NPD documents search: Právník, 62 (1923) - Úprava poručenství a opatrovnictví na Slovensku a P. Rusi.

Převedení řízení sporného v řízení nesporné o úpravu hranic dle II. dílčí novelly.

Proti žalobě vlastnické namítl žalovaný, že jde o úpravu hranic sporných ve smyslu § 850 obč. zák. a pořad práva je proto nepřípustným.
Prvý soudce vyhověl usnesením námitce nepřípustnosti pořadu práva, žalobu zamítl a žalobce uznal povinným zaplatiti žalovanému útraty sporu. Rekursní soud stížnosti žalobců vyhověl a usnesení prvého soudce v tom směru změnil, že sporné řízení této záležitosti pro nepřípustnost pořadu práva převedl v řízení nesporné, v němž bude znovu rozhodovati a při tom hleděti i na útraty sporné dosud vzniklé a útraty rekursu.
Odůvodnění: Dle správného odůvodnění prvého soudce jde v tomto případě skutečně o sporné hranice dvou sousedních pozemků sporným stranám náležejících a tedy o spor hraniční, který vedle výslovného ustanovení § 550 obč. zák. nov. znění je vyříditi v řízení nesporném, a to nejen při sporu o rušenou držbu, nýbrž i při sporu vlastnickém (srov. vysv. k II. nov. str. 267 věstníku z roku 1915).
Zahájený spor vlastnický je proto převést dle tohoto ustanovení zákona a výnosu min. spravedlnosti ze dne 6. října 1915 č. 34 věst. v řízení nesporné, čemuž i citované vysvětlivky jako motivy zákona nasvědčují, tím spíše, když žalobcové nyní v rekursu v tomto směru návrh činí.
Nejvyšší soud stížnosti vyhověl a usnesení v odpor vzaté změnil v tom smyslu, že obnovil usnesení soudu prvé stolice s tou opravou, že se žaloba odmítá a uznal žalobce povinnými nahraditi žalovanému útraty stížnosti.
Důvody:
Obě nižší stolice rozhodly souhlasně, že v této věci jest pořad práva nepřípustným a že jde o pouhou úpravu hranic, kterou dle § 850 obč. zák. provésti sluší řízením nesporným. Poněvadž zde jsou v tomto směru rozhodnutí souhlasná, nutno je pokládati ve smyslu § 528 c. s. ř. za právoplatná. — Kdežto však prvý soud žalobu pro nepřípustnost pořadu práva zamítá, převádí soud rekursní prostě řízení sporné v řízení nesporné. Stížnost žalovaného proti tomu podaná jest oprávněna.
Třebas bylo přípustno zahájiti řízení nesporné, jde-li dle názoru soudce o pouhou úpravu hranic, zvláště když to žalobci sami navrhují, nutno přes to vyříditi především incidenční spor o otázce přípustnosti pořadu práva následkem námitky žalovaného zahájený. Došel-li soud k přesvědčení, že námitka tato jest odůvodněna a pořad práva nepřípustný, jest nutným, toho důsledkem, že žaloba musí být odmítnuta, jak plyne z ustanovení § 43 j. n.
To vyslovují také nepochybně vysvětlivky z II. dílce novelly, k nimž usnesení v odpor vzaté poukazuje a plyne to také z té další úvahy, že o nároku žalobním, domáhajícím se soudního výroku, že sporný pozemek jest neobmezeným vlastnictvím žalobců a že žalovaný jest povinen to uznati, v řízení nesporném rozhodovati nelze.
Nutným následkem odmítnutí žaloby jest však odsouzení žalobců k náhradě útrat dosavadního jednání a nelze se odvolávati k ustanovení § 853 odst. 2 obč. z., poněvadž se dosavadní jednání netýkalo věci samé, nýbrž námitky nepřípustnosti pořadu práva žalovaným vznesené, se kterou žalovaný zvítězil (§ 52 c. s. ř.).
Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 7. prosince 1920 č. j. R I 1001/20.
Poznámka zasílatele: Dle tohoto výkladu zákona i vysvětlivek nejv. soudem v rámci zákonů platných bude převedení řízení sporného do řízení nesporného a pokračování v řízení týmž soudcem sporným možno jenom tehdy, když strany souhlasně v převedení to svolí, při čemž otázka útrat ovšem bude kamenem úrazu takového smírného urovnání hraničního sporu. Poněvadž strany v takových případech bývají znepřáteleny, bude to případem velmi řídkým, spíše bude chtíti žalovaný žalobce pokořiti a bude útraty žaloby i řízení na něm žádati.
Úspěchu takového bude mu snadno vymoci, stačí jen, aby popřel nespornost hranic, k čemuž si důvod vždy najde. Úspěchu takového domůže se takřka i rušitel, směřující k chikanování svého souseda. Žalobce spoléhající na nespornost hranic bude potrestán za to, že hájil svého práva, by po 30ti dnech své poslední držby nepozbyl (§ 454 ř. s.). Úmysl zákonodárce, hraniční spory pokud možno v cestě nesporné bez velkých útrat urovnati a řízení sporné v řízení nesporné převáděti, mine se tak ve velkém počtu případů cílem, v nichž nastoupí ještě větší rozvadění sousedů.
Odporučovalo by se proto stanoviti, že v případech takových sporné řízení o rušenou držbu či žalobě vlastnické převésti je z moci úřední do řízení nesporného o úpravě hranic, při čemž předmětem řízení a rozhodnutí by ovšem byla úprava hranic a nikoli původní žalobní prosba (žalobu je dle vysvětlivek považovati za návrh), otázka útrat obojího řízení pak řešila by se jednotně dle celkového výsledku ve smyslu § 853 odst. 2 obč. z. Bylo by to jednodušší, praktičtější, úspornější a také přirozenější. Jen krůček ku předu, ať dle novelového zákona a vysvětivek jeho i cit. výnosu, zřejmě k tomu směřujících, ať dodatku k nim. Jakeš.

Citace:

Úprava poručenství a opatrovnictví na Slovensku a P. Rusi.. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Právnická jednota v Praze, 1923, svazek/ročník 62, číslo/sešit 1, s. 67-68.