NPD documents search: Váž. civ., 3 (1921)

Čís. 1239.

Zákon o společnostech s o. r.
Oznámení a vyzvání, jež požaduje § 91 zák. od likvidátorů, nemůže býti publikováno v »ústředním oznamovateli«, nýbrž pouze v příslušném zemském úředním listě.
(Rozh. ze dne 18. října 1921, R I 1258/21.)
Rejstříkový soud vrátil likvidátorům společnosti s o. r. Š. a P. podání, jímž opověděli zrušení společnosti ku doplnění v tom směru, by předložili doklady o tom, že vyhláška podle § 91 zák. o společnostech s r. o. uveřejněna byla likvidátory v Ústředním oznamovateli, ježto uveřejnění toto ve smyslu cit. zákonného předpisu opatřiti mají likvidátoři, a musí proto soud rejstříkový doklad o uveřejnění tom požadovati od likvidátoru, na nichž jest, aby zákonem předepsané uveřejnění ve veřejných listech, v § 22 zák. o společnostech s r. o. uvedené, si vymohli; při tom se podotýká, že podání dotyčné říditi jest na administraci a nikoli na redakci Ústředního oznamovatele. Rekursní soud usnesení potvrdil Důvody: Dle § 91 zákona ze dne 6. března 1906, čís. 58 ř. zák. jsou likvidátoři společnosti s obmezeným ručením povinni uveřejniti v listech veřejných, uvedených v § 22 cit. zák., rozejití se společnosti a výzvu, by věřitelé se u nich hlásili. Nařízením vlády republiky Československé ze dne 17. července 1919, čís. 397 sb. z. a n. zavedený list »Ústřední oznamovatel při ministerstvu spravedlnosti v Praze« náleží k uvedeným listům a proto důvodně žádá rejstříkový soud, aby předložen byl doklad o tom, že v tomto listě uveřejněna byla vyhláška likvidátorů podle § 91 cit. zákona. Okolnost, že redakce zmíněného listu dopisem ze dne 9. srpna 1919 dotyčnou vyhlášku likvidátorů uveřejniti odmítla, nemůže je zákonné jich povinnosti sprostiti a jejich věcí jest, aby opírajíce se o předpisy §§ 22 a 91 zákona ze dne 6. března 1906, čís. 58 ř. zák., které nařízením ze dne 17. července 1919, čís. 397 sb. z. a n., změněny býti nemohly, v zákonné cestě vymohli si uveřejnění onoho vyzvání.
Nejvyšší soud zrušil usnesení obou nižších soudů a uložil prvému soudu, by, nehledě na to, že požadovaný jím doklad předložen nebyl, dále po zákonu postupoval.
Důvody:
Jak ze znění §§ 1 a 2 nařízení vlády republiky Československé ze dne 12. července 1919, čís. 397 sb. z. a n. vidno, založen byl »Ústřední oznamovatel« pro uveřejňování zápisů, pro něž dosavade vycházel vídeňský »Zentralblatt für die Eintragungen in das Handelsregister«, založený podle nařízení ministerstva spravedlnosti za souhlasu ministerstva obchodu ze dne 10. prosince 1901, čís. 40 věst. min. sprav. z r. 1901 a sledující týž účel, aby totiž obchodní svět měl přehled o zápisech do obchodních rejstříků celé říše. Tím nebyly však odstraněny pro úřední vyhlášky v jednotlivých zemích podle § 11 uvozovacího zákona k obchodnímu zákonu a podle nařízení ministerstva spravedlnosti a obchodu za souhlasu ministerstva financí ze dne 9. března 1863, čís. 27 ř. zák., zřízené úřední listy, které také § 22 zákona ze dne 6. března 1906, čís. 58 ř. zák. jedině na mysli míti mohl. Listy ty vycházely i na dále a uveřejňovaly obchodním soudem a krajskými soudy jako obchodními senáty jim zasílané rejstříkové zprávy. I citované ministerské nařízení ze dne 10. prosince 1901, čís. 40 věstníku min. justice z roku 1901 v odstavci III. ad 16 in fine mluví o zemských úředních listech způsobem další jejich používání naznačujícím. Mezi jiným uveřejněna jest také v Úředním Listě Pražských novin čís. 202 z r. 1919 obchodním soudem tam zaslaná vyhláška o rozejití se dosavadní společnosti a její likvidaci. »Ústřední oznamovatel«, jak to účel jeho také žádá a jak to z textu cit. nařízení (§§ 2 a 3) na jevo jde, přijímá uveřejňování zápisů co do druhů vypočtených v § 2 cit. nař. a sdělení soudy, nikoliv však soukromými osobami mu zasílaná. Požadovaná podle § 91 zák. o společnostech s r. o. od likvidátorů oznámení a vyzvání nemohla býti vyhlášena v Ústředním oznamovateli, jelikož list ten pro to určen není, a postačilo, když uveřejněno bylo v Pražských Novinách, které v době té byly také úředním listem republiky. Uveřejnění žádaného od nich oznámení a vyzvání v čís. 226 ze dne 17. srpna 1919 likvidátoři také obstarali. Pokud § 2 cit. vlád. nař. předpisuje uveřejnění »vstupu do likvidace« také v Ústředním oznamovateli, jest na soudech (§§ 2 a 3 cit. nař.), aby vyhlášky, toho se týkající, předepsaným způsobem do Ústředního oznamovatele zasílaly.

Citace:

č. 1239. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1923, svazek/ročník 3, s. 691-693.