Faktura.
I. Pojem a druhy.
Faktura znamená v doslovném překladu účet. V obchodě třeba rozeznávati účty t. zv. noty, jež vydává obchodník (maloobchodník) svým kupcům jako konsumentům, a pak účty (při velkoobchodě), které obchodník vydává obchodníkům. Tyto poslednější šlovou nyní vůbec fakturami, ač přísně vzato patří význam tento jen účtům vydávaným v obchodě komisionářském, kdež rozeznávati dlužno faktury koupí a prodejů, dle toho znějí-li na zboží, jež má býti komisionářem na cizí účet koupeno nebo prodáno. Ve fakturách těchto vyznačen jest vždy udělený příkaz (»na váš řád a účet komisionářský koupeno po případě prodáno«). Faktury, jež vydává kupec o zboží, jež byl odvezl z vlastního skladiště, slovou fakturami ve vlastním obchodě. Vyhotoví-li komisionář svému komitentovi účet, jenž nezní na obchod ve skutečnosti uzavřený, nýbrž obsahuje pouze ceny, dle kterých jest možno obchodníku posouditi, je-li koupě nebo prodej na určitém místě cizím a v ustanovený čas výhodnou, jest to účet domnělý. Faktura výkazná jest seznam zboží a cen jeho, které zašle obchodník (konsignant) jinému, konsignatáři obyčejně komisionári, aby toto zboží prodal na jeho účet. Tento právní poměr obyčejně vyznačen jest v čele faktury slovy: »na náš účet a nebezpečí ku komisionářskému prodeji zasláno«. Jmenovitě zboží, jež se zasílá komisionářům do míst zámořských, nazývá se zbožím konsignačním a účty o tom fakturami konsignačními. Faktury, které vydává obchodník obchodníkovi, obsahují zpravidla:
1. místo a den vydání,
2. jméno (firmu) vydavatele,
3. jméno (firmu) adresátovo,
4. způsob odeslání zboží (po Železnici, po lodi, přímo nebo prostředníkem),
5. přesné vyznačení zboží dle váhy, míry, obalu,
6. udání ceny a útrat,
7. podmínky platební (čas, místo splatnosti, za hotové, proti akceptu atd.).
II. Právní účinek faktury.
Neobsahuje-li faktura nic jiného, než co již dříve umluveno bylo mezi kontrahenty, jest pouze potvrzením smlouvy již uzavřené. Byla-li však faktura vydána o zboží, které bylo objednáno na základě offerty, která neobsahovala všechna ustanovení ve faktuře uvedená, pak má ovšem faktura jinou právní povahu a též jiný účinek právní.
Dle panující prakse zavazuje bezzávadné přijetí faktury a zboží objednatele, (ač obdržel-li tento fakturu současně se zbožím neb již dříve) ku splnění podmínek smlouvy trhové ve faktuře obsažených (rozh. ze dne 22. května 1890 časopis »Österr. Central-Blatt für die jur. Praxis« VIII. 220 sr. čl. 1 a 279 obch. zák. a roz. nejv. s. dv. ze dne 7. února 1883 sb. »Adler a Clemens« č. 1065). Závazek tento ovšem nevzniká, nesouhlasí-li příjemce s doložkami ve faktuře obsaženými a zpraví li o tom odesílatele a dá-li zboží ku disposici (rozh. nejv. s. dv. ze dne 24. července 1889 sb. »Adler a Clemens« 1983, rozh. ze dne 21. listopadu 1893, ze dne 5. listopadu 1889 časopis »Gerichtszeitung« č. 8. z r. 1890 a j.), aneb došla-li faktura objednatele později než. zboží (rozh. ze dne 20. prosince 1893 časopis »Gerichtszeitung« č. 11 z r. 1894), aneb je-li doložka faktury s výslovným ustanovením smlouvy před tím uzavřené v odporu, ježto v případě tomto platí zásada, že se má pokládati takováto faktura za novou ofertu, a pouhé mlčení znamená odmítnutí, ale nikoliv přijetí (rozh. něm. říš. s. ze dne 5. června 1886 časop. »österr. Central-blatt f. d. j. Prax.« IV. str. 661, zák. ze dne 20. prosince 1893 Časopis »Gerichtszeitung« č. 11. z r. 1894).
III Doložky účetní.
Jako doložky účetní vyskytují se nejčastěji tato ustanovení:
1. Určení místa platebního »k placení v Praze« (srv. čl. 325 odst. 1 obch. z.). Bezzávadné přijetí zboží a faktury tuto doložku obsahující odůvodňuje príslušnosť soudu smluvního (forum contractus) ve smyslu § 43. jur. norm. (rozh. ze dne 2. října 1884 sb. »Gl. U.« č. 10191, ze dne 6. května 1891 časopis »Gerichtszeitung« č. 39 z r. 1891, ze dne 15. února 1881 sb. »Gl. a U.« č. 8290). Nejvyšší soudní dvůr však též rozhodl, že príslušnosť určitého soudu přijetím zboží a faktury místo platební obsahující jednou založená, platí též pro žaloby z pozdějších obchodů stejného druhu mezi týmiž stranami к místu přišlých (rozh. ze dne 12. ledna 1886 sb. »Gl. U.« 10890).
Nová jurisdikční norma (§ 88. zák. ze dne 1. srpna 1895 č. 111 ř. z.) obsahuje v tomto ohledu toto ustanovení: »Príslušnosť soudu místa splnění mezi osobami živnosť obchodní provozujícími odůvodněna jest bezzávadným přijetím faktury zároveň se zbožím, neb již před dojitím tohoto zaslané, která obsahuje doložku, že placení má se státi na určitém místě, a že v tomto místě žaloby z obchodu toho podati lze.«
2. Ustanovení lhůty platební »k placení ve 3 měsících«, »lhůta 6 měsíců«, »cena za 3 měsíce« atd. (rozh. ze dne 22. května 1890 časopis »Österr. Central-Blatt f. j. Prax.« VIII. 20.). Právní význam doložky této spočívá v tom, že po uplynutí této lhůty, která počíná běžeti ode dne vydání faktury, pokládati jest dle čl. 328 obch. z. a nikoliv dle § 902 o. o. z., pohledávku za dospělou, a že, nebyla-li tato zaplacena, žádati lze 6% úroky z prodlení (čl. 287, 288, 289 obch. z.). Obyčejně dostává kupec, zaplatí-li ihned, náhradu t. zv. skonto.
3. Ustanovení lhůty reklamační (»K reklamacím přihlíží se jen, byly-li do 8 dnů po obdržení zboží podány«) ve faktuře obsažené jest závazným (rozh. nejv. s. dv. ze dne 6. listopadu 1872 sb. »Adler a Clemens« č. 405, ze dne 30. dubna 1873 sb. »Adler a Clemens« č. 433), nikoli však tehdy, nelze-li zboží ve lhůtě této prohlédnouti (rozh. ze dne 3. listopadu 1885 časopis »österr. Central-Blatt f. j. Pr.« IV. 68). Dále jest platnou doložka, že obaly atd. přijímají se nazpět jen v určité lhůtě (rozh. ze dne 13. února 1879 sb. »Adler a Clemens« č. 825.)
4. Ustanovení, že platy přijímá jen vydatel neb osoba jím zvláště
naznačená. V případě tomto zaplacení někomu jinému (na př. cestujícímu prodavačovu) nezbavuje dluhu (rozh. ze dne 5. června 1868 sb. »Adler a Clemens« č. 184, ze dne 5. srpna 1875 sb. »Adler a Clemens« 604 atd.).
5. Doložka, že oba kontrahenti (ve sporech až do 500 zl.) podrobují se řízení ve věcech nepatrných a sice před soudem určitým (viz čl. Řízení ve věcech nepatrných), jest závazna.
IV. Kniha účtů (faktur) nalézá se jen ve větších obchodech a obsahuje opisy došlých faktur (kniha faktur obdržených) a opisy odeslaných faktur (kniha faktur daných). Kniha účtů jsouc pouze pomocnou knihou obchodní nemusí býti ve smyslu čl. 37 obch. z. předložena (rozh. ze dne 28. ledna 1879 sb. »Adler a Clemens« č. 817).
V. Doručitel zboží a nekvitovaného účtu oprávněn není přijati zaplacení (čl. 51 obch. z.), ovšem na účet kvitovaný může peníze přijati, pokud nevadí přijetí okolnosti plátci známé (§ 296 obch. z.). Zaslání účtu nelze pokládati za upomínku (čl. 288 obch. z. a srv. nahoře II.). Chyby účetní nebo patrné omyly nemohou býti na újmu vydateli (čl. 294 obch. z. a § 242 a 1388 o. o. z.). Ustanovení § 35 zák. čl. 54. z r. 1868 uh. s. ř., že pohledávky účetní v 1½ roce, a byl-li výtah knihovní nebo účetní
ověřen, ve 3 letech žalovati lze před soudem onoho místa, kde knihy se vedou, platí dle zásad reciprocity též v Rakousku proti dlužníkům, kteří bydlí v Uhrách (rozh. ze dne 9. listopadu 1892 časopis »Juristische Blätter« č. 1. r. 1893).
VI. Poplatky.
Účty kupecké (faktury) až do obnosu 10 zl jsou kolku sproštěny; faktury na obnosy od 10 zl. až do 50 zl. podléhají poplatku 1 kr. za arch, při obnosech vyšších pak 5 kr. (zák. ze dne 8. března 1876 č. 26 ř. z. a ze dne 9. února 1850 č. 50 ř. z.). Účty, které se mají předložití soudu, jest kolkovati, nepřevyšuje-li předmět sporný obnos 50 zl., kolkem 10 kr. ve případech ostatních kolkem 15 kr. (zák. ze dne 29. února 1864 č. 20 ř. z., výn. min. fin. ze dne 28. července 1883 č. 23016). Saldování účtu jest kolku prosto; předloží-li se však saldovaný účet soudu, neb užije-li se ho na místě kvitance u veřejné pokladny, dlužno jej kolkovati dle stupnice II. (p. s. 83 В 2. popl. zák.). Užije-li se účtu pouze ku prokázání passiv pozůstalostních, odpadá kolek z kvitování (výn. min. fin. ze dne 13. prosince 1871 č. 35393), a opatří se pouze 15 kr. z každého archu.
Kolek přepíše se aspoň jednou řádkou (leč ani nápisem ani podpisem); dovoleno jest však přepsati kolek jménem adresátovým, dnem a místem vydání (výn. min. fin. ze dne 15. října 1876, č. 19279, výn. min. fin. ze dne 24. května 1877 č. 8500, rozh. spr. s. dv. ze dne 13. prosince 1881 č. 1233).