NPD documents search: Váž. civ., 7 (1925), sv. 1

Čís. 10538.

Posloupnost do statků střední velikosti (zemský zákon ze dne 7. srpna 1908, čís. 68 z. zák. pro Čechy).
O ustanovení ceny a ostatních podmínek, podle nichž jest po skončeném pozůstalostním řízení splniti povinnosti z pozůstalostní dohody, jíž vlastnictví k převzatému statku bylo obmezeno po způsobu fideikomisární substituce ve prospěch zůstavitelových dětí, — nelze jednati v nesporném řízení.
(Rozh. ze dne 16. února 1931, R I 5/31.)
Jde tu o týž případ, o němž jedná rozhodnutí čís. sb. 6481. Manželé Stanislav a Marie Š-ovi navrhli dne 26. září 1929, by bylo vydáno soudní rozhodnutí, že smluvní omezení vlastnického práva Stanislava Š-a ve prospěch odpůrců podle odevzdací listiny zaniklo pro nemožnost dohody mezi účastníky o odstupní ceně a o výměnku, že poznámka fideikomisární substituce ve prospěch stěžovatelů není odůvodněna a že ji lze vymazati. Při roku dne 3. května 1930 učinila navrhovatelka Marie Š-ová jménem vlastním a jako přihlášená dědička pozůstalosti po navrhovateli Stanislavu Š-ovi jejím jménem návrh smíru, že vyplatí jako odstupné za upuštění od oprávnění k fideikomisární substituci na usedlosti čp. 43 váznoucí, 36000 Kč k rukám zástupce osob fideikomisární substitucí oprávněných do 1. července 1930 s podmínkou, že tito čekatelé vydají do této doby výmazné prohlášení, jímž jejich čekatelské právo z fideikomisární substituce zaniká a může býti z pozemkové knihy vymazáno. Soud prvé stolice po výslechu účastníků po ohledání a po výslechu znalců ustanovil hodnotu jmění, fideikomisární substitucí stiženého na 88000 Kč a povinností k plnění výměnku zároveň určovaného, za níž může odpůrce navrhovatelů Josef P, a nebo některý z ostatních odpůrců navrhovatelů jmění to převzíti, a vyslovil zároveň, že, nebude-li do jednoho měsíce po právní moci jeho usnesení od oprávněného přejímatele Josefa P-a nebo některého jiného z oprávněných dětí Magdaleny P-ové převod uskutečněn a postupní smlouva podepsána, bude za to považováno, že se práva z fideikomisární substituce vzdávají a bude poznámka fideikomisární substituce té na žádost povinné strany vymazána. Rekursní soud zrušil napadené usnesení a poukázal navrhovatele s jejich návrhem ze dne 26. září 1929, pokud se týče s návrhem smíru na pořad práva. Důvody: Stěžovatelé vytýkají zřetelným poukazem zmatečnost napadeného usnesení, tvrdíce, že není přípustné jednati o návrhu na převzetí usedlosti stěžovatelovy v nesporném řízení a že bylo tak lze učiniti jen žalobou a sporem. Jaké povahy jest ustanovení odevzdací listiny, že navrhovatel Stanislav Š. přejímá povinnost odevzdati celou usedlost některému z dětí Magdaleny P-ové proti tomu, že si vymíní přiměřený výměnek a po případě i přiměřenou cenu odstupní, jak to dovolí hospodářské poměry usedlosti a osobní poměry Stanislava š-a, kteréžto povinnosti podrobila se i navrhovatelka Marie Š-ová, jakož i jaké povahy jest knihovní poznámka fideikomisární substituce ve prospěch stěžovatelů podle odevzdací listiny, bylo vysloveno v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. listopadu 1926, č. j. Rv I 531/26, čís. sb. 6481 v rozepři navrhovatelů proti stěžovatelům o neplatnost knihovní poznámky. Podle tohoto rozhodnutí zamítnutí žaloby navrhovatelů o neplatnost poznámky vyhovělo základní zásadě zrcadlící se v §§ 877, 921 a 1447 obč. zák., podle níž se má, nedojde-li na splnění smlouvy, státi takové vypořádání mezí stranami, by jedna strana neměla prospěch ze škody strany druhé. Navrhovatelé domáhají se však splnění smlouvy způsobem navrženým od nich dne 26. září 1929, pokud se týče vypořádáním mezi stranami, nedojde-li ke splnění smlouvy, s čímž však stěžovatelé nesouhlasí. Není zákona, který by stanovil, že by o takovém návrhu, pokud se týče nároku, jenž jest mezi navrhovateli se strany jedné a stěžovateli se strany druhé sporný, mohlo býti rozhodnuto v nesporném řízení. Podle § 2 čís. 1 nesp. říz. nesmí nesporný soudce překročiti meze své pravomoci, nýbrž po případě odkázali strany na příslušný soud. Soud prvé stolice rozhodl však o návrhu stěžovatelů v nesporném řízení, ač to nebylo přípustné. Jest proto jeho řízení zmatečné (§§ 477 čís. 6 c. ř. s. a Ott Rechtsfursorgeverfahren str. 252).
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody: Napadené rozhodnutí a v podstatě i jeho odůvodnění jsou správná. Názor stěžovatelů, že je přejímací cenu stanovití v nesporném řízení podle § 8 zákona ze dne 7 srpna 1908, čís. 68 z. zák. pro Čechy, jest mylný. Předpis § 8 upravuje jen postup, jak je za pozůstalostního řízení podle nápadnického práva stanoviti hodnotu statku, do jejíž nezadlužené části se přejímatel stává dlužníkem pozůstalosti (§§ 4, 7 a 8 zák.). Tu však jde o ustanovení ceny a ostatních podmínek, podle nichž mají navrhovatelé dávno po skončeném pozůstalostním řízení splnili povinnosti vzniklé jim z pozůstalostní dohody, kterou jejich vlastnictví k převzatému statku bylo obmezeno po způsobu fideikomisární substituce ve prospěch zůstavitelčiných dětí podle pokynu § 11 prováděcího nař. ze dne 28. února 1909, čís. 3 věst. min. sprav. Pro obsah a pro posouzení této dohody není v zákoně o posloupnosti ve statky střední velikosti, aniž jinde předpisu, zejména najmě o způsobu soudního řízení o nárocích z ní vzniklých, a ani z prováděcího nařízení nelze usuzovali, že nároky ty musí neb mohou býti přiváděny k platnosti v nesporném řízení. Neprávem poukazuje stížnost Marie S-ové k obdobným prý věcem, o nichž rozhoduje nesporný soudce, jimiž jsou stanovení podmínek při zrušení spoluvlastnictví dražbou a případy vytčené v §§ 841 a 851 obč. zák. I o těchto věcech rozhoduje nesporný soudce jen, protože a pokud jsou mu zákonem přikázány. Řízení o nárocích, jejichž úpravy se domáhají manželé Stanislav a Marie S-ovi není přikázáno nespornému soudci a proto rekursní soud právem odkázal strany na příslušný soud. Se stěžovatelčinou otázkou, zda a jak bude lze případ, o nějž tu jde, řešili ve sporném řízení a zda se k tomuto řízení vůbec hodí, není třeba toho času se zabývati.

Citace:

č. 7608. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/2, s. 698-699.