NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 1

— Č. 8547 —
Č. 8547.

Stavební právo (Čechy): I. * Takové sídliště, ve kterém stavení netvoří místně souvislého celku, nýbrž leží porůznu o samotě daleko od sebe vzdálena, není osadou dle § 94, odst. 2 stav. řádu. — II. * Pro otázku, netřeba-li se při stavbách dle § 94, odst. 2 stav. řádu obávati nebezpečí pro jiná stavení, rozhodným je stav, jaký tu je v době stavebního řízení.
(Nález ze dne 11. dubna 1930 č. 5937.) — Č. 8547 —
Věc: Firma »Mal. torež«, společnost s r. o. v H. proti zemskému správnímu výboru v Praze o stavební povolení.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Nař. rozhodnutím zamítl zsv v Praze námitky st-lky proti přístavbě stodoly na parcele č. ... v H., jež tato vznesla z důvodů bezpečnosti požární, a prohlásil, že řečená přístavba stodoly není sice vystavěna z plného zdiva, že však § 94 stav. řádu připouští i stavby, jež nejsou postaveny z plného zdiva, když jsou zřízeny mimo osadu v přiměřené vzdálenosti od sebe, a není-li podle jejich vzdálenosti a daných poměrů třeba obávati se nebezpečí pro jiná stavení. Poněvadž veškeré stavby v dotčené části horské vsi jsou postaveny porůznu a od sebe daleko vzdáleny, není dle náhledu žal. úřadu nebezpečí požární větší než při stodolách z plného zdiva v osadách tvořících souvislý zastavěný obvod. Dotčená přístavba, jež ošalována je prkny a kryta drážkovými taškami, je vzdálena od hranic pozemku stěžující si firmy na straně do dvora 1,90 m a na straně do zahrady 5,60 m. Podle daných poměrů netřeba se také nebezpečí požáru obávati, ježto okolní hospodářská a obytná stavení jsou od sporné stodoly tak vzdálena, že pro posouzení poměrů požární bezpečnosti nemají vůbec významu, k okolnosti pak, že st-lka někdy na sousedním pozemku bude snad stavěti, nelze přihlížeti.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss:
Jako vadu řízení vytýká stížnost, že nař. rozhodnutí nechalo nepovšimnutu námitku st-lky, že přístavba je nepřípustna, poněvadž leží uvnitř osady, ačkoliv není vystavěna z plného zdiva. — Tato námitka je bezdůvodná.
Žal. úřad zabýval se touto st-lčinou námitkou a prohlásil, že stavba z tohoto důvodu není nepřípustnou, poněvadž obec H. v uvedené části netvoří souvislý zastavěný obvod, nýbrž má charakter horské vsi, v níž jednotlivá stavení leží porůznu daleko od sebe vzdálena. Není tedy oprávněna výtka, že úřad nechal námitku onu bez povšimnutí, ježto úřad ji zamítl, a to vycházeje z právního náhledu, že osadou ve smyslu § 94 stav. řádu pro Čechy — venkov je míněn souvislý zastavěný obvod a nikoliv takové sídliště, v němž jednotlivá stavení leží porůznu a jsou daleko od sebe vzdálena.
S náhledem tím nutno souhlasiti, neboť požaduje-li stav. řád v § 94, aby stodoly, jež nejsou stavěny z plného zdiva, byly z důvodu bezpečnosti požární situovány mimo osadu, nutno tomu rozuměti tak, že stodoly takové smějí býti zbudovány jen o samotě mimo uzavřenou část obce (srovn. § 115 stav. řádu ohledně staveb průmyslových). Za uzavřenou část obce nelze však považovati takové sídliště, v němž budovy netvoří nějakou místně souvislou skupinu, nýbrž leží porůznu o samotě, a jsou daleko od sebe vzdáleny, jak tomu právě je u některých horských obcí. V takovém případě nelze mluviti o uzavřené části obce, resp. o osadě dle § 94 cit. zák., a není tudíž překážky, aby v takovém území postavena byla stodola, jež není zbudována z plného zdiva, jestliže za daných — Č. 8548 —
poměrů netřeba se obávati nebezpečí požáru pro jiná stavení. Proti tomu však, že ohrožena budou jiná stavení, mohli by se brániti pouze majitelé dotyčných stavení, nikoliv st-lka, jež dosud v sousedství stavení nemá.
Stížnost ovšem namítá, že zkoumaje otázku, zda za daných poměrů je nebezpečí požáru pro okolní budovy, měl žal. úřad přihlížeti i k tomu, že st-lka hodlá sousední pozemek zastavěti vlastními budovami, které pak blízkostí stodoly, jež není vystavěna z plného zdiva, v ohledu požárním by byly ohrožovány; leč této obraně st-lky nebylo možno dáti místa, neboť prohlašuje-li cit. předpis za přípustné stodoly, jež nejsou zřízeny z plného zdiva, tehdy, jsou-li umístěny mimo osadu a netřeba-li se podle jejich vzdálenosti a daných poměrů obávati nebezpečí pro jiná stavení, má tím na zřeteli ochranu stavení, která v dotčené době již existují, a nikoli stavení, jež snad v budoucnosti budou v blízkosti postavena.
Stížnost bere však výrok úřadu v odpor i po stránce skutkové, a namítá, že přístavba stodoly leží ve středu obce a je se všech stran obklopena staveními, jejichž vzdálenost činí nejvýše 30 m, čímž popírá, že by stodola byla zřízena v poloze isolované mimo uzavřenou část obce. V tom směru shledal nss stížnost důvodnou. Žal. úřad své zjištění, že stodola je situována v území, jež nelze označiti za uzavřenou část obce, ježto jednotlivé budovy leží porůznu a jsou daleko od sebe vzdáleny, založil na šetření, které provedl k rekursu st-lčině bez její účasti na místě samém. Tím zbavil st-lku možnosti, aby proti tomuto zjištění v cestě instanční se bránila, což je podstatnou vadou řízení.

Citace:

č. 8547. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 643-645.