Č. 6195.

Cesty (Slovensko): O rozvržení zřizovacích a udržovacích
nákladů na vicinální cesty.
(Nález ze dne 4. ledna 1927 č. 25.635/26.)
Prejudikatura: Boh. 1128, 5147, 5647 adm. a j.
Věc: Firma .... v B. proti župnímu úřadu ve Zvoleni o příspěvek k nákladům na vicinální cestu.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost, pokud jde o výši příspěvku; jinak se zamítá stížnost jako bezdůvodná.
Důvody: Rozhodnutím z 20. července 1921 vyslovil župan býv. župy Zvolenské, že zrušuje dosavadní okruh interesentů a příspěvkový poměr ohledně udržování vicinální cesty H. — L. (stanovený v r. 1887), jakož i dosavadní okruh interesentů a příspěvkový poměr ohledně udržování mostu vedoucího přes řeku H. a patřícího k této cestě, a že upravuje »tuto otázku« na základě jednání konaného dne 18. května 1921 ve smyslu § 36 zák. čl. I : 1890, pokud se týče ve smyslu § 102
zák. čl. XIV : 1876 takto: I. Za interesenty povinné přispívat k nákladům na udržování cesty i mostu prohlašují se jednak státní lázně S. a majitelé pozemků ve S., jednak župa Zvolenská a jednak obec R .....,
tito interesenti jsou povinni přispívati k udržování cesty a mostu percentuelními příspěvky v rozhodnutí uvedenými. II. Pro vybudování mostu stanoví se »ad hoc« zvláštní okruh interesentů, k němuž náležejí interesenti uvedení sub I. a dále lesní erár a stěžující si firma; poměr příspěvků k nákladům na vybudování mostu stanoví se pak takto: lesní erár a stěžující si firma jsou povinny zaplatiti po 25000 Kč, ostatní interesenti jsou povinni přispívati k nákladům převyšujícím 50000 Kč
percentulními příspěvky v rozhodnutí uvedenými. — — — — —
V dubnu 1924 žádala správa státních lázní ve S., aby st-lka byla přidržena k dalšímu přispívání »na most« vedoucí přes řeku H., ježto dopravovala přes tento most po celý rok 1925 denně velké množství dříví a činí tak i na dále. Na základě této žádosti nařídil okresní úřad ve Zvoleni jednání, jež se konalo dne 8. května 1924. Rozhodnutím z 27. června 1924 vyslovil pak okr. úřad, že st-lka jest povinna přispěti k nákladům na udržování zmíněné vicinální cesty za rok 1923 částkou
34845 K 79 h, a za první polovinu roku 1924 částkou 16622 Kč 90 h; v odůvodnění tohoto rozhodnutí se uvádí, že st-lka užívala v roce 1923 a v první polovině roku 1924 cesty 80% a že dopravila v uvedené době asi 8400 m3 dříví; v odůvodnění tohoto rozhodnutí jsou obsaženy výpočty uvedeného příspěvku, a jest v těchto výpočtech uvedena jednak
kvóta připadající na udržování cesty a jednak kvóta připadající na amortisaci nákladu spojeného s vybudováním mostu.
Z rozhodnutí okr. úřadu podala st-lka odvolání, které žal. úřad
nař. rozhodnutím zamítl jako bezdůvodné; zároveň změnil žal. úřad rozhodnutí okr. úřadu v tom smyslu, že st-lka jest povinna zaplatiti jako příspěvek na stav. a udržovací náklady částku 2 Kč za každý m3 dříví, jež bylo v době od 1. ledna 1923 do 30. června 1924 dopraveno zmíněnou vicinální cestou po mostě, vedoucím přes H. do železniční stanice S., — tudíž úhrnnou částku 12000 Kč.
Rozhoduje o stížnosti na toto rozhodnutí vycházel nss z těchto
úvah:
Nař. rozhodnutím vyslovil žal. úřad, že st-lka jest povinna přispěti jako zvláštní interesent ve smyslu § 36 zák. čl. I : 1890 — za dobu od 1. ledna 1923 do 30. června 1924.— I. jednak k nákladům udržování vicinální cesty a udržování mostu, patřícího k této cestě a II. jednak k nákladům znovuzřízení tohoto mostu. Příspěvek k oběma těmto nákladům
stanovil žal. úřad st-lce jednotně, úhrnnou částkou 12000 Kč.
Jak patrno ze spisů správních, byly jak příspěvky k nákladům udržování vicinální cesty, o kterou jde v dnešním sporu, a k nákladům udržování mostu, patřícího k této cestě, tak i příspěvky k nákladům znovuzřízení tohoto mostu rozvrženy mezi jednotlivé účastníky rozhodnutím župana býv. župy Zvolenské z 30. července 1921, jež, jak nesporno, vešlo v moc práva. Tímto rozhodnutím županovým bylo — pokud jde
o st-lku — vysloveno 1. že st-lka neprohlašuje se za zvláštního interesenta ohledně přispívání k nákladům udržování cesty a mostu a to z důvodu, že st-lka bude cesty a mostu užívati k dopravě dříví pouze do konce r. 1922, 2. že se však st-lka prohlašuje za zvláštního interesenta ohledně přispívání k nákladům znovuzřízení mostu a že se jí stanoví příspěvek 25000 Kč; výrok o prohlášení st-lky za zvláštního interesenta ohledně těchto nákladů, stejně jako výrok o výši tohoto příspěvku opřel župan o předpoklad, že st-lka bude až do konce r. 1922 užívati mostu k dopravě dříví.
Jak jde na jevo z odůvodnění rozhodnutí nyní nař., uložil žal. úřad st-lce povinnost přispěti — za dobu od 1. ledna 1923 do 30. června 1924 — k nákladům uvedeným svrchu pod č. I. a II. z důvodu, že st-lka užívala v této době cesty i mostu ve stupňované míře tím, že v době té dopravila po cestě i mostu 6000 m3 dříví.
St-lka brojíc proti povinnosti platiti příspěvek uložený jí nař. rozhodnutím vznáší tyto námitky:
Podle § 36 zák. čl. I : 1890 nelze ukládati zvláštní příspěvek podnikům, jež — jako st-lka — provozují pouze obchod s dřívím, nikoli však
také vlastní dopravu dříví, s nímž obchodují; st-lka nedopravovala v době, za kterou jí žal. úřad příspěvek uložil, po zmíněné cestě a mostu dříví sama vlastními vozidly, nýbrž prostřednictvím místních povozníků, pročež lze za zvláštní interesenty pokládati pouze tyto. St-lce nemůže však býti ukládána příspěvková povinnost za dobu uvedenou
v nař. rozhodnutí také proto, že otázka, zda a pokud jest st-lka povinna přispívati k nákladům udržování cesty a mostu i k nákladům nového vybudování mostu byla již definitivně rozřešena pravoplatným — a tudíž nezměnitelným — rozhodnutím županovým z 20. července 1921 a to
v ten způsob, že st-lka nebyla vůbec pojata do okruhu interesentů povinných přispívati k nákladům na udržování ces:y a mostu, a že, pokud jde o náklady nového vybudování mostu, byla st-lka sice prohlášena za zvláštního interesenta, avšak jen proto, že se dobrovolně zavázala přispět k těmto nákladům a to příspěvkem 25000 Kč jednou pro vždy.
Tyto námitky stížnosti neshledal nss důvodnými a to z těchto úvah:
Podle § 36 zák. čl. I. : 1890 postihuje povinnost přispívati k úhradě
nákladů spojených se stavbou, udržováním a správou vicinálních cest
(§ 1 č. 4 téhož zák.) a, jak plyne z ustanovení § 63 téhož zák., i povinnost přispívati k úhradě nákladů spojených se stavbou, udržováním a správou silničních objektů, tudíž nesporně i silničních mostů,
jednak zúčastněné obce, jednak pak zvláštní interesenty, jimiž, jak nss vyslovil již v nál. Boh. 1128/22 adm., jest rozuměti ty, kdož užívají cesty ve větší míře. Takovýmto užíváním jest pak, jak nss v témž nálezu rovněž již vyslovil, rozuměti ono užívání, které podstatně převyšuje průměrnou míru obecného užívání cesty vykonávaného jednotlivými uživateli cesty, tedy stupňované její užívání. Jak zúčastněné obce, tak
i uvedení zvláštní interesenti tvoří okruh účastníků povinných přispívati k nákladům na vicinální cesty.
Cit. zákon uvádí v odst. 3 § 36 jako příklad takových o zvláštních
interesentů podniky obchodní a průmyslové. Z toho jest tedy patrno, že za zvláštní interesenty ve smyslu § 36 cit. zák. lze také prohlásiti ony podniky, které provozují obchod s dřívím, dopravují-li po vicinální cestě dříví, s nímž obchodují, při čemž jest ovšem nerozhodno, zdali tyto obchodní podniky dopravují dříví vlastními dopravními prostředky neb zda podniky ty dávají dopravu tu pro sebe a ve svůj prospěch obstarávati osobami třetími (srovnej nál. Boh. 5647/26 adm.).
Z ustanovení § 36 cit. zákona jde zcela nepochybně na jevo, že pro
rozvrh příspěvků mezi účastníky povinné přispívati k nákladům na vicinální cesty, jsou směrodatný určité faktické poměry a to v prvé řadě rozsah, míra a způsob užívání cesty se strany jednotlivých účastníků, zejména se strany zvláštních interesentů, a dále, že při rozvrhu příspěvků přichází v prvé řadě v úvahu zásada úměrnosti příspěvku jednotlivých účastníků k prospěchu, jejž cesta dotyčnému účastníku poskytuje.
Nss vyslovil již v nál. Boh. 5147/25 adm. právní názor, že právní moc úředních výroků, jímž byly příspěvky na vicinální cesty rozvrženy na jednotlivé účastníky, trvá pouze tak dlouho, pokud trvají nezměněné ony faktické poměry, jež byly základem pro rozvrh příspěvků, a že tvrdí-li některý z účastníků, mezi něž byly příspěvky pravoplatným úředním výrokem rozvrženy, že nastala dodatečně, totiž po tom, když
výrok ten vešel již v moc práva, změna v těchto faktických poměrech a žádá-li za nový rozvrh příspěvků právě vzhledem k této změně, jest úřad nejen oprávněn, nýbrž i povinen přistoupiti k novému rozvrhu příspěvků. Jak plyne z povahy věci, může úřad při novém rozvrhu pojmouti do okruhu účastníků ve smyslu § 36 zák. čl. I : 1890 jako zvláštní interesenty i osoby, které při původním rozvrhů příspěvků vůbec nebyly prohlášeny za zvláštní interesenty, zjistí-li, že stupňované užívání cesty
těmito osobami, které v době, kdy bylo vydáno dřívější rozhodnutí, tu nebylo, dodatečně u nich nastalo. Při novém rozvrhu může úřad prohlásiti za zvláštního interesenta — vzhledem k dodatečně nastavšímu stupňovanému užívání — i osoby, které sice byly v dřívějším rozhodnutí prohlášeny za zvláštní interesenty, avšak nikoliv z důvodu, že tehda
užívaly cesty ve stupňované míře, nýbrž na př. proto, že se tehda dobrovolně zavázaly k placení zvláštního příspěvku, a může úřad takovýmto osobám určiti — vzhledem k míře, v jaké nyní užívají cesty — příspěvek vyšší nežli k němuž se dobrovolně zavázaly. Rovněž může úřad, když v dřívějším svém rozhodnutí stanovil určité osobě jako zvláštnímu interesentů příspěvek v určité výši, vycházeje z předpokladu, že osoba bude užívati cesty ve stupňované míře pouze pro určitou dobu, stanoviti této osobě dodatečně další příspěvek, když zjistí, že dotyčná osoba užívala cesty ve stupňované míře také ještě po uplynutí oné doby.
Z těchto úvah plyne tedy, že žal. úřad mohl z důvodu, že st-lka užívala v době od 1. ledna 1923 do 30. června 1924 cesty a mostu pro dopravu dříví, s nímž obchodovala, ve stupňované míře, uložiti st-lce za tuto dobu jako zvláštnímu interesentů ve smyslu § 36 zák. čl. I : 1890 jak příspěvek k nákladům udržování cesty a mostu, přes to, že st-lka nebyla podle rozhodnutí županova z r. 1921 vůbec povinna k těmto nákladům přispívati, tak i další příspěvek k nákladům znovuzřízení mostu přes to, že st-lce byl zmíněným rozhodnutím županovým určen příspěvek 25000 Kč k těmto posléz zmíněným nákladům, stanovený, jak st-lka
tvrdí, jediné proto, že se st-lka k placení tohoto příspěvku dobrovolně zavázala. Rovněž plyne z hořejších úvah, že okolnost, že st-lka, jak tvrdí, dopravovala dříví, s nímž obchodovala, po cestě a mostu prostřednictvím osob třetích, jest pro příspěvkovou povinnost uloženou st-lce
nař. rozhodnutím bez právního významu.
Bylo tedy stížnost, pokud brojí proti příspěvkové povinnosti, zamítnouti jako bezdůvodnou.
Naproti tomu shledal soud stížnost důvodnou, pokud brojí proti výši příspěvku.
Jak svrchu bylo již uvedeno, stanovil žal. úřad jak příspěvek k nákladům udržování cesty a mostu, tak i příspěvek k nákladům znovuzřízení mostu jednotně úhrnnou částkou 12000 Kč. Z odůvodnění nař. rozhodnutí jde na jevo, že žal. úřad vypočetl tuto částku tím způsobem, že násobil číslici representující množství dříví, jež st-lka v době od 1. ledna 1923 do 30. června 1924 po cestě a mostu dopravila (6000 m3)
částkou 2 Kč; tuto částku stanovil žal. úřad z důvodu, že »jest obvyklý obnos k udržovacím základům za mimořádné upotřebení cest všeobecně určen 1 korunou, že se však v daném případě musí vzít zřetel k tomu, že upotřebení nesměřuje jen na cestu, nýbrž zejména i na most
k ní patřící a vystavený s nákladem víc jak půlmiliónovým.« Z tohoto odůvodnění jde tedy dále na jevo, že žal. úřad pokládal částku 2 Kč za sumu representující kvótu opotřebení cesty a mostu při dopravě 1 m3 dříví.
Brojíc proti výši příspěvku, namítá st-lka, že jest nezákonným, když žal. úřad vzal při stanovení výše příspěvku za základ »všeobecně obvyklý« příspěvek.
V tomto směru slušelo dáti stížnosti za pravdu.
Ani ze zák. čl. I : 1890, ani z nařízení býv. uh. min. obch. č. 45380 ex 1892, jež bylo vydáno k provedení tohoto zákona a jež stanoví v § 5 způsob, jakým se mají určit příspěvky k nákladům na vicinální cesty, a zejména i příspěvky zvláštních interesentů ve smyslu § 36 zák. čl. I : 1890, nelze dovoditi, že by úřad mohl při stanovení výše příspěvků ukládaných zvláštním interesentům v konkrétním případě prostě vzíti za základ nějaký »všeobecně obvyklý« příspěvek. Právě naopak plyne z ustanovení §§ 5 a 8 cit. nařízení, že úřad jest povinen zjistiti a ve svém rozhodnutí také uvésti určitá konkrétní data, na jichž základě lze logicky
dospěti k závěru, že příspěvek uložený v konkrétním případě zvláštnímu interesentů odpovídá jednak míře stupňovaného užívání právě oné cesty, o kterou v tom kterém konkrétním případě jde, resp. objektů k cestě té patřících se strany dotčeného zvláštního interesenta a jednak míře onoho opotřebení té které cesty, resp. objektů k ní patřících, jež nastává právě v důsledku tohoto stupňovaného užívání dotčeným zvláštním interesentem. K tomuto závěru bude lze dospěti zejména na základě porovnání rozsahu a intensity dopravy provozované v určité době oním interesentem, jemuž má býti uložen zvláštní příspěvek s rozsahem a intensitou celkové dopravy po dotčené cestě, resp. po objektu, k ní
patřícím — v téže době.
Právní názor žal. úřadu, že při stanovení výše příspěvku ukládaného v konkrétním případě zvláštnímu interesentů ve smyslu § 36 cit. zák. lze operovati s nějakým »všeobecně obvyklým příspěvkem«, nemá v zákoně nejmenší opory a jest tedy mylný.
Pro tento mvlný právní názor bylo tedy nař. rozhodnutí, pokud jde o výši příspěvku, zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 6195. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 168-172.