NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 1

Č. 6561.

Úrazová pojišťovna. — Administrativní řízení (Slovensko): Kterak se promlčují pojistné příspěvky úrazové?
(Nález ze dne 17. května 1927 č. 10443.)
Prejudikatura: Boh. 6138/26 adm.
Věc: »Industria« účastinárská spoločnost pre produkciu dreva v B. proti ministerstvu sociální péče stran úrazových pojistných příspěvků.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost. Důvody: Výměry Zemské úřadovny pro pojištění dělníků na Slov. v Bratislavě z 15. května 1925 byly stěžující si firmě předepsány za léta 1920—1924 doplatky úrazových pojistných příspěvků a to jednak z podniku »parní pila« dohromady částkou 20753 Kč 14 h, — jednak z podniku »nakládání na různých stanicích a vorařství« celkem částkou 6161 Kč 57 h kromě dalších 4% úroků. Proti těmto výměrům podala stěžující si firma námitky tvrdíc, že po rozumu zák. čl. XIX : 1907, § 46 jsou příspěvky úrazové vzhledem k lomu, že promlčecí lhůta prošla již 15. ledna 1925, t. j. po 3 letech za oba podniky promlčeny.
Rozhodnutím z 12. listopadu 1925 zamítl župní úřad ve Zvolenu odvolání z těchto důvodů: »Jest mimo spor, že úrazové příspěvky, nejsou-li během 3 roků uplatňovány, zanikají promlčením. Dle toho příspěvky za rok 1920, splatné po uplynutí kalendářního roku, t. j. začátkem roku 1921 zaniknou dnem 31. prosince 1923. Příspěvky za rok 1921 pak týmž způsobem dnem 31. prosince 1924. Promlčecí doba však — dle obecných pravidel občansko-právních — může býti přerušena každým zákrokem, který vede k uplatnění stávající obligace — pohledávky, nebo úkonem, kterým dlužník svou závaznost uznává. V každém případě obdržela odvolatelka zařaďovací výměr dne 13. února 1923, první platební výměr za rok 1920 však 28. listopadu 1923 a za rok 1921 dne 20. prosince 1923. Příspěvky, které byly těmito výměry předepsány, firma zaplatila. Dle toho nemůže býti pochybnosti jednak o tom, že ústav během doby promlčecí uplatňoval svoji pohledávku, pro případ nedobytnosti hrozil vymáháním exekučním, jednak o tom, že zapravením příspěvku odvolatelka uznala svoji povinnost. Nelze sice popříti, že první platební předpisy dotýkaly se jen částky pohledávky a zapravena byla část skutečného dluhu, avšak tato okolnost nemůže vyloučiti promlčení téhož na částku zbývající. Plyne to již z úvahy, že pohledávka úrazových příspěvků za jednotlivé kalendářní roky jest obligací nedílnou a jednotnou a proto sdílí tentýž právní osud. Podléhá-li promlčení jednotně, platí též přerušení toho pro obligaci celou. Jestliže promlčecí lhůta byla zřejmě přetržena (vide § 1496 o. z. o., recipovaného pro území býv. Uherska), promlčecí lhůta počítá se znova. V daném případě od listopadu, pokud se týče od prosince 1923 počítá se znova a nelze uznati námitku promlčení za opodstatněnou. Správnost příspěvků za léta 1922/1924 není vůbec na sporu.«
Ve svém odvolání z tohoto rozhodnutí opakovala st-lka námitku promlčení.
Nař. rozhodn. nevyhovělo min. soc. péče odvolání z důvodů rozhodnutí v odpor vzatého. K námitkám odvolání podotklo, že lhůta promlčecí počala běžeti teprve dnem vyhlášení nař. ze 14. července 1922 č. 200 Sb., kterým se zavádí pro Zemskou úřadovnu pro dělnické pojištění v Bratislavě příspěvková sazba pro pojištění úrazové a dále, že běh promlčecí lhůty byl ostatně přerušen již tím, že Zemská úřadovna ve výměrech z 20. listopadu 1923, pokud se týče z 20. prosince 1923 sobě vyhradila dodatečný předpis příspěvků na podkladě mzdové revise.
O stížnosti uvážil nss toto:
Žal. úřad jest právního názoru, že stěžující si firmou namítané promlčení úrazových příspěvků nenastalo, ježto běh promlčecí lhůty, jež počala dnem 1. ledna 1921, byl přerušen zařaďovacím výměrem zem. úřadovny pro dělnické pojištění doručeným stěžující si pokladně 13. února 1923. Názoru tomu stížnost právem vytýká, že není ve shodě se zákonem.
Úrazové pojištění jest institutem práva veřejného a mají úrazové pojistné příspěvky veřejnoprávní charakter. Nárok na veřejnoprávní plnění může se však promlčeti jen, je-li to výslovně stanoveno zvláštním zákonem, a jen ustanovení tohoto zvláštního zákona má význam při posouzení náležitostí promlčení a jeho případného stavení a přerušení.
Pro daný případ jest směrodatným § 46 zák. čl. XIX : 1907, mající ohledně promlčení úrazových příspěvků toto specielní ustanovení: »Vyměřené úrazové pojistné příspěvky a prémie se promlčují v pěti letech od vyměření počítajíc. Za nevyměřené úrazové pojistné příspěvky ručí zaměstnavatel po tři léta, počínajíc od vzniku jeho závazku.«
I v tomto druhém případě (při příspěvcích nevyměřených) jde, jak úřad správně usoudil, pojmově o promlčení, poněvadž i tu zaniká právo, resp. pomíjí existentní závazek neuplatněním po dobu v zákoně stanovenou.
Dle cit. předpisu a předeslaných úvah může tedy zabrániti promlčení nevyměřených příspěvků jedině fakt vyměření příspěvků, ježto zákon nemá ustanovení, podle něhož by i jiné události překážely průběhu lhůty té.
Vyměřeným jest úrazový příspěvek podle § 43 zák. čl. XIX : 1907 a § 20 min. nař. č. 4790 z r. 1907 ME, jakmile Zemská úřadovna pro dělnické pojištění doručí straně výměr o předpisu upravující výkaz o vyplacené mzdě a platební předpis takovým způsobem, aby mohly poskytnouti úplnou orientaci o vzniku příspěvkové povinnosti zaměstnavatele a její výši.
Bližší direktivy pro vyměření úrazového příspěvku obsahují pak §§ 20 a 21 nař. státního pojišťovacího úřadu z 20. prosince 1917 č. 13101, dle nichž výměr o předpisu má tvořiti pro každý účetní rok zvláštní vyúčtování a musí obsahovati vedle sdělení, kolik činí vyměřený roční příspěvek úrazový, obnos započítatelného výdělku, způsob, jak bylo zjištěno nebezpečenské procento podniku, poplatkovou sazbu a udání, kolik zaměstnavatel za rok předpisu zaplatil.
Teprve doručením výměru takto upraveného zaměstnavateli jest pojistný příspěvek úrazový platně vyměřen a tím zabráněno promlčení dle cit. § 46.
Předpisu o přerušení nebo stavení promlčení cit. § 46, jak již shora vyloženo, nemá. Nenastává tedy, jak úřad mini, přerušení promlčení nevyměřeného příspěvku úrazového doručením výměru zařaďovacího dnem 13. února 1923, jenž nemá shora uvedených náležitostí výměru o předpisu, ježto obsahuje, vedle nového zařadění podniku stěžující si firmy dle vlád. nař. ze 14. července 1922 č. 200 Sb. do nebezpečenské třídy a procenta, jen ještě poučení o příspěvkové sazbě a o tom, jak se pojistné příspěvky vypočítávají. O tom, zda a kolik na příspěvcích stěžující si firma za rok 1920 až 1924 dluhuje, není ve výměru tom zmínky.
Lze-li však zabrániti promlčení nevyměřených příspěvků jedině doručením výměru o předpisu, nebrání promlčení ani okolnost, z níž žal. úřad dovozuje přerušení promlčení, že Zemská úřadovna ve výměrech z 20. listopadu 1923, pokud se týče z 20. prosince 1923 sobě vyhradila dodatečný předpis příspěvků na podkladě mzdové revise.
Pokud žal. úřad vyslovil, že lhůta promlčecí počala běžeti teprve dnem vyhlášení nař. č. 200/22, kterým se zavádí pro Zem. úřadovnu pro dělnické pojištění v Bratislavě příspěvková sazba pro pojištění úrazové, míní stížnost, že ustanovení takové (§ 4) odporuje zákonu (§ 46 zák. čl. XIX : 1907). Žal. úřad odvolává se na cit nařízení neprávem, poněvadž .ani výslovně ani obsahově se nedotýká ustanovení cit. § 46 o promlčení příspěvků.
Vzhledem k tomu však neměl nss příčiny vůbec se zabývati otázkou, zdali § 4 cit. nař. č. 200 z r. 1922 jest v rozporu s předpisem § 46 odst. 2. Bylo proto nař. rozhodnutí, vybudované na nesprávném výkladě cit. § 46 zrušiti dle 7 zák. o ss.

Citace:

č. 6561. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 861-864.