NPD documents search: Boh. adm., 5 (1923), sv. 2

Č. 2767.

Obecní samospráva. — Města statutární: I. Jednací řád obecního zastupitelstva jest jen potud právně závazný, pokud neodporuje obecnímu zřízení. — II. Podle § 71 měst. statutu libereckého účastní se předseda hlasování, jeho hlas se počítá a při rovnosti hlasů stává se usnesením ono mínění, pro něž hlasoval starosta.
(Nález ze dne 16. října 1923 č. 17054.) Prejudikatura: Boh. 587 adm.
Věc: Kvido K. v Liberci proti zemskému správnímu výboru v Praze (za zúčastněnou městskou obec libereckou adv. Dr. Jindř. Staden z Liberce) o vydání nového jednacího řádu městského zastupitelstva v Liberci.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Ve schůzi ze 14. června dosavadního svého jednacího řádu a na vydání řádu nového.
Odvolání z tohoto usnesení žal. úřad v nař. rozhodnutí zamítl.
O stížnosti do rozhodnutí toho podané a namítající jemu nezákonnost, uvážil nss toto:
Žal. úřad zamítl odvolání podané proti usnesení městského zastupitelstva libereckého jednak z toho důvodu, že neuznal důvodnou námitku rekursu, vytýkající usnesení tomu vadnost po stránce formální, jednak proto, že uznal obsah v odpor braného usnesení, t. j. znění nového jednacího řádu — zejména v jeho ustanoveních §§ 13, 27 a 28 — za správný a odpovídající zákonu.
Zsv vycházel při tom z právního názoru, že každý jednací řád, a tedy i dosavadní jednací řád městského zastupitelstva libereckého může býti po právu závazným jen potud, pokud jest ve shodě se zákonem. Názor tento souhlasí s názorem, jejž nss již opětovně vyslovil, zejména též v nálezu Boh. 587 (k jehož podrobným vývodům se zde podle § 44 j. ř. poukazuje) a jejž i dosavadní praxe důsledně uznávala (viz Budw. 7407/10, 10218/14 a j.). Při názoru tom setrval nss i dnes.
Jestliže pak žal. úřad dovozuje, že ustanovení § 44 starého jedn. řádu jest v rozporu se zákonem, t. j. s předpisy městského statutu libereckého, zejména s jeho § 71 — a v důsledku toho uznává toto ustanovení dosavadního jednacího řádu právně bezúčinným, nelze v tom shledati žádné nezákonnosti, jak ukazuje následovní úvaha:
Předpis § 44 dosavadního jedn. řádu jest normou o tvoření vůle obce. Avšak o tom. jak vůle obce se tvoří, jsou dána ustanovení v obecním zřízení. V městském statutu libereckém — kterýž jest obecním zřízením pro město Liberec — upravuje se tvoření vůle obce v §§ 68 a 71. Prvý z nich, § 68, stanoví, že městské zastupitelstvo může se platně usnášeti jen tehdy, je—li přítomno aspoň 25 členů, druhý pak, § 71, obsahuje ustanovení, že k platnosti usnesení jest zapotřebí absolutní většiny hlasů. Nehledě ke dvěma, zde v úvahu nepřicházejícím případům §§ 60 a 62, platí tedy dle předpisů statutu všeobecná norma, jak ji vyslovily §§ 68 a 71. To znamená však, že nejen originární usnesení městského zastupitelstva, nýbrž i každá změna i revotace usnesení dříve učiněného, může býti platně usnesena způsobem, jaký předpisují cit. §§ 68 a 71 statutu. Jestliže tedy jednací řád má ustanovení od zákona odchylná, ať již přísnější nebo mírnější, pak by ustanovení řádu jednacího, mají-li míti právní účinnost, musila býti způsobilá, rušiti nebo měniti předpisy, které o tvoření vůle obce dal sám zákon. Avšak takovéto moci jednací řád obecním zastupitelstvem usnesený míti nemůže, neboť jen zákonodárce a nikoliv obecní zastupitelstvo je kompetentní měniti ustanovení zákonná. Právem tedy prohlásil žal. úřad ustanovení § 44 dosavadního jednacího řádu za právně neúčinné. —
Další námitkou obrací se stížnost proti meritu usnesení městského zastupitelstva, t. j. proti obsahu §§ 13, 27 a 28 nového jednacího řádu, dle nichž při hlasování v odděleních i v zastupitelstvu má býti předseda čítán k přítomným, má spolu s ostatními členy hlasovati a při rovnosti hlasů má hlas jeho rozhodovati. Zsv uznal, že tato ustanovení jsou ve shodě s § 71 liberec. statutu a zachoval proto usnesení obecního zastupitelstva o novém jednacím řádu v platnosti. Nss musil mu i v tom dáti za pravdu. Nelzeť pochybovati, že starosta jest plnoprávným členem městského zastupitelstva, že zásadně má stejná práva jako každý jiný člen zastupitelstva a má tedy také právo při tvoření vůle obce jako každý jiný člen sboru spolupůsobiti. Šlo by tedy jen o to, není-li snad právní postavení starosty — nebo jiného člena, který místo něho předsedá — positivními předpisy omezeno. Směrodatným je v té příčině ustanovení § 71 libereckého statutu, kdež jsou dána právní ustanovení o tom, jak se zastupitelstvo města usnáší. Z tohoto ustanovení však nelze žádného omezení členských práv starostových vyčísti.
K témuž výsledku nutno dospěti i z ustanovení §§ 69 a 70 lib. statutu, nebo dle těchto předpisů mají se členové zastupitelstva, a tedy i starosta, zdržeti hlasování jen tehdy, má-li býti pojednáno o jejich služební činnosti (§ 69) nebo jsou-li podjati (§ 70), nyní § 5 zák. ze 7. února 1919 č. 76 Sb.
Stížnost dovolává se ustanovení § 48 čes. ob. zříz., leč neprávem. Obecní zřízení české působí dle či. I. úvoz. zák. ve všech obcích bývalého království českého, které nemají vlastního statutu. Obce statutární řídí se tedy veskrze podle svých vlastních statutů, jež jsou obecnímu zřízení plně koordinovány. Obecní zřízení nemá tedy povahy všeobecného zákona, který platí pro všechny obce v zemi, a tedy subsidiárně i pro obce statutární, pokud statuty obecní nemají ustanovení zvláštních. Avšak ani analogie cit. § 48 ob. zříz. nelze se dovolávati, neboť analogie lze jako vykládacího prostředku jen tehdy použíti, když vykládaný zákon vykazuje nějakou mezeru; takovéto mezery však, pokud jde o členská práva starosty při usnášení zastupitelstva, v § 71 lib. statutu není.
Neboť podle tohoto ustanovení, jak bylo svrchu vyloženo, má se předseda zúčastniti hlasování, jeho hlas se počítá, a právní postavení předsedovo liší se od postavení členů ostatních jen potud, že při rovnosti hlasů stává se usnesením ono mínění, pro něž hlasoval předseda.
Bylo proto stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 2767. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 770-772.