NPD documents search: Boh. adm., 7 (1925), sv. 2

Č. 4944
.
Pozemková reforma. — Administrativní řízení: 1. Dohoda uzavřená mezi vlastníkem zabraných nemovitostí a stpú-em v zastoupení státu o rozsahu převzetí zabrané půdy stpú-em má povahu veřejnoprávní. — II. O tom, zda další opatření učiněné stpú-em této dohodě odporuje, rozhodují úřady správní a nss.
(Nález ze dne 25. září 1925 č. 17723.)
Věc: Bedřich, Kristián a Albrecht Sch. a Dr. Artur Fischl jako opatrovník svěřenstva a potomstva Sch. (adv. Dr. Jindř. A. Vaniček z Prahy) proti státnímu pozemkovému úřadu (sen. pres. v. v. Rud. Vyšín) o zamýšlené převzetí zabraných nemovitostí.
Výrok: K stížnosti býv. svěřenského majetku zrušuje se nař. rozhodnutí, pokud do něho pojaty nemovitosti býv. svěřenství patřící, které dle dohody neměly býti prozatím určeny k převzetí a parcela č. 879/1 v Ž., pro nezákonnost; v ostatním se stížnost ta i stížnost B. Sch., týkající se jeho allodního majetku, zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: O rozsahu převzetí zemědělské půdy od velkostatku N. byla sjednána dne 3. dubna 1924 podle §§ 14/2 a 26 zák. náhr. mezi stpú-em v zastoupení státu čsl. a mezi zástupcem vlastníka a držitele svěřenství velkostatku N. dohoda. Dle ní (odst. 1) převezme stpú za souhlasu druhé strany v roce 1924 k 30. září určité dvory bez předchozí výpovědi ve výměře v dohodě uvedené. Odst. 2 dohody zní takto: Prozatím nebudou určeny k převzetí tyto zbytkové statky s přibližnými výměrami: R. a H. asi 200 ha zemědělské půdy, zámek s parkem v R., průmyslové závody: cihelna v T., pivovar v č., pila v Č., 8 hostinců, pak domy v dohodě čísly uvedené. Ohledně nemovitostí tvořících t. zv. »Babiččino údolí« se uvádí, že bude o nich rozhodnuto teprve při dalším jednání na základě komisionelního šetření vykonaného na místě samém. V dalších odstavcích zavázal se vlastník a držitel svěřenství, že prodá do 31. prosince 1924 mlýn v Ř., že stpú převezme trvale zaměstnance v poměru dle výměry přejímané půdy a že nepovoluje se ponechání jiných v odst. 5 uvedených nemovitostí. Dle odst. 6 zůstavuje se sjednání ostatních dohodou nedotčených okolností dohodě zvláštní.
Nař. rozhodnutím z 12. května 1924 oznámil stpú Bedřichu Sch., velkostatkáři v N. a držiteli svěřenského panství v N., pak čekatelům svěřenství Christianu a Albertu Sch. a opatrovníku svěřenství a potomstva dle §§ 2 a násl. zák. náhr., že hodlá převzíti řadu nemovitostí, jež čísly parcel podrobně jsou uvedeny, žádal, aby zem. soud civ. oznámení to spolu s vyzváním dle §u 3 cit. zák. uvedeným osobám doručil a poznamenání zamýšleného převzetí zařídil.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss toto: — —
O pozemku p. č. — v Ž. stížnost tvrdí, že jako součást t. zv. Babiččina údolí byl dle § 20 příd. zák. reklamován před vydáním nař. rozhodnutí, je však do tohoto pojat. Odvodní spis se mýlí, má-li za to, že tomu tak není. Poněvadž pak v odvodním spise výslovně se uznává, že nárok dle § 20 příd. zák. na t. zv. Babiččino údolí uplatněn byl, a že o nároku tom před vydáním nař. rozhodnutí rozhodnuto nebylo, je pojetí této parcely do nař. rozhodnutí dle stálé judikatury nss-u nezákonným, a bylo nař. rozhodnutí v tom směru zrušeno.
Jako další nezákonnost vytýká stížnost, že do nař. rozhodnutí pojaty byly nemovitosti, které dle dohody se stpú-em dne 3. dubna 1924 uzavřené a výměrem z 9. dubna 1924 schválené z převzetí jsou vyloučeny. Žal. úřad namítá ve spise odivodlním, že stížnost, pokud tuto námitku uplatňuje, je nepřípustná, ježto dohodou tou uzavřen byl mezí stranou a stpú-em soukromoprávní poměr a o porušení soukromoprávního poměru nemůže vzhledem k ustanovení § 3 a) zák. o ss judikovati nss. Názor ten nss nesdílí. Nelze přehlédouti, že obsahem dohody řešena byla sporná otázka práva veřejného, mající základ svůj v zákoně záborovém a že dohodou mělo dle souhlasné vůle obou dohodu tu uzavírajících stran býti dosaženo toho, čeho by — kdyby dohody docíleno nebylo — mohlo a muselo býti dosaženo rozhodnutím stpú-u o tom ,které nemovitosti budou státem převzaty. Dohoda taková nahrazuje rozhodnutí a má karakter veřejnoprávní. Jestliže pak další rozhodnutí úřadu této dohodě odporuje, a tak přece zní námitka stížnosti, pak o sporu tom nemohou judikovati řádné soudy, nýbrž jediné zase úřad správní a jde-li o rozhodnutí konečné, ovšem nss. Shledal proto nss i tuto námitku stížnosti přípustnou a podrobil ji své kognici.
Žal. úřad označuje námitku tu i za bezdůvodnou, maje za to, že dohodou onou bylo pouze stanoveno, že nemovitosti ony prozatím nebudou přejímány, tedy že nebude přistoupeno zatím k jich skutečnému převzetí. V nař. rozhodmutí nerozhoduje se o skutečném převzetí a pouho oznámení zamýšleného převzetí nemůže býti s dohodou v rozporu.
V meritu jde především o to, k čemu se vlastně žal. úřad v oné dohodě zavázal, zda se zavázal, že nemovitosti v odst. II. dohody uvedené nejen prozatím skutečně nepřevezme nebo zda se zavázal i prozatím neučiniti žádných kroků směřujících k jich převzetí. V odst. II. dohody praví se výslovně: »Prozatím nebudou určeny k převzetí«. Byť se i připustilo, že by nebyl nemožný výklad, že dohoda týkala se jen skutečného převzetí, jež prozatím mělo býti oddáleno, je možný a na snadě jsoucí i výklad druhý, že dohodou tou mělo býti prozatím vyloučeno i určení k převzetí, t. j. že prozatím nebude učiněn žádný krok k převzetí tomu směřující, tedy ani takový, který je přípravou k němu. Při výkladu dohody třeba míti na mysli její účel. Šlo o stanovení směrnic při přejímání zabraného majetku svěřenstva a tu se zavázalo svěřenství, že odevzdá stpú-u určité nemovitosti dne 30. září 1924, stran druhých však žádalo, aby prozatím k převzetí nebyly určeny. Této žádosti lze rozuměti jedině tak, že stpú má prozatím s dalším prováděním pozemkové reformy na statku svěřenském posečkati a prozatím nepodniknouti ani žádných kroků třeba jen přípravných za tím účelem, aby skutečné převzetí bylo umožněno.
Přistoupil-li žal. úřad na tento požadavek, pak zavázal se k tomu, že prozatím neučiní ani přípravných kroků k převzetí směřujících. Žal. úřad vycházeje z mylného právního názoru, že dohoda na přípravné práce a tedy i na oznámení o zamýšleném převzetí vůbec nemá vlivu, vydal nař. rozhodnutí, neuváživ a nerozhodnuv vůbec o otázce, co znamená slovo »prozatím«, a na jakou dobu, tedy jakýkoli krok k provedení pozemkové reformy směřující je dohodou vyloučen. To stalo se následkem mylného výkladu dohody, tedy následkem nesprávného nazírání právního. Muselo proto nař. rozhodnutí i pokud se týká nemovitostí svěřenstva, jež dle dohody prozatím neměly býti k převzetí určeny, býti zrušeno.
Z důvodů těch rozhodnuto, jak v enuciátě uvedeno.

Citace:

č. 4944. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 195-197.