NPD documents search: Boh. adm., 13 (1931), sv. 1

Č. 8997.

Zaměstnanci veřejní. — Samospráva obecní (Slovensko): Disciplinární řízení proti obecním úředníkům na Slov. jest ovládáno zásadou respektování právní moci.
(Nález ze dne 20. ledna 1931 č. 620.)
Věc: Ing. Armand J. v T. (adv. Dr. Leopold Ringwald z Trenčína) proti ministerstvu vnitra (oddělení v Bratislavě) o disciplinární potrestání.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud uznává st-le vinným hrubého zanedbání povinností a zneužití úředního postavení, a potvrzuje trest uložený mu nálezem disciplinárního senátu správního výboru býv. župy trenčínské ze 17. června 1922, zrušuje se pro nezákonnost; jinak se stížnost odmítá jako nepřípustná. Důvody: V disc. řízení vedeném proti st-li, městskému techn. radovi v T., vydal disc. soud župy trenčínské rozhodnutí z 25. dubna 1921, toho obsahu, že st-1 se dopustil jako správce městské elektrárny v T. trestuhodné nedbalosti, z níž městu povstala hmotná škoda, a že při provozování soukromé prakse zneužíval svého úředního postavení v elektrárně k neoprávněnému obohacení. Disc. soud uznal, že st-l se ve vykonávání služby na tolik těžce provinil, že není hoden dále službu veřejného úředníka vykonávati. Na základě tohoto svého jednohlasného názoru prohlásil disc. senát, že přijímá návrh župního fiskála a že v jeho smyslu st-le na základě § 95 bodu b) zák. čl. XXII:1886 odsuzuje ke ztrátě úřadu a potvrzuje výrok župana trenčanského z 26. listopadu 1920, jímž byl st-l zbaven úřadu a byly mu zastaveny veškeré požitky služební.
St-1 podal z tohoto rozhodnutí odvolání, jemuž ministr pro Slov. rozhodnutím z 15. července 1921 vyhověl a nařídil provedení nového vyšetřování a disc. řízení ve smyslu zák. čl. XXII:1886.
Odvolávaje se na toto rozhodnutí, žádal st-l podáním ze 4. října 1921 župní úřad o navrácení dřívějšího úřadu a poukázání služebních požitků. Žádost tu župan trenčínské župy rozhodnutím ze 6. října 1921 zamítl proto, že min. rozhodnutím z 28. prosince 1920, kterým byla vyřízena žádost st-lova o def. ustanovení, bylo propuštění st-lovo ze služeb vzato na vědomí. Mezitím podal st-1 žádost k měst. radě o pensionování, městská rada vyřízení odložila až do skončení disc. záležitosti. Proti tomuto výnosu podal st-1 odvolání.
Výměrem župana z 1. června 1922 prohlášeno vyšetřování zavedené proti st-li za skončené a ustanoveno na základě § 90 zák. čl. XXII:1886 projednání věci před disc. senátem na den 9. června 1922. Také proti tomuto výměru podal st-l odvolání.
V zasedání disc. senátu adm. výboru župy trenčínské, konaném dne 9. června 1922 konstatováno, že dne 4. října 1921 bylo skončeno vyšetřování a že st-li byly ústně oznámeny činy jemu za vinu kladené, které se rozpadají na dvě kategorie: 1. činy, kterými se st-1 dopustil trestuhodné nedbalosti, 2. činy, kde st-l při provozování své soukromé prakse zneužil svého úředního postavení ke svému obohacení. Do skupiny prvé spadá: 1. spálení elektrického motoru o 21 HP ve měst. vodárně, 2. prodej travers Lopoldu G. v T., 3. nákup stavěčích matek ve Št. Hradci, 4. explose chladiče při Lietzenmayerově motoru; do skupiny druhé: 1. prodej kabelu elektrárně v P., 2. prodej elektr. motoru B-ově továrně, 3. prodej centrifugální pumpy do B.-ovy továrny, 4. odebrání materiálu z městské elektrárny pro soukromé práce st-lovy.
Po provedeném ústním jednání byl st-l disc. nálezem uvedeného disc. senátu ze 17. června 1922 uznán dle bodu b) § 95 zák. čl. XXII:1886 vinným služebními přečiny, ježto 1. zavinil přepálení kotvy motoru o 21 HP. v čerpací stanici měst. vodovodu, 2. zavinil výbuch vysokotlakového chladiče naftového motoru soustavy Lietzenmayer, 3. prodal kabel z měst. elektrárny v T. do elektrárny v P.; 4. prodal centrifugální pumpu B.-ově továrně v T.; 5. používal materiálu městské elektrárny pro své soukromé podnikání. Za tyto přečiny byl mu uložen trest zbavení úřadu měst. techn. rady a správce měst. elektrárny v T.
K odvolání st-lovu zrušil ministr pro Slov. rozhodnutím ze 14. února 1923 rozhodnutí župana župy Trenčínské z 29. listopadu 1920, kterým byl st-l zbaven úřadu a všech požitků, pozměnil disc. nález disc. senátu adm. výboru býv. župy trenčínské ze 17. června 1922 a uznal st-le ve smyslu § 95 lit. b) zák. čl. XXII:1886 vinným služebního přečinu podle § 90 lit. a) spáchaného v r. 1920 v T. při správě elektrárny a měst. vodovodu tím, že zavinil spálení kotvy motoru v čerpací stanici měst. vodovodu a výbuch vysokotlakového chladiče naftového motoru soustavy Lietzenmayer, kterýmžto jednáním zanedbal plnění svých stavovských povinností, a odsoudil st-le k peněžité pokutě 500 Kč ve prospěch pensijního fondu obecních zaměstnanců města T. a k náhradě nákladů disc. řízení. Obvinění, že zneužíval při provádění soukromé prakse úředního postavení ke svému obohacení, byl st-l osvobozen. Současně vyslovena povinnost k náhradě škody ve smyslu § 86 cit. zák. V odůvodnění osvobozujícího výroku uvedeno, že v prodeji kablu elektrárně v P. a centrifugální pumpy B.-ově továrně v T., jakož i používání materiálu měst. elektrárny pro soukromé podnikání, nevidí min. pro Slov. disc. přečinu, poněvadž činnost ta souvisí se živn. oprávněním obviněného, prováděti všechny práce do jeho oboru jako elektrotechnika a mechanika spadající. Také je originálními, k odvolání připojenými doklady prokázáno, že obviněný kupoval s vědomím a souhlasem měst. rady od elektrárny věci podle běžných tržních cen. Na základě toho není tu zneužití úředního postavení k vlastnímu obohacení, a odpadá proto i důvod k disc. stihání pro tento služební delikt, přes to, že provozování živnosti veř. úředníkem není přípustné.
Do tohoto rozhodnutí, ale výslovně jen, pokud jím byl st-l uznán vinným zanedbáním služebních povinností tím, že zavinil spálení kotvy motoru a výbuch chladiče naftového motoru Lietzenmayerova a odsouzen k peněžité pokutě, podal st-l stížnost k nss-u, který nál. z 27. května 1924 č. 9444 nař. rozhodnutí zrušil pro vady řízení. Ve vylíčení skutkové podstaty obsažené v důvodech se praví, že st-1 byl v pořadí instančním nálezem min. pro Slov. ze 14. února 1923 uznán vinným služebním přečinem § 90 lit. a) zák. čl. XXII:1886, spáchaným v r. 1920 v T. při správě elektrárny a měst. vodovodu a byl odsouzen podle § 95 lit. b) cit. zák. čl. k peněžité pokutě 500 Kč, jakož i k náhradě útrat řízení disc.; zároveň byla vyslovena povinnost nahraditi škodu po rozumu § 86 cit. zák.článku. Vadu řízení shledal nss v tom, že žal. úřad neodpověděl na rekursní námitky st-lovy proti znaleckým posudkům ve věci zavinění spálení kotvy u motoru v čerpací stanici, a výbuchu chladičů Lietzenmayerova motoru.
Po konaném šetření vydalo min. vnitra, oddělení v Bratislavě, nové rozhodnutí ze 3. dubna 1928 a vyslovilo v něm: »1. Odvolání proti rozhodnutí župana býv. župy trenčínské z 1. června 1922 se odmítá, 2. odvolání podanému proti rozhodnutí disc. senátu býv. župy trenčínské ze 17. června 1922 se částečně vyhovuje a inž. Armand J. se osvobozuje z obvinění, že zavinil spálení motoru 21 HP. v čerpací stanici měst. vodovodu, a že jeho vinou došlo 25. listopadu 1919 k výbuchu vysokotlakového chladiče u Lietzenmayerova motoru, když dal pojišťovací ventil, který měl chrániti kompressor, chladič a nádrž před nepřípustným přetlakem, zaklínovati dřevěným kolíkem, jinak odvolání proti rozhodnut disc. senátu se zamítá a inž. Arm. J. se uznává vinným v tom, že jako správce měst. elektrárny hrubě zanedbal svou povinnost tím, že se nestaral o řádné vedení inventáře věcí na sklad měst. elektrárně docházejících a z něho vydaných, že jako správce měst. elektrárny zneužil svého úředního postavení v zájmu svého soukromého podnikání a to zvláště tím, že materiál pro svůj živn. podnik potřebný sám si odprodával ze skladu měst. elektrárny, navrhoval a částečně i sám si určoval prodejní cenu tohoto materiálu: proto schvaluje se trest uložený inž. Arm. J. disc. senátem správního výboru býv. župy trenčínské; t. j. zbavuje se úředního postavení u města T. a vyslovuje se ztráta nároků vyplývajících z jeho úředního postavení. 3. Konečně se zamítá odvolání inž. Arm. J. podané proti rozhodnutí župana býv. župy trenčínské ze 6. října 1921.
O stížnosti nss uvážil:
Stížnost formuluje ve smyslu § 18 zák. o ss stižní body toliko proti výroku, který uznal st-le v pořadu kárných stolic vinným služebních přečinů proto, že se nestaral o řádné vedení inventáře věcí na sklad měst. elektrárně docházejících a z něho vydaných a že jako správce měst. elektrárny zneužil svého úředního postavení v zájmu svého soukr. podnikání. Poklesky tyto vzal žal. úřad za prokázané tím, že st-1 prodal elektrárně v P. dne 31. července 1920 z majetku měst. elektrárny kabel a B-ově továrně centriíugální pumpu a že odebíral materiál z měst. elektrárny pro svou soukromou práci.
Stížnost spatřuje mimo jiné nezákonnost v tom, že žal. úřad odsoudil st-le pro ony činy, pro které byl rozhodnutím ministra pro Slov. ze 14. února 1923 pravoplatně osvobozen a že tedy znovu řešil otázku disc. zodpovědnosti st-lovy za činy ty, ačkoli nenastala změna skutkové podstaty. Přípustnost opětného disciplinování st-le nemůže žal. úřad odůvodňovati podle vývodů stížnosti ani tím, že bylo uvedené rozhodnutí min. pro Slov. zrušeno nálezem nss-u z 27. května 1924 č. 9444 a že proto není procesní překážky, aby žal. úřad nevzal za podklad svého nového disc. potrestání ty činy, ve kterých ministr pro Slov. neshledal porušení disc. zodpovědnosti st-lovy. Nebylať prý uvedeným nálezem nss-u odstraněna ona část rozhodnutí min. pro Slov., ve které byl st-l osvobozen a spočívá prý proto předpoklad žal. úřadu na mylném pojetí řečeného nálezu. —Nss uznal stanovisko stížnosti důvodným.
Jak vysvítá z ustanovení §§ 98, 99, 101, zejména pak § 103 zák. čl. XXII:1886, je disc. řízení obecních úředníků na Slov. ovládáno zásadou respektování právní moci. Z podstaty disc. práva jako prostředku k udržení kázně a pořádku uvnitř organismu služebního plyne, že výroky disc. orgánů mohou býti dvojího druhu, jednak výroky, kterými stihá a trestá služební moc zaměstnavatelova porušení specifických povinností, plynoucích ze služebního poměru, jednak výroky, kterými se autoritativně zjišťuje, že se obviněný nedopustil určitého poklesku jemu za vinu kladeného a že se proto osvobozuje. Ježto oba druhy výroků příslušných orgánů disc. upravují podle toho, co řečeno, právní postavení úředníka a jeho služební poměr, mají povahu autoritativních správních, aktů a jsou tedy právní moci schopny. Byla-li proto ukončena disc. věc úředníka osvobozujícím výrokem, nelze pro tytéž kárné poklesky resp. pro tytéž skutkové podstaty znovu ho stihati a trestati, leč snad za podmínek obnovy řízení.
Jak vysvítá z předeslaného děje, byl st-l disc. senátem adm. výboru býv. župy trenčínské odsouzen pro disc. delikty dvojího druhu: jednak pro disc. delikty spočívající v zanedbání služ. povinností (přepálení kotvy motoru v čerpací stanici, výbuch chladiče naftového motoru), jednak pro disc. poklesky zneužívání služebního postavení v měst. podnicích ve prospěch soukromého podnikání st-lova (prodej kabelu do P., prodej centrifugální pumpy B-ově továrně, používání materiálu elektrárny pro soukromé instalační práce st-lovy). Naproti tomu byl st-l rozhodnutím min. pro Slov. ze 14. února 1923 uznán vinným jen v příčině první skupiny disc. deliktů, spočívajících v zanedbání služebních povinností, byl však osvobozen, pokud šlo o služební přečiny skupiny druhé, jichž se měl dopustiti tím, že prodal kabel z měst. elektrárny, centrifugální pumpu B-ově továrně a že používal materiálu měst. elektrárny pro své soukromé podnikání, a byl zároveň zrušen trest propuštění st-le ze služeb města T. Leč potom nemohl žal. úřad, podle toho co dolíčeno, potrestati st-le pro tyto činy disciplinárně znova nař. rozhodnutím, a je výrok jeho po té stránce v rozporu se zákonem.
Žal. úřad se ovšem podle znění nař. rozhodnutí domnívá, že je jeho postup ve shodě se zákonem, ježto cit. rozhodnutí min. pro Slov. bylo zrušeno nál. nss-u z 27. května 1924 č. 9444 a že proto novému přezkoumání disc. věci st-lovy nestojí v cestě vůbec osvobozující část řečeného rozhodnutí ministerského. Leč tento jeho názor spočívá na mylném pojetí cit. zdejšího nálezu. Jak zřejmo ze znění nálezu toho, byla jím vyřízena stížnost st-lova podaná na dříve uvedené rozhodnutí min. pro Slov. ze 14. února 1923 výslovně jen pokud tímto rozhodnutím byl st-l uznán vinným zanedbáním služebních povinností tím, že zavinil spálení kotvy motoru v čerpací stanici a výbuch chladiče naftového motoru Lietzenmayerova a pokud byl odsouzen k peněžité pokutě.
V souhlase s předpisem odst. 1 § 5 zák. o ss přezkoumával také nss rozhodnutí min. pro Slov. jen v těch mezích, které jeho judikující činností byly položeny nahoře uvedeným petitem stížnosti, jak je to patrno z vymezení skutkové podstaty sporu a z konkretisace shledané vady řízení v důvodech cit. nálezu. Čte-li se pak enunciát tohoto nálezu, že se nař. rozhodnutí zrušuje pro vady řízení v souvislosti s jeho odůvodněním, nemůže býti pochybnosti o tom, že nss zrušil rozhodnutí min. pro Slov. jen pokud bylo stížností vzato v odpor, t. j. pouze v té části, v níž odvolání vyhověno nebylo, a st-l uznán vinným služebního přečinu, spáchaného tím, že zavinil spálení kotvy motoru v čerpací stanici a výbuch chladiče naftového motoru Lietzenmayerova, naproti tomu že však ponechal rozhodnutí min. pro Slov. nedotčeno, pokud obsahovalo výrok osvobozující.
Z toho, co řečeno, vysvítá, že žal. úřad mylně pojal po stránce právní cit. nález nss-u a jeho účinky, a že veden tímto nesprávným pojetím měl se za oprávněna potrestati kárně st-le v pořadu stolic kárných pro delikty, jichž byl st-1 pravoplatně zproštěn.
Na tom nemůže nic změniti ani skutečnost, že nař. rozhodnutí formuluje kárné zavinění st-lovo jako »zanedbání povinnosti proto, že se nestaral o řádné vedení inventáře věcí na sklad měst. elektrárny docházejících, resp. že jako správce elektrárny zneužil svého úředního postavení v zájmu svého soukromého podnikání«. Jeť z důvodů nař. rozhodnutí zřejmo, že kárnou kvalifikaci těchto činů spatřuje nař. výrok v onom jednání st-le, jež bylo podkladem disc. nálezu senátu adm. výboru býv. župy trenčínské v bodě 3—5 a že tedy kárně stihá tytéž delikty, z nichž byl st-1 výrokem min. pro Slov. pravoplatně osvobozen.
Leč i kdyby bylo lze spatřovati v obratu nař. rozhodnutí, »že st-1 hrubě zanedbal svou povinnost tím, že nestaral se řádně o vedení inventáře«, samostatný disc. delikt, byl by výrok žal. úřadu v rozporu se zákonem, neboť pak by se žal. úřadu jako odvolací stolici disc. nedostávalo oprávnění k tomu, aby trestal st-le pro poklesek, který, jak patrno z vylíčení děje, nebyl učiněn ani předmětem řízení v prvé stolici, ani nebyl pojat do disc. nálezu jejího. —

Citace:

č. 8997. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 235-240.