu a nepředepsala-li také žádných poplatků podle § 6 pravidel, nemůže předpisovati poplatky za dohled.
Stížnost města M. dovozuje z ustanovení § 134, že jedině stav. úřadu obce náleží vykonávati dohled k provádění staveb — bez ohledu, který úřad dal k nim povolení. Kompetence okr. úřadu vztahuje se podle § 137 jen na konání komise podle § 36, na rozhodování o námitkách a na udělení povolení ke stavbě. I když se připustí, že okr. úřadu náleží stavbu, kterou povolil, také kolaudovati, přísluší všechny ostatní funkce se stavbou související stav. úřadu obecnímu, jak to plyne také z ustanovení §§ 126, 129, 132, 133, 140 cit. mor. stav. řádu a ze srovnání s § 127 stav. řádu pro Prahu a s §em 134 stav. řádu pro Čechy-venkov, podle nichž i v těch případech, kde povolení ke stavbě a k používání stavby dává politický úřad, vykonává dohled k provádění takové stavby stav. úřad obecní. Předepsání poplatku za dohled podle § 7 pravidel nepředpokládá předepsání poplatků za povolení podle § 6 a poukazuje § 7 na ustanovení § 6 jen za účelem vypočtení výše poplatku; ostatně § 7 vztahuje se také na provádění staveb v § 6 lit. c) uvedených, t. j. právě budov průmyslových, živnostenských, obchodních a veřejných.
Nss shledav, že jeho příslušnost jest dána, neboť předmětem sporu jest pouze peněžité plnění, částku 200 Kč nepřesahující, takže rozhodnutí okr. úřadu jeví se ve smyslu čl. 8 odst. 3 zák. č. 125/27 konečným, musil vzhledem k vývodům odvodního spisu zúčastněné strany především konstatovati, že žal. úřad vychází ze stejného skutkového základu jako st-lka, t. j. že předmětem zpoplatnění nebyl dozor po skončení stavby, nýbrž skutečně prováděný dozor během stavby a že obecní stav. úřad neurčoval pro předmětnou přístavbu ani stav. čáru ani úroveň, ani nevykazoval místo, kde se má ukládati stavivo. Pokud tedy zúčastněná strana, odchylujíc se od tohoto skutkového stavu, dovozuje z toho bezdůvodnost stížnosti, nemohl nss, jsa vázán ustanovením § 6 odst. 1 zák. o ss, k jejím vývodům přihlédnouti.
Ve věci samé je mezi stranami nesporno, že předmětná rozvodna byla živn. provozovnou, která s hlediska živn. policie ve smyslu III. hlavy živn. řádu vyžadovala schválení úřadu živn. a že bylo proto povolení k její stavbě vydáno podle § 137 stav. řádu mor. (zák. ze 16. června 1914 č. 44 z. z.) politickým úřadem okresním. Nesporno je také, že podle § 7 výběrčích pravidel, v dějové části citovaných, je oprávněna obec M. vybírati zvláštní poplatek »za dozor stav. úřadu během provádění staveb v § 6 uvedených poloviční sazbou poplatků v § 6 uvedených«. Mezi stranami není konečně sporu o tom, že obec je oprávněna vybírati poplatky za dozor ve smyslu § 7, resp. § 1 č. 3 pravidel jen v případě, že obecní stav. úřad je podle stav. řádu povolán dozor takový vykonávati. Sporná jest naproti tomu otázka, zda okr. úřad, stav. povolení udělivší, byl také výhradně oprávněn prováděti dozor nad povolenou stavbou, takže k výkonu jeho obecní dozorčí orgány kompetentní nebyly, — a zda lze předepsati poplatky stav. ve smyslu § 7 výběr, pravidel i tehdy, když obecní stav. úřad nevydal povolení podle § 6.
Podle § 137 cit. stav. řádu, jde-li o takové stavby, při nichž podle řádu živn. jest potřebí, aby úřad schválil závod provozovací, má politický úřad okresní konati komis, řízení v § 36 uvedené, rozhodnout! o námitkách, které po dobrém nebyly odstraněny, podle tohoto řádu stav. a povolení ke stavbě uděliti. Čte-li se toto ustanovení v souvislosti s ustanovením § 41 téhož zák., nelze pochybovati, že jím došla výrazu intence zákonodárcova zjednodušili stav. řízení v těch případech, kde o témže předmětě — živn. provozovně — mají rozhodovati dva úřady — stavební a živnostenský — na podkladě skutkového zjištění, provedeného ve formě podstatně shodně předepsané — t. j. šetřením na místě samém, za účasti žadatele, znalců, za přizvání sousedů a s povinností úřadu pokusiti se o odklizení vznesených námitek smírnou dohodou (§ 36 stav. řádu a § 30 živn. řádu). V jakém rozsahu tato zamýšlená procesní ekonomie byla §em 137 provedena, plyne jasně z jeho znění. V rukách jednoho úřadu — živnostenského — sjednocuje se toliko část stav. řízení, t. j. provedení komis, řízení, rozhodnutí o námitkách, jež smírně nedaly se odstraniti, a udělení stav. povolení. O tom, že by na tento úřad byla přenesena kompetence obecního stav. úřadu také pokud jde o dozor při provádění stavby (§ 126 stav. řádu), se v § 137 nic nepraví. Bylo by také v rozporu se zmíněnou ekonomisační intencí, neboť dozor, jaký má na mysli ustanovení cit. § 126, možno nejhospodárněji prováděti jen oním úřadem, který je v místě stavby, tedy — vyjímajíc případ, že jde o stavbu provozovny v sídle živn. úřadu — úřadem obecním. Nelze kromě toho přehlédnouti, že předpis § 137 cit. stav. řádu je ustanovení povahy výjimečné, takže také tato okolnost brání extensivnímu jeho výkladu.
Opačný názor, že i v jiných nežli v § 137 stav. řádu uvedených směrech přešla na živn. úřad působnost řádných stav. úřadů, vyznačená v § 134—136 cit. zák., nemůže býti, jak mylně se domnívá žal. úřad, vyvozován z pouhé okolnosti, že tato další kompetence s udělením stav. povolení souvisí, neboť i když taková úzká souvislost tu nepochybně jest, neznamená ustanovení § 137 již také přenesení další kompetence s udělením stav. povolení související. Cit. mor. stav. řád mluví totiž o povolení ke stavbě v oddílu III, o dohledu k provádění staveb pak v oddílu VIII — zřejmě tedy mezi jednotlivými materiemi rozlišuje, a není proto zákonné opory pro úsudek, že výrazem, použitým v § 137 »povolení k stavbě udělitk, chtěl zákon zahrnouti nejen samo udělení stav. povolení, nýbrž i všechnu působnost, která s udělením tím souvisí. Výkladu hájenému žal. úřadem nenasvědčuje ani zúčastněnou stranou uplatňovaná praktická nemožnost výkonu stav. dozoru obcí nad stavbou povolenou úřadem okresním, ani tvrzená nemožnost použiti trestní pravomoci obecního stav. úřadu — prostě proto, že takových nemožností tu není. Zúčastněná strana tu přehlíží, že podle ustanovení § 44 odst. 2 podstatné odchylky od schváleného plánu stavebního — a contrario změn, které lze provésti na pouhé oznámení (§ 44 odst. 1) — musí býti, prve nežli se začnou prováděti, v plánu vyznačeny a schváleny a že podle ustanovení § 45 povolení k stavbě a schválený plán stavební musí býti na staveništi stále pohotově, aby dozorčí orgány mohly do nich za účelem provádění dozoru ve smyslu § 126 nahlížeti. Pak ovšem jsou bez podstaty také další vývody odvodního spisu, že dozor podle § 126 může prováděti a přestupky podle §§ 132 a 133 trestati jen onen stav. úřad, který stavbu povolil.
Z uvedených úvah vyplývá, že názor žal. úřadu, jakoby dozor nad prováděním stavby živn. provozovny byl vyhrazen úřadu stav. povolení udělivšímu — a jen touto otázkou bylo se nss-u vzhledem k spornému poplatku za výkon stav. dozoru obcí zabývati — nemá opory ve stav. řádu. Bylo tudíž uvážiti, mohl-li žal. úřad právem odepříti oprávnění obce předepsati sporný poplatek na základě ustanovení výběrčích pravidel. Ani v tomto směru nemohl nss nař. rozhodnutí přisvědčiti. Podle ustanovení § 1 č. 3 pravidel vybírají se poplatky stavební za výkon dozoru stav. úřadu na stavbu. Z ustanovení tohoto v souvislosti s předpisem cit. již §§ 6 a 7 vyplývá, že oprávnění ukládati stranám poplatek za dozor stavební nevážou pravidla na žádný jiný předpoklad, nežli na faktické konání dozoru nad prováděním staveb vyjmenovaných v § 6. Mezi těmito jsou pod lit. c) uvedeny také přístavby živn. provozoven. Poukazuje-li pak § 7 na »poplatky v § 6 uvedené«, neznamená to, že poplatková povinnost jest vázána další podmínkou, t. j. že lze poplatek za dozor předepsati jen tehdy, když byl podle § 6 vyměřen poplatek za úřední povolení ve věcech stavebních, nýbrž citací tou se jen vyjadřuje — jak ostatně jasně tomu nasvědčuje samo znění »vyměřuje se zvláštní poplatek poloviční sazbou poplatků v § 6 uvedených« — že sazba poplatku za dozor je různá podle toho, o kterou ze staveb, stav. změn neb úprav, v § 6 vypočtených jde. Opačný názor žal. úřadu není v souhlase s výběrčími pravidly.
Ježto tedy ani druhý důvod, o nějž úřad svoje rozhodnutí opřel, není po právu, musilo býti nař. rozhodnutí zrušeno podle § 7 zák. o ss.

Citace:

Č. 10939. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 15/2, s. 853-857.