Č. 1081.

Železnice: Není nezákonné, udělilo-li ministerstvo železnic povolení ke stavbě vlečné dráhy společnosti s ručením obmezeným teprve zakládané, v obchodním rejstříku ještě nezapsané.
(Nález ze dne 28. prosince 1921 č. 17508.)
Věc: Jan M. v N. Š. a spol. proti ministerstvu železnic v Praze o udělení stavebního povolení a vyvlastňovacího práva pro projekt vlečky do průmyslových závodů v Z.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Rozhodnutím ministerstva železnic z — bylo, ředitelství státních drah v Brně v zastoupení »Průmyslové dráhy v Brně, společnost s r. o.« uděleno stavební povolení pro návrh vlečné dráhy do průmyslových závodů ve Znojmě a byla přiznána všeobecná prospěšnost pro výkon práva vyvlastňovacího dle předpisu zákona z 18. února 1878 č. 30 ř. z.
Na toto rozhodnutí naříká si stížnost Jana M. a soudruhů jakožto vlastníků pozemků, které přicházejí v úvahu při vyvlastňování pro stavbu zamýšlené vlečky, a zdůrazňujíc, že ponechává stranou meritum věci samé, vznáší proti rozhodnutí jen dvě formální námitky, totiž: 1. že, ač řízení zahájeno bylo k zakročení městské obce Znojma, přece během řízení vystoupila jako žadatelka o koncesi »Průmyslová dráha Znojmo, společnost s r. o.«, aniž úřadové tuto změnu v subjektu formálně vzali na vědomí a 2. že tato společnost ještě do obchodního rejstříku zanesena není, takže právně neexistuje, následkem čehož ve jménu této společnosti v řízení podaná prohlášení, jakož i na jméno její znějící stavební povolení jeví se býti zmatečným.
Nejvyšší správní soud, dříve nežli přistoupil k projednávání obou námitek, musel si odpověděti na všeobecnou a zásadní otázku, zda smí býti žádáno a uděleno stavební povolení pro obchodní společnost, teprve zakládanou resp. budoucí.
K otázce této odpověděl nejvyšší správní soud kladně. Neboť nejen že v ohledu právním nic nestojí v cestě tomu, aby před definitivním zřízením společnosti k provozu určitého podniku zamýšlené, bylo provedeno řízení, ve kterém by se rozhodla otázka, zda vůbec podnik ten se strany úřadu připuštěn býti může, nýbrž jest i z praktických úvah tento postup označiti jako vhodný a účelný.
V případě takovém vystupují jako žadatelé ony fysické osoby, které ve jménu zamýšlené společnosti jako její zakladatelé i jinak jednají, a které osobně ručí, kdyby ke zřízení společnosti vůbec nedošlo, nebo kdyby pro závazky, ve které jménem společnosti vstoupily, od této absolutorium neobdržely.
Úřad udělující žádané povolení pro takovou budoucí společnost, činí tak pod tou podmínkou a pro ten případ, že skutečně zamýšlená společnost se ustaví, a že po svém definitivním zřízení beze vší výhrady vstoupí v právní poměry, jaké byly založeny, pokud se týče stanoveny oním úředním rozhodnutím, a jmenovitě že všechny tím založené závazky jako své povinnosti uzná.
Tento postup jest zvláště tam přípustný, kde — jako v našem případě — jedná se o takové úřední rozhodnutí, při němž otázka, kdo se domáhá tohoto rozhodnutí, ustupuje do pozadí, není-li dokonce zcela irelevantní, a kde tedy okolnosti pro rozhodnutí směrodatné spočívají na skutkových poměrech, jež bez ohledu na žadatele vždy zůstávají stejny.
Z těchto povšechných úvah však plyne, že naříkané rozhodnutí nelze pokládati za protizákonné a vadné proto, že stavební povolení uděleno bylo společnosti, kteráž v obchodním rejstříku není zapsána, z kteréž příčiny — poněvadž jde o společnost s ručením obmezeným — s ohledem na ustanovení § 2 zákona ze 6. března 1906 č. 58 ř. z. vůbec žádné právní existence nemá, a z těchže úvah nelze také za zmatečná a nepřípustná považovati prohlášení, kteráž během řízení za tento budoucí právní subjekt a v jeho jménu byla učiněna.
Námitka ad 2 jest tudíž v tomto směru bezdůvodná. Jest sice pravda, že naříkané rozhodnutí do té míry trpí vadou, pokud již ze svého znění nenechává poznati, že »Průmyslová dráha Znojmo, společnost s r. o.«, nemá ještě žádné právní existence, nýbrž se o ní teprve jedná, resp. že teprve jest úmysl ji zříditi.
Avšak tato vada není tak podstatná, aby mohla a musela vésti ke zrušení naříkaného rozhodnutí dle § 6, odst. 2 zák. o správ. soudě, poněvadž okolnost, že společnost tato dosud právně neexistuje, byla všem účastníkům, včetně stěžovatelů, známa, a oni proto neutrpěli žádné právní újmy, že tato společnost v rozhodnutí jako dosud neexistující označena nebyla.
Pokud pak se prvé námitky týče, tu ani sama stížnost nepopírá, že na místo původního žadatele může v řízení s jeho přivolením v ně vstoupiti jiný subjekt, kterého od toho okamžiku jest považovati za žadatele.
Stížnost spatřuje vadu řízení pouze v tom, že úřad formálně nevzal na vědomí změnu subjektů, kteráž nastala tím, že na místě původní žadatelky městské obce Znojma nastoupila budoucí »Průmyslová dráha Znojmo, společnost s r. o.«.
Námitka tato postrádá již tím svého odůvodnění, že vzetí na vědomí změny subjektu, jakého žádá stížnost, státi se může se strany úřadů nejen zvláštním formálním aktem, nýbrž i mlčky, a to tím, že úřad skutkově nakládá jako s procesní stranou s oním subjektem, kerýž na místo žadatele v koncesi nastoupil. To se v případě, o který běží, dojista stalo, když úřad prohlášení tohoto nového subjektu jako prohlášení žadatele o koncesi přijal a povolení na jeho jméno znějící vydal.
Stěžovatelé též proti tomu, aby s »Průmyslovou dráhou Znojmo, společností s r. o.« jako stranou bylo jednáno, v řízení ničeho nenamítali.
Avšak nehledě ani k tomu, stalo se toto uznání změny v subjektech se strany úřadů též formálně a to tím, že ministerstvo železnic výnosem z — výslovně prohlásilo, že jako uchazečku o stavbu nutno pokládati firmu »Průmyslová dráha Znojmo, společnost s r. o.«, kteráž dle oznámení městské obce Znojemské pro stavbu a provoz vlečky, o kterou se jedná, se utvořila.
Jeví se tudíž též námitka první jako zcela bezdůvodná a byla proto vůbec stížnost zamítnuta.

Citace:

č. 1081. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 1106-1108.