Č. 8119.

Stavební právo. — Řízení před nss-em: 1. Obec jako strana jest legitimována uplatňovati stížností k nss-u, že rozhodnutí vyššího úřadu stavebního ve věci parcelační jest nejasné. — 2. Finanční zájem obce na hospodářsky výhodnějším využitkování obecních zařízení (kanalisace, vodovodu a pod.) není subjektivním právem obce, jehož porušení by ji opravňovalo stěžovati si k nss-u do instančního rozhodnuutí vyššího úřadu stavebního, vyjdaného v příčině rozdělení pozemku na místa stavební.
(Nález ze dne 18. září 1929 č. 17077.)
Prejudikatura: Boh. A 1610/22, 6939/27, 7049/28, 7347/28.
Věc: Město M. a Václav B. v M. (adv. Dr. Otto Somrner z Prahy) proti zemskému správnímu výboru v Praze o parcelaci a obecní poplatek parcelační.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud se týká parcelačního povolení, se zrušuje pro vady řízení; v ostatním se nař. rozhodnutí zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Podáním z 11. června 1926 zažádal st-l Václav B. o změnu parcelace pozemku č. kat.... v Ml., tvořícího nároží ulice S. a T. Dle předloženého plánu navrhoval rozdělení pozemku toho na 11 parcel, a to takovým způsobem, že v ulici T. měl mezi projektovanými zde domy zústati na dvou místech nezastavěný prostor a v ulici S. obdobně na 3 místech. Při komis, jednání žádali zástupci obce, aby se trvalo na zastavění fronty do. ulice S. souvisle přistavěnými domy řadovými bez přerušení od nároží k nároží, ježto by jinak vznikly nevzhledné mezery mezi vysokými domy. Na to změnil žadatel svůj návrh potud, že ponechal do ulice T. jen jednu mezeru za druhým a šestým domem čítaje od názoží. Leč i pak setrvali zástupci obce na svém požadavku.
Usnesením z 22. prosince 1926 povolilo měst. zastupitelstvo st-l i B. žádanou změnu parcelace, leč připojilo řadu podmínek. Podle podmínky č. 5) musí se na všech staveništích postaviti domy jednopatrové, které budou do ulice T. tvořiti skupinu 4 domů, do ulice S. pak musí býti staveny domy řadové v souvislé zastavěné frontě. Současně s tímto výměrem doručen st-li B. plat. výměr z 21. ledna 1927, jímž mu za hořejší povolení předepsána dle schválených pravidel částka 2113 Kč. Odvolání, jež st-l B. podal proti oběma těmto výměrům, osk v M. zamítla a teprve žal. úřad nař. rozhodnutím dalšímu jeho odvolání, pokud se týče předepsaného způsobu zastavění stav. parcely č. kat.... vyhověl v tom směru, že povolil na této parcele jak do ulice T. tak i S. stavby domů se zahradami, v ostatním však odvolání jeho zamítl.
Do rozhodnutí tohoto podány jsou dvě stížnosti, jednu vznáší město M. napadajíc onu část, v níž odvolání parcelantovu bylo vyhověno, druhou pak st-l B., pokud' jeho odvolání bylo zamítnuto.
1. O stížnosti města M. uvážil nss toto:
Nař. rozhodnutími vyhověl zsv stížnosti Václava B. v příčině předepsaného způsobu zastavění stav. parcely č. kat.... v tom směru, že na této parcele povolují se jak do ulice T. tak i S. stavby domů se zahradami. Proti tomu stěžuje si obec M. vytýkajíc především, že v řízení parcelačním žadatel vůbec nenavrhl zastavění všech stavenišť, na řečené parcele projektovaných, domy se zahradami, nýbrž skupiny řadových domů, po čtyřech k sobě přistavěných. St-lka tedy vytýká, že zsv schválil parcelační projekt zcela jiný, než který byl předmětem žádosti parcelantovy a předmětem řízení podle § 12 stav. řádu provedeného. Mimo to vytýká stížnost, že nař. rozhodnutí je nejasné a uplatňuje ještě další vady řízení, uvádějíc na konec in merito, že modalitou parcelace, žal. úřadem stanovenou, bude obec zkrácena ve svém zájmu finančním a mimo to, že utrpí tím zájem estetický.
Nss musil se nejprve zabývati otázkou legitimace obce k podaní stížnosti. Při tom vycházel od obecně uznávané zásady (srv. nál. Boh. A 1610/22, 6939/27, 7347/28 a j., též Hoetzet: Strany v rak. řízení správním str. 158 a násl.), že obec, pokud je činná jako úřad ve věcech stavebních, není legitimována před nss bráti v odpor instanční rozhodnutí úřadů vyšších, jimiž rozhodnutí vydaná obecním orgánem úředním, byla zrušena nebo změněna. Legitimace obce k soudní stížnosti proti stavebně-právní rozhodnutím nelze ovšem popírati všeobecně, ježto obci v řízeních, upravených řády stavebními, přísluší v některých vztazích, zejména kde běží o její zájmy majetkové (srv. Boh. A 7049/28 a j.), nepochybně také postavení strany. Tak je tomu zejména i v řízení parcelačním, a zákon již ustanovením § 12 stav. řádu vyjadřuje, že komise parcelační účastní se obec nejen svými orgány úředními (ředitelem stav. komise a zřízencem úřadu stavitelského), nýbrž i dvěma členy obecního výboru (zastupitelstva) jako takového. Nss nemůže proto stížnost obce proti parcelačním rozhodnutí vyššího úřadu prima facie pro nedostatek legitimace odmítnouti, nýbrž musí zkoumati, zdali obec dovolává se ve stížnosti ochrany svých práv, která jí v řízení parcelačním jako straně náležejí, či vznáší-li toliko protest úřadu nižšího proti výroku úřadu vyššího. Jen v tomto případě lze stížnost její odmítnouti, kdežto v případě prvém sluší předem zkoumati, zdali zájem, jehož ochrany obec se dovolává, lze charakterisovati jako její právo, a teprve po kladném zodpovědění této otázky vyšetřovati, zdali toto její právo bylo nař. rozhodnutím nezákonným způsobem zkráceno.
Zkoumaje s těchto hledisek stížnost obce M., mohl nss stranou ponechati otázku, zda zájem, jejž má obec na zachování svého schváleného plánu polohy, bylo by lze uznati za právo chráněné opravnými prostředky proti rozhodnutí vyššího úřadu stavebního, v němž plánu polohy nebylo šetřeno. Neboť v případě dnešního sporu nebylo během celého řízení uplatněno, že obec M. pro sporné území má schválený plán polohy a také ve stížnosti k nss se porušení plánu polohy netvrdí.
Za to však nemohl nss uznati, že zájem estetiky města, st-lkou uplatňovaný, je zákonem pozdvižen na subj. právo obce. Jdeť tu — za dnešního stavu práva (srv. § 36 odst. 1 stav. ř.) — o zájem veřejný, koordinovaný zájmům policejním, o něž náleží pečovati úřadům stavebním jako takovým, obec nedovolává se tedy ochrany svého práva, obrací-li se proti tomu, že vyšší úřad stavební estetický zájem jinak hodnotil, nežli úřední orgán obecní, nýbrž protestuje toliko jako úřad nižší proti odchylnému stanovisku úřadu vyššího. Pokud pak obec dovolává se ochrany svých zájmů fin., bylo by lze uznati zájmy takové za právo obce, jež v řízení stavením a zejména také před tímto soudem lze uplatňovali, jen v těch vztazích, kde stavebně-právní norma stavebníku (parcelantu) v majetkovém zájmu obce ukládá jisté povinnosti nebo jistá obmezení. Takovéto normy však st-lka na prospěch majetkového zájmu na ekonomicky lepším využitkování obecních zařízení (kanalisačních, vodovodních atd.) nemůže se dovolati, neboť normu takovou nelze ze stav. řádu vyčisti. Pokud tedy obec na ochranu zájmů právě uvedených, t. j. zájmů na estetické úpravě místa a na hospodářsky výhodném využitkování obecních zařízení vznáší ve své stížnosti námitky, nemohl se jimi nss zabývati, a to ani s hlediska nezákonnosti ani vadnosti řízení.
Přes to však nss shledal, že ve stížnosti obce uplatněny jsou i námitky, k nimž jí legitimaci upři ti nelze. Jest to námitka, že nař. rozhodnutí jest nejasné a dále námitka, že bylo rozhodováno per saltům. Bylo již řečeno, že obec je v řízení parcelačním stranou procesní. Již z této její právní posice plyne pro ni právní nárok, aby provedené řízení bylo prosto takových vad, jež by jí znemožňovaly této procesní situace plně využiti, nehledě ani k tomu, že obec, vykonávajíc stav. řád v samostatném oboru působnosti, může se cítiti zkrácenou ve svém právu tím, že vyšší stolice rozhodla o věci, o níž příslušným úřadem obecním vůbec nebylo rozhodováno. (Srv. Budw. A 3682, též Hoetzel 1. c.). Zejména nelze popírati nárok obce na to, aby rozhodnutí ve věci parcelační, které je způsobilé dotknouti se její právní sféry, bylo dostatečně jasné, tak aby mohla se jimi spolehlivě říditi i ve svých disposicích veřejné péče, po případě, aby se mohla proti němu účelně brániti.
V případě dnešního sporu žádala zúčastněná strana ve své žádosti, modifikované při řízení komisionelním, za změnu parcelačního rozhodnutí v ten způsob, že v ulici T. má vzniknouti fronta 4 domů k sobě přistavěných (řadových), pak nárožní dům s přistavěným domem do ulice S. a konečně do ulice S. skupiny po 4 k sobě přistavěných domech. Žal. úřad však povolil na parcele č. kat,... do obou ulic způsob zastavění domy se zahradami, žal. úřad chtěl tím dle enunciátu vyhověti rekursu k němu podanému. Z jeho výroku není však možno poznati, zda povolil parcelaci tak, jak byla žadatelem při komisi dne 5. srpna 1926 žádána a jak byla předmětem komis, řízení, či zdali odchylně od projektu komisionelně projednaného povolil na všech staveništích domy se zahradami, čili jinými slovy zastavění ve volné s soustavě. Již tato vada, která nejen stačí přivoditi úplný zmatek do otázky způsobu zastavění řečené parcely, nýbrž znemožnila obci jako straně účelnou obranu a nss-u spolehlivé přezkoumání nař. rozhodnutí, musila věsti ke zrušení jeho podle § 6 zák. o ss. Poněvadž pak tato nejasnost nedává poznati, zda nař. rozhodnutí je vskutku jen pouhým instančním vyřízením parcelačního projektu, tak jak o jeho schválení bylo žádáno, či není-li snad rozhodnutím o projektu jiném, jenž k obci zadán nebyl a o němž také komis, řízení nebylo provedeno, nemůže se nss za tohoto stavu zabývati námitkou obce, že bylo rozhodováno per saltům, třeba že obci ani k této námitce legitimaci upříti nelze.
2. O stížnosti Václava B. uvážil nss toto:
Podle § 44 ob. fin. novely a § 12 pravidel pro vybírání obecních poplatků stavebních v M., povolených výnosem zsv-u ze 3. srpna 1923 předpisuje tyto poplatky obecní starosta, z jehož platebního rozkazu lze se odvolati k obecnímu zastupitelstvu a dále k bezprostřednímu úřadu dohlédacímu, t. j. osk, jejíž rozhodnutí je konečné.
V daném případě bylo st-li zamítavé usnesení osk intimováno s nesprávným právním poučením, že se může z něho i v části týkající se parcelačního poplatku odvolali k zsv. St-l se podle tohoto poučení zachoval, a také zsv o jeho nepřípustném odvolání meritorně rozhodl, ač byl povinen meritorní rozhodnutí odepříti a napadené usnesení zrušiti pro mylné právní poučení k němu připojené. Jest tedy rozhodnutí zsv-u nezákonné.

Citace:

Č. 8119. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 147-150.