Č. 8320.

Živnostenské právo. — Spolkové právo: Způsobilosti k dosažení koncese hostinské a výčepnické může spolek nabýti jenom výslovným ustanovením stanov; nestačí tu ustanovení stanov, že spolek pořádá divadelní a světelná představení, slavnosti a podobné podniky zábavní a vzdělávací.
(Nález ze dne 20. prosince 1929 č. 16051.)
Věc: Tělocvičná jednota Sokol ve V. (adv. Dr. Vladimír Fleischmann z Prahy) proti ministerstvu obchodu o hostinskou koncesi.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výměrem ze 6. srpna 1926 nevyhověla osp v S. žádosti stěžujícího si spolku o udělení koncese k provozování živnosti hostinské a výčepnické obmezené na zábavy pořádané spolkem v domě čp. . . . ve V. s odůvodněním, že nelze za to míti, že by byla pro tuto koncesi potřeba obyvatelstva. Zsp v Praze nezkoumajíc ani, zda místní potřeba pro udělení žádané koncese jest dána, nevyhověla rozhodnutím z 29. listopadu 1926 odvolání stěžujícího si spolku, poněvadž spolek nemá podle stanov právní způsobilosti k nabytí a provozování živnosti hostinské a výčepnické. — — — — Nař. rozhodnutím bylo další odvolání stěžujícího si spolku zamítnuto.
O stížnosti nss uvážil: — — —
Stížnost namítá, že ustanovení § 4 stanov spolkových, podle něhož jednota hradí své náklady mimo jiné též z výtěžku provozování koncesí a licencí, plně dostačuje k splnění požadavku, vysloveného v 2. odst. § 3 živn. řádu. Podle názoru stížnosti přehlédla zsp úplně ustanovení § 3 stanov, v němž pod lit. f) výslovně se uvádí jako předmět spolkové činnosti, že spolek »pořádá příležitostné zábavy, divadelní i světelná představení, slavnosti a podobné podniky zábavní a vzdělávací.« Účelem tohoto ustanovení jest po názoru stížnosti navazovati a udržovati styky s širší veřejností. Zábavní podniky tu jmenované, jež jsou určeny pro širší obecenstvo, nelze však pořádati bez tance a občerstvení jídlem a pitím. Proto jest dosažení hostinské koncese v žádaném rozsahu nutné k dosažení plného spolkového účelu vytčeného v § 3 lit. f) spolk. stanov.
Podle § 3 odst. 2 živn. řádu mohou spolky provozovati živnosti toliko potud, pokud podle stanov jsou povolány živnost provozovati. Má-li býti učiněno zadost tomuto požadavku, musejí stanovy obsahovati výslovné a nepochybné ustanovení o právní způsobilosti k provozování živnosti spolkem. Jestliže tedy má býti založena právní způsobilost spolku k dosažení a provozování koncese hostinské a výčepnické, nesmějí spolkové stanovy zůstavovati pochybnost o tom, že tato živnostenská činnost jest pojata do oboru činnosti spolkové.
V ustanovení § 4 stanov stěžujícího si spolku, podle něhož náklady spojené s činností spolkovou hradí jednota mimo jiné také z výtěžku provozování koncesí a licencí, právem neshledal žal. úřad ustanovení vyhovující naznačenému požadavku živn. řádu, neboť toto ustanovení nelze vykládati jinak, než že spolek použije k úhradě nákladů, jichž činnost spolku vyžaduje, také výtěžku plynoucího z provozování koncesovaných nebo policejně povolených podniků, jež jest spolče podle stanov oprávněn provozovati. Možno proto hledati odpověď na otázku, má-li stěžující si spolek právní způsobilost k dosažení a provozování živnosti hostinské a výčepnické, nikoli v § 4, nýbrž v § 3 jeho stanov, kde se vypočítávají »prostředky«, jimiž chce spolek sledovati účel vytčený v § 3. Z ustanovení § 3 dovolává se stížnost jedině bodu f), podle něhož spolek »pořádá příležitostné zábavy, divadelní a světelná představení, slavnosti a podobné podniky zábavní a vzdělávací«. Že by mezi tyto podniky bylo možno zařaditi i živnost hostinskou a výčepnickou, toho stížnost netvrdí, dovozujíc jen, že zmíněné podniky nelze vůbec uskutečniti bez dosažení hostinské a výčepnické koncese v žádaném rozsahu. Nehledíc ani k tomu, že uskutečnění podobných podniků nikterak nevyžaduje, aby spolek sám měl oprávnění k provozování hostinské živnosti, a to ani tenkrát, když by i podle způsobu podniku (na př. zábava, slavnost ve spolkových místnostech) bylo podávání občerstvení a čepování nápojů zapotřebí, ježto potřebě takové se dá vyhověti udělením licence v § 20 a) živn. ř. zmíněné, jest okolnost, že podle tvrzení stížnosti nelze podniky v § 3 bodu f) stanov zmíněné bez hostinské koncese v žádaném rozsahu provozovati, pro posouzení právní způsobilosti spolku k dosažení koncese pro živnost hostinskou a výčepnickou zcela lhostejná; neboť způsobilosti takové může spolek nabýti jen výslovným a nepochybným ustanovením statutárním, že živnost hostinská a výčepnická jest pojata do oboru činnosti spolkové.

Citace:

č. 8320. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 566-567.