Č. 12124.

Obecní volby: I. Působení na voliče lze jako porušení svobody volby jen tenkráte uznati za vadu volebního řízení, resp. za důvod pro zrušení volby ve smyslu § 56 řádu volení v obcích, stalo-li se prostředky a za okolností, jež jsou svou povahou způsobilé vnutiti voliči cizí vůli tak, aby bylo možno dospěti k závěru, že volič podrobuje se této vůli jednal proti svému přesvědčení. — II. V řízení opravném podle deváté hlavy řádu volení v obcích není úřad, rozhodující o námitkách, povinen sám vyhledávati skutkový základ pro tvrzené vady volebního řízení. — III. Je neznalost státního jazyka zvolených náměstků starostových důvodem nevolitelnosti, který by mohl býti uplatňován voličem námitkami proti volbě?
(Nález ze dne 8. listopadu 1935 č. 19224/35.)
Věc: Dr. Quido W. v O. proti zemskému úřadu v Brně (zúč. str. Dr. Arnošt Just z Opavy) o volbu starosty a starostových náměstků.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Následkem resignace Arnošta F. na úřad starosty v O. bylo nutno provésti doplňovací volbu starosty a obou jeho náměstků.
I. Volba starosty konala se 19. prosince 1932 a byl při ní z celého sboru 40 přítomných členů zastupitelstva zvolen za starostu 37 hlasy Dr. Arnošt J. Proti této volbě podal st-l námitky, v nichž uplatňoval, že úmluvou tří volebních stran o tom, kdo má být volen za starostu a jeho náměstky, a závazkem, uloženým členům těchto stran, voliti podle dohody, byla porušena svoboda, čistota a tajnost volby.
Rozhodnutím ze dne 31. prosince 1932 zamítl zemský úřad v Brně podané námitky z těchto důvodů: »V námitkách se uvádí, že se voličům tří skupin pro volbu starosty o-ského dostalo rozkazu, aby odevzdali hlas pro Dra J., tedy že na ně byl vykonán psychický nátlak. Než rozkaz takový, i kdyby dán byl (v námitkách se ani neuvádí, kdo jej vydal), nestačí sám o sobě a za všech okolností, aby byl důvodem k zrušení volby. Opak vychází z předpisu § 56 vol. řádu, který prohlašuje jen takové vady volebního řízení za důvod zrušení volby, které mohou míti v konkrétním případě vliv na výsledek volby, zejména vážně porušiti svobodu, čistotu a tajnost volby. Dokud však nebylo naznačeno, že zmíněný rozkaz přiměl určitý počet voličů, aby proti vlastní vůli a přesvědčení hlasy své odevzdali a tak na své svobodě újmy utrpěli, a pokud nelze podle počtu toho usouditi, že je dostatečný, aby na výsledek volby vliv měl, není tu důvodu pro zrušení volby. Námitky musejí býti tak konkretisovány, aby úřadu o nich rozhodujícímu mohly poskytnouti podklad pro úsudek, zda vytýkané vady volebního řízení mohly míti vůbec vliv na výsledek volby. V námitkách se vůbec neuvádí, zda onen udánlivý rozkaz přiměl určitý počet voličů, že byli na své svobodě volební znásilnění, t. j. že volili jinak, než jak by volili, kdyby onoho udánlivého rozkazu nebylo. Nelze proto k námitkám po zákonu přihlédnouti. V námitkách jsou nabídnuti svědkové, jimiž se má dokázati, že k úmluvě mezi 3 volebními skupinami skutečně došlo. Tito svědkové jsou nabízeni jen, aby se dokázala existence úmluvy, nikoli však, že byl dán rozkaz, pod jehož vlivem pro volbu rozhodující počet voličů volil proti svému přesvědčení. Avšak i kdyby tomu tak bylo, nebylo by možno k uvedeným svědkům přihlédnouti, poněvadž ani tehda nejsou námitky proti volbě náležitě konkretisovány, má-li se jim dostati konkrétního obsahu teprve z výpovědi svědků, jichž slyšení se v námitkách navrhuje.«
II. Volba starostových náměstků konala se 10. února 1933 a byli při ní z celého sboru 41 přítomných členů zvoleni prvním náměstkem 24 hlasy Emil B. a druhým náměstkem 23 hlasy Adolf K. Také proti této volbě podal st-l námitky, v nichž kromě obsahu, uvedeného již v námitkách proti volbě starosty, uplatňoval ještě, že zvolení náměstkové nebyli volitelní, poněvadž nejsou mocni státního jazyka, jak to nařizuje čl. 73 jaz. nař.
Také tyto námitky zamítl žal. úřad rozhodnutím ze 24. února 1933 z těchto důvodů: V námitkách těchto se opakují v prvé části námitky, podané už proti volbě starosty, které byly výměrem ze 31. prosince 1932 podle § 67 ob. vol. řádu s konečnou platností zamítnuty. Zemský úřad nemůže o těchto, jednou pravoplatně rozhodnutých námitkách po druhé rozhodovati a odkazuje k cit. pravoplatnému výměru i k jeho odůvodnění, na němž podle zákona nemá příčiny něco měniti. Námitky v druhé části, vytýkající domnělou nevolitelnost obou náměstků z toho důvodu, že nejsou znalí jazyka státního, se zamítají proto, že předmětem námitek proti volbám mohou býti jen takové vady, sběhlé při volbě, které se jeví jako přehmaty proti volebnímu zákonu. Povinnost dokonalého ovládání státní řeči u náměstků starostových ve statutárních městech není však založena ve volebním řádě, nýbrž ve vládním nařízení, kterým se provádí zákon jazykový. Nápravu v tomto směru zjednati lze jen na základě tohoto nařízení, zejm. čl. 97, a to z moci úřední. Na uplatnění dozorčí moci úřadu nemá však strana právního nároku.
Do obou uvedených rozhodnutí zemského úřadu jest podána stíž-
nost, o které uvážil nss: — — — — — —
Podle ustanovení § 56 obec. vol. ř. má úřad, rozhodující o námitkách, zjistí-li takové vady volebního řízení, které mohou míti vliv na výsledek volby, zjistí-li zejména, že byla vážně porušena svoboda, čistota nebo tajnost volby, zrušiti celé volební řízení nebo příslušnou jeho část. Z tohoto ustanovení jde, že vadou volebního řízení, jež může býti důvodem pro zrušení volby, jest i vážné porušení svobody, čistoty nebo tajnosti volby.
Chráně svobodu voličova rozhodnutí, nechtěl zákonodárce zajisté vyloučiti jakékoli působení na voliče, nýbrž jen takové, jež brání voliči uplatniti vlastní vůli, nutí jej podříditi se cizí vůli proti vlastnímu přesvědčení, neboť jen v tomto případě bude lze mluviti o porušení svobody volby. Nebude proto dán důvod ke zrušení volby pro porušení svobody voličova rozhodnutí, jestliže na voliče sice bylo působeno, přece však prostředky takovými, jež nejsouce způsobilé vnutiti voliči cizí vůli, ponechávají mu volnost rozhodnouti se pro ten neb onen postup, takže i o konečném rozhodnutí voličově může býti předpokládáno, že se stalo v souladu s jeho vnitřním přesvědčením, vyplynuvším jako výsledek jeho svobodného uvážení, nikoli jako ohled na cizí mu projevenou vůli proti vlastnímu přesvědčení. Působení na voliče bude proto jako porušení svobody volby možno jen tenkráte uznati za vadu volebního řízení a případně za důvod pro zrušení volby, stalo-li se prostředky a za okolností, jež jsou svou povahou způsobilé vnutiti voliči cizí vůli, tak, aby bylo možno dospěti k závěru, že volič, podrobuje se této vůli, jednal proti svému přesvědčení.
V řízení opravném podle hlavy deváté řádu volení v obcích (volba starosty, náměstků, obecní rady a komisí) nezakročuje zem. úřad z moci nebo povinnosti úřední, nýbrž jen na žádost stran, t. j. voličů v obci oprávněných, jejichž věcí jest, aby se námitkami proti volbě případné nápravy domáhali. Zem. úřad rozhoduje tu o opravném prostředku, uplatňujícím subjektivní právo voličovo, přiznané mu volebním řádem. Jest proto vázán jak petitem, tak i obsahem podaných námitek, z jejichž rámce vybočiti nejen není povinen, nýbrž s ohledem na postavení stran zúčastněných ani oprávněn. Musí tudíž volič, námitky proti volbě vznášející, poskytnouti zem. úřadu sám onen skutkový materiál, jehož jest třeba, aby úřad mohl dojiti k závěru, že stala se v řízení taková vada, která mu dovoluje provedené volby zrušiti. Uplatňuje-li se proto v námitkách jako vada volebního řízení, že byla porušena svoboda volby, nepostačí — mají-li námitky míti úspěch — tvrditi a dokazovati, že na voliče bylo v určitém směru působeno, nýbrž nutno naznačiti ještě takové zvláštní okolnosti, jež by mohly ospravedlniti úsudek, že volič mohl při volbě jednati proti svému přesvědčení, podrobuje se jen a jen vůli osoby třetí. Takového obsahu st-lovy námitky neměly, neboť se v nich tvrdilo v podstatě jen tolik, že tři německé strany uzavřely dohodu, že budou při volbách obecní rady voliti určité osoby, a že pak byl vydán rozkaz, aby členové oněch stran volili podle oné dohody za starostu Dra J. Nehledíc k tomu, že důkaz byl v námitkách nabídnut jen o tom, že byla uzavřena ona dohoda, nikoli též o tom, že byl vydán zmíněný rozkaz, omezily se tedy námitky jen na tvrzení, že takto bylo rozkazem na členy určitých volebních stran působeno, pokud se týče byl vykonáván určitý nátlak, nebylo však naznačeno nic, z čeho by bylo možno usuzovati, že členové zastupitelského sboru, pokud snad hlasovali pro Dra J., mohli jednati proti svému přesvědčení, podrobujíce se jen vydanému rozkazu. Ostatně že by tomu tak bylo, nebylo v námitkách vůbec ani tvrzeno. Ale pak nepodávaly st-lovy námitky svým obsahem dostatečného základu, aby žal. úřad mohl jen na základě tvrzených skutečností dospěti k závěru, že šlo o takovou vadu volebního řízení, kterou zákon označuje jako vážné porušení svobody volby. Tento nedostatek nebyl pak žal. úřad povinen odstraňovati zvláštním šetřením, neboť úkolem jeho bylo jen, aby přezkoumal důvodnost námitek tak, jak byly podány, nikoli aby sám vyhledával skutkový základ tvrzené vady a tak potřebný obsah námitek za st-le konstruoval. Zamítl-li tedy st-lovy námitky jako nedostatečně konkretisované, nelze mu právem vytýkati ani nezákonnosti ani procesních vad. — Tím jest vyřízena stížnost, pokud jde o volbu starosty.
Co se týče volby náměstků — — — zbývá pak ještě vyříditi onu její část, která brojí proti výroku, jímž žal. úřad v druhém svém rozhodnutí zamítl st-lovy námitky, vytýkající, že zvolení náměstkové nejsou znalí státního jazyka, žal. úřad zamítl v této příčině st-lovy námitky proto, že vytýkaný nedostatek neuznal za důvod nevolitelnosti, jenž by mohl býti uplatňován námitkami proti volbě, nýbrž za věc, o níž přísluší úřadu rozhodovati z moci dozorčí, na jejíž uplatnění však strana nemá právního nároku.
Proti tomuto hledisku žal. úřadu nedovozuje stížnost, že neznalost státního jazyka zakládá u náměstků důvod nevolitelnosti, jehož uplatnění v námitkách přísluší voliči jako subjektivní právo, nýbrž vytýká jen, že použití předpisu čl. 73 odst. 1 jaz. nař. není dáno volné úvaze zem. úřadu, nýbrž jest jeho povinností rozhodnouti o tom, co bylo oprávněným voličemi proti zákonnosti volby předneseno. Leč tu stížnost přehlíží, že nezakládá-li vytýkaný nedostatek důvod nevolitelnosti, jehož uplatnění přísluší voliči jako jeho právo, nemohlo býti žádné právo st-lovo porušeno tím, že žal. úřad, jak stížnost za to má, nevykonal své povinnosti, jež mu jest uložena jako úřadu dozorčímu. — — — —

Citace:

Č. 12124.. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17/2, s. 458-462.