NPD documents search: Všeobecný slovník právní, sv. 1

Hovorna.

Smí nedopatřením soudu strana připravena bytí o prostředek opravný?

Pospolu bydlící dělníci J. a S. se při obědě pohádali, J. bodnul S. nožem do ruky, načež S. jej udeřil talířem do hlavy. S. utrpěl zranění lehké, zranění J. bylo lékařem původně označeno za rovněž lehké, naříznutím cévy a přidruživším se hnisáním potrvalo však hojení přes 30 dní.
J. byl okr. soudem pravoplatně osvobozen, S. soudem sborovým odsouzen dle § 155. b) tr. ř. do těžkého žaláře na 13 měsíců, an soud tento vzal trojnásobnou (?) kvalifikaci zločinnou za okolnost přitěžující, polehčujícím pak toliko částečné se doznání a rozčilení mysli. S. jest 201/2 roku stár a pro delikt proti bezpečnosti těla dosud trestán nebyl.
Týž ohlásil osobně zmateční stížnosti i odvolání. Soud obrátil se obvyklým dopisem na adv. komoru, aby ustanovila obhájce chudých »k provedení zmateční stížnosti«.
Obhájce skutečně provedl pouze tuto stížnost, načež soud objeviv své nedopatření, znova se obrátil, připojuje opět opis rozsudku, na adv. komoru žádostí o ustanovení obhájce ku provedení ohlášeného odvolání.
Komora ustanovila jiného obhájce a týž odvolání včas provedl.
Nejv. co kasační soud zmateční stížnost zavrhnul a na odvolání žádného zřetele nevzal.
Důvody:
v poslednějším směru připojil tyto:
Pokud se týče odvolání obžalovaného, nebylo na ně dle § 294. tr. ř. bráti zřetele, ježto při jeho ohlášení nebyly uvedeny okolnosti, jež by ho odůvodňovaly, a k podanému provedení odvolání, ježto se stalo pozdě, nelze přihlížeti; neboť dle § 294. tr. ř. počíná osmidenní lhůta ke provedení odvolání okamžikem ohlášení opravného prostředku a pokud stěžovatel před ohlášením neb při něm žádal za opis rozsudku, dobou doručení opisu rozsudku. V tomto případě žádal stěžovatel o opis rozsudku a tento byl doručen k rukám zřízeného mu zástupce chudých dne 14. února 1916; doručení zástupci chudých dlužno považovati za doručení stěžovateli a končila tudíž lhůta uplynutím 22. února 1916. Okolnost, že po podání provedení zmateční stížnosti, jež se stalo čtyři dny před projitím této lhůty (18./II. 16), vyšlo na jevo, že v dekretu o ustanovení zástupce následkem pořádkového prý poklesku kanceláře bylo opomenuto, učiniti zmínku též o ohlášeném opravném prostředku odvolání, nemůže míti vlivu na běh lhůty a odůvodňovati prodloužení lhůty, poněvadž dle zásady § 6. tr. ř. lhůty tam nařízené, není-li výslovně opak předepsán, nemohou býti prodlouženy. V době ustanovení druhého zástupce chudých ku provedení odvolání byla však lhůta zákonem k tomu určená již uplynulou.
Jest patrno, že nepatřičným postupem, tudíž vinou soudu připraven byl S. o příslušící mu a v tomto konkrétním případě též důvodné odvolání, i jedná se o to, je-li po zákonu správno, aby za to trpěl sám, či nebyla-li náprava, kterou soud chtěl zjednat, zákonně přípustnou.
Tak, jako vynecháno bylo v dotyčném dopise na adv. komoru slovo »odvolání«, mohla býti vynechána slova »zmateční stížnost« a mohlo by jíti třebas o zločin nejtěžší. Ani v tomto případě, kdyby obhájce chudých provedl pouze odvolání, nespadala by vina na něho, a obviněnému, byť výrok o vině byl sebe pochybenějším, nebylo by dle názoru kasačního soudu pomoci.
Čirý formalismus nemá přec jíti nad spravedlnosti, a když se mu již přikládá taková důležitost, pak má se to činiti důsledně, totiž ne vždy jen na úkor strany, nýbrž má se trvati též na bezvýjimečném zachovávání formalit soudem samým a nepokládati žádný úkon soudu za platný a nezměnitelný, trpí-li nějakou formální vadou. To přece křičí, schvaluje-li resp. ponechává-li se v platnosti bezpráví, způsobené úřadem povolaným ku stíhání bezpráví, a vyvolávalo by to oprávněnou nevoli v lidu, kdyby případy podobné do veřejnosti vnikly. Nespočívá-li vina na původním obhájci, že ze spisů se nepřesvědčil, nebylo-li ohlášeno též odvolání — a této viny na něm kasační soud neshledává — tím méně lze vytýkati obžalovanému, že postup soudu i svého obhájce nekontroloval.
Jest ovšem správno, že lhůta ku provedení odvolání počíná jeho ohlášením, leč to jen v případě, neohlásí-li zároveň zmateční stížnosti. Při ohlášení této počíná však dle § 296. a 285. anal. tr. ř. běžeti dnem doručení rozsudku. Tím spadá zodpovědnost za opomenutí na osobu, k jejíž rukoum doručení se děje, tudíž v případě zřízení zástupce chudých na tohoto. Leč v tomto konkrétním případě držel se zástupce přesně soudního formuláře, rozsudek mu byl doručen za účelem provedení zmateční stížnosti a nikoliv též odvolání, i jest tudíž zcela logickým názor, přijatý sborovým soudem, že doručení rozsudku neplatí implicite i pro odvolání, že ku provedení tohoto vůbec ještě rozsudek doručen nebyl a že tudíž za tímto specielním účelem musí ustanovení obhájce chudých a doručení rozsudku státi se znova. Zde proto dokonce nejde o prodloužení lhůty, poněvadž ta před doručením rozsudku ku provedení odvolání vůbec nezačala, nýbrž o novou lhůtu samostatnou. Dejme tomu, že by byl obžalovaný hned po přelíčení ohlásil zmateční stížnost a napotom, avšak ještě v zákonné lhůtě odvolání a že by jemu byl doručen býval rozsudek dvakráte, poprvé následkem zmateční stížnosti ku provedení této, po druhé následkem odvolání ku provedení tohoto. Jest to zajisté prakticky možno, aby rozsudek byl před uplynutím lhůty k odvolání vyhotoven i expedován. Tu přece nelze o tom pochybovati, že lhůta ku provedení odvolání počínala by teprve doručením druhého opisu rozsudku, poněvadž zákon nepředpisuje ani současného ohlášení těchto opravných prostředků, ani současného resp. společného doručení opisu rozsudku a poněvadž přece obžalovaný uspíšením jednoho nemůže si zkracovati lhůtu ku provedení druhého opravného prostředku. Mohlo by se snad souhlasiti s tím, že za účelem provedení druhého opravného prostředku by nové doručení opisu rozsudku mohlo odpadnouti. Avšak vyřízení tohoto opravného prostředku, třebas s poukazem na dříve již se stavší doručení rozsudku, by se obžalovanému resp. jeho zástupci nicméně muselo doručiti a tu by běžela lhůta ku provedení druhého opravného prostředku teprve od doručení tohoto vyřízení.
Avšak i kdyby pouze jedno doručení rozsudku bylo přípustno a stačilo na vypočítání lhůty pro oba opravné prostředky, tu mohl kasační soud v tomto konkrétním případě použiti druhého možného způsobu k nápravě soudního nedopatření, totiž tím, že spokojil by se pouhým ohlášením a abstrahoval od provedení odvolání.
Ohledně tohoto nemá totiž tr. ř. obdobného rigoru, jako § 285. pro zmateční stížnost. § 294. tr. ř. nevypočítává, co musí odvolání Obsahovati, resp. nenařizuje, alby »uvedeny byly okolnosti, jež by ho odůvodňovaly«; § 294. ve své 2. větě pouze zabývá se odkládacím účinkem odvolání, pro formu provedení jeho neustanovme vůbec ničeho. § 283. praví pouze, že odvolání jest přípustným jen do výroku o trestu a ohledně nároků soukromoprávních, nestanoví však, že by to v odvolání výslovně muselo býti uvedeno, kterého z obou těchto momentů se týče; to vyžadují toliko rozhodnutí kasačního soudu. Leč i tu praví rozhodnutí plenární z 28./4. 1875 čís. 3049 kn. jud. č. 25, že odvolání dlužno pro nedostatečné označení bodů stížnosti v tom případě ihned zamítnouti, připouští-li pochyby, směruje-li do způsobu neb trvání trestu neb do výroku o nárocích soukromoprávních.
Leč v tomto konkrétním případě bylo nepochybilo, že se odvolání týče a týkati může jedině trvání trestu, poněvadž způsob trestu zde možný byl jen jediný (mezi žalářem prostým a těžkým dnes podstatného rozdílu již není) a výrok o nárocích soukromoprávních odpadl, poněvadž jich poškozený vůbec neúčtoval.
Shovívavějším posuzováním formy odvolání bylo by se tudíž spravedlnosti lépe posloužilo, aniž by se při tom zákonu ublížilo.
J. Boubela.

Citace:

Smí nedopatřením soudu strana připravena býti o prostředek opravný?. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1916, svazek/ročník 25, číslo/sešit 5, s. 260-263.