Č. 2696

Závodní výbory: * Výrok rozhodčí komise, že po projití platnosti kolektivní smlouvy smí zaměstnavatel svým zaměstnancům nově upraviti mzdu teprve po dohodě se závodním výborem, nemá opory v zákoně o závodních výborech. Řízení před nss-em: Hospodářská správa dvora není legitimována vedle vlastníka velkostatku ke stížnosti na nss.
(Nález ze dne 25. září 1923 č. 15 754.)
Věc: Metropolitní kapitola u sv. Víta na hradě pražském a hospodářská správa dvora K. (adv. Dr. Ant. Pevný z Prahy) proti rozhodčí komisi dle zákona o závodních výborech v S. o snížení mzdy zaměstnancům dvora K.
Výrok: Stížnost hospodářské správy dvora K. odmítá se jako nepřípustná. Ke stížnosti majitelky tohoto dvora zrušuje se nař. rozhodnutí pro nezákonnost.
Důvody: Závodní výbor dvora v K. oznámil rozhodčí komisi v S., že hospodářská správa dvora snížila platy zaměstnanců o 30%, aniž si k tomu vyžádala souhlas závodního výboru, a žádal, aby rozhodčí komise uznala, že správa dvora jest povinna doplatiti svým dělníkům mzdu na výši, jaká byla před provedenou redukcí platů, a že jest oprávněna upraviti dělníkům mzdu teprve po rozhodnutí zemského poradního sboru v Praze, jenž jest kompetentním o mzdách zemědělského dělnictva rozhodovati. Rozhodčí komise nálezem z 5. února 1923 rozhodla o této žádosti po provedeném ústním jednání se stranami takto: »Hospodářská správa dvora K. jest oprávněna upraviti dělníkům ve dvoře K. zaměstnaným mzdu teprve po dohodě se závodním výborem na dvoře tom zřízeným a jest povinna až do té doby doplatiti dělníkům těm mzdu ve výši, jaká byla před 1. lednem 1923. Rozhodnutí své opřel úřad o tyto důvody: Proti tomuto rozhodnutí stěžuje si majitelka dvora metropolitní kapitola u sv. Víta na hradě pražském a správa dvora K. stížností podanou k nss, o níž tento soud uvážil takto: Zkoumaje nejdříve legitimaci st-lů ke stížnosti, neuznal nss, že by hospodářská správa dvora K. mohla svým vlastním jménem bráti nař. rozhodnutí v odpor. Rozhodnutí to směřuje proti ní pouze jako proti zástupkyni majitelky velkostatku, takže jedině tato může nař. rozhodnutím býti dotčena na svých subjektivních právech a může si proto stěžovati k nss. Hospodářská správa dvora není vůbec subjektem právním, jehož práva by mohla býti výrokem úřadu dotčena, a jestliže vedle majitelky dvora také ještě sama svým vlastním jménem si stěžuje, jest stížnost její nepřípustná, a slušelo ji proto odmítnouti dle § 2 zák. o ss. Co se týče stížnosti majitelky statku, jež ovšem s hlediska § 2 zák. o ss jest přípustnou, musil se nss zabývati nejprve námitkou stížnosti, kterou tato popírá příslušnost žal. úřadu k rozhodnutí v jeho výroku obsaženému, a zkoumati, zda nař. rozhodnutí svým obsahem spadá do kompetence žal. úřadu. V tom směru uvážil soud takto: Rozhodnutí úřadu obsahuje výroky dva: 1. prohlášení, že st-lka jest oprávněna upraviti mzdu dělníkům zaměstnaným na dvoře K. teprve po dohodě se závodním výborem, a 2. rozhodnutí, že jest povinna až do této nové úpravy mezd doplatiti dělníkům mzdu na výši, jaká byla před 1. lednem 1923. Obsahem svým jest tento druhý výrok zavazující st-lku k doplacení mzdy na dřívější výši, výrok o nárocích soukromoprávních ze smlouvy služební. O soukromoprávních nárocích ze smlouvy služební rozhoduje však rozhodčí komise pouze ve výjimečném případě § 3 lit g) zák. o záv. výborech, když totiž jde o propuštění zaměstnanců déle než 3 leda v závodě pracujících pro některý z důvodů uvedených sub aa) bb) a cc) tohoto ustanovení. Nároky takové však uplatněny nebyly a také o nich nebylo rozhodováno. Příslušnost rozhodčí komise k rozhodování o tom, zda snížení mezd zemědělského dělnictva provedené jednostranným aktem zaměstnavatelky má právní účinnost, nebo jaké závazky stihají st-lku vůči jejím zaměstnancům, když snížení ono účinnosti nemá, nelze vůbec opříti o nějaké ustanovení zákona o závodních výborech, a proto jest rozhodnutí rozhodčí komise o nárocích těch rozhodnutím úřadu nepříslušného a tudíž nezákonné. Výroku uvedenému na místě prvém, jímž vysloveno, že st-lka jest oprávněna upraviti mzdu dělníkům zaměstnaným na dvoře K. teprve po dohodě se závodním výborem, nelze přikládati jiný smysl, než že závodnímu výboru přísluší právo spoluurčovati obsah služebních smluv se zaměstnanci uzavíraných. Dle svého obsahu jest tedy nař. rozhodnutí určením rozsahu působnosti závodního výboru při sjednávání pracovních a služebních smluv. Určení takové nevybočuje z rámce působnosti rozhodčí komise, které dle § 26 zák. o záv. výborech přísluší řešiti spory mezi závodním výbo- rem a podnikatelem z důvodu činnosti závodního výboru, a tudíž i spory o rozsahu působnosti závodního výboru. Není také předpisu, jenž by spory toho druhu přikazoval k řešení nějakému úřadu jinému než rozhodčí komisi, a proto dlužno míti za to, že rozhodčí komise k rozhodování o zmíněném oprávnění závodního výboru a jemu odpovídající povinnosti zaměstnavatele kompetentní byla. Jiná jest ovšem otázka, zda výrok tento jest také věcně správný, a zda zákon o záv. výborech skutečně poskytuje záv. výboru právo spoluurčovati obsah služebních a pracovních smluv, jak se domnívá žalovaný úřad. Nss neshledal, že by tomu tak bylo. Zákon o záv. výborech nikde nestanoví právo, že zaměstnavatel, když hodlá sjednati mzdu se svými zaměstnanci, jest povinen postupovati v dohodě se záv. výborem. Zejména není možno právo takového spolupůsobení opírati o předpis § 3 lit a), dle něhož přísluší závodnímu výboru dozírati na zachování mzdových a pracovních smluv a řádů, neboť o nějaký pracovní řád zde vůbec nejde, právo pak dozoru na zachovávání smluv jest podstatně něco jiného, než právo na spoluurčování obsahu jich. Právo, jež nař. rozhodnutí záv. výboru přiznává, neplyne také z ustanovení uvedeného sub lit. c) tohoto §, dle kterého má závodní výbor ujednávati za součinnosti odborových organisací zaměstnavatelských i zaměstnaneckých dodatky ke kolektivním smlouvám, sjednaným mezi uvedenými organisacemi, pokud to dovolují tyto kolektivní smlouvy, neboť jak z rozhodnutí samého jest zřejmo, platnost smlouvy kolektivní uplynula dne 31. prosince 1922, a nejde o ujednání nějakého dodatku v rámci ustanovení kolektivní smlouvy. Ze všeho toho plyne, že právo, jež nař. rozhodnutí závodnímu výboru přiznává, nemá v zákoně opory, i bylo proto nař. rozhodnutí v tomto bodě zrušiti dle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 2966. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 648-650.