Authors:
= Boh. adm., 4 (1922), sv. 2
PDF

Čís. 13587.


Za vázanosti nelze uzavírati bez vědomí Státního pozemkového úřadu smlouvy, jež měly býti sepsány a vloženy do pozemkových knih teprve po vypršení doby platnosti zákazu zcizení podle § 22 zákona ze dne 27. května 1919, čís. 318 sb. z. a n. v doslovu zákona ze dne 15. dubna 1920, čís. 311 sb. z.a n.
Nebyla-li kupní smlouva předložena Státnímu pozemkovému úřadu ke schválení, jest nicotná.
(Rozh. ze dne 30. května 1934, R II 221/34.)
Žalobci se domáhali na žalované náhrady interese, ježto žalovaná nedodržela smlouvu, podle níž koupili žalobci od ní roku 1923 pozemky, podléhající obmezení podle čl. I. čís. 4 zák. čís. 311/1920 s tím, že kupní smlouva bude sepsána teprve, až pomine zákaz zcizení podle zák. čís. 311/1920. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl. Důvody: Soud vyvodil z výpovědí svědků, že strany měly úmysl koupiti, pokud se týče prodati sporné pozemky, na které se vztahovalo ustanovení čl. I. zákona ze dne 15. dubna 1920, čís. 311.sb. z. a n. bez svolení Státního pozemkového úřadu, jak konečně vychází na jevo i ze žaloby samé. Zciziti tyto pozemky bez svolení Státního pozemkového úřadu bylo však citovaným zákonem zakázáno a je proto smlouva ohledně pozemků z roku 1923 podle § 879 obč. zák. nicotná. Odvolací soud zrušil napadený rozsudek a vrátil věc soudu prvé stolice, by ji, vyčkaje pravomoci, znovu projednal a rozhodl. Důvody: Odvolací soud nesdílí právní názor soudu prvé stolice, že kupní smlouva jest nicotná. Dokud zákaz zcizení na vložce vázl nemohly strany o ní bez souhlasu Státního pozemkového úřadu uzavříti smlouvu. V souzeném případě však neměly strany úmysl zažádati o schválení smlouvy u Státního pozemkového úřadu, nýbrž chtěly, by teprve po zaniknutí zákazu zcizení kupní smlouva byla sepsána a v pozemkové knize provedena. Proti takové úmluvě nelze nic namítnouti, poněvadž se domáhá převodu práva vlastnického v době, kdy právo vlastnictví již nebylo omezeno. Zákaz zcizení má jen ten účel, by se zabránilo převodu knihovního vlastnictví na pozemcích po dobu, po kterou pozemky zákazem zcizení jsou zatíženy.
Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a vrátil věc odvolacímu soudu, by znovu rozhodl.
Důvody:
Podle § 22 zákona o zajištění půdy drobným pachtýřům ze dne 27. května 1919, čís. 318 sb. z. a n. v doslovu zákona ze dne 15. dubna 1920, čís. 311 sb. z. a n. je zakázáno zcizení pozemků bez svolení Státního pozemkového úřadu. Tím bylo na dobu deseti let obmezeno každé volné nakládání s pozemky nabytými na podkladě dlouholetého pachtu a bylo úmyslem zákonodárce, by po celou tuto dobu nebylo bez svolení Státního pozemkového úřadu nabytými pozemky vůbec disponováno, a to ani tak, že by za vázanosti uzavíraly se bez vědomí Státního pozem- kového úřadu smlouvy, jež měly býti sepsány a vloženy do pozemkových knih teprve po vypršení doby platnosti zákazu zcizení. To by bylo zřejmé obcházení shora uvedených předpisů a porušení práva Státního pozemkového úřadu, by mu každá smlouva uzavřená v době platnosti zákazu byla ke schválení předložena. Kupní smlouva z r. 1923 musila tedy za všech okolností býti předložena ke schválení Státnímu pozemkovému úřadu. Jelikož se tak nestalo, je nicotná (§ 879 prvá věta obč. zák.), pročež nemůže míti úspěch ani žaloba o splnění oné smlouvy, ani o náhradu interese za její nesplnění.
Citace:
č. 1683. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/2, s. 448-452.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).