Č. 8252.

Bytová péče. — Policejní právo trestní: * I přechodné používání bytu nebo jeho části k jinému účelu, než bydlení, třebas nevyžaduje stavební přeměny, spadá pod ustanovení § 4 zák. č. 225/22.
(Nález ze dne 25. listopadu 1929 č. 13774/28.)
Věc: Ing. Horst W. v P. proti zemské správě politické v Brně o přestupek zákona o bytové péči.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nálezem polic. ředitelství v M. z 12. července 1927 byl st-l uznán vinným přestupkem § 4 zák. č. 225/22, spáchaným použitím bytu v I. poschodí v domě . . . v P. k výstavě zboží a co skladiště bez úředního povolení, a byl odsouzen k pokutě 5000 Kč, pro případ nedobytnosti k 1 měsíčnímu vězení. V rubrice VII. trest. rejstř. se uvádí: Vzhledem k tomu, že obviněný dle písemného doznání ze 4. února 1927 zařídil používání místností v I. poschodí v domě . . . v P. k výstavě a k uložení zboží, ačkoliv předchozími majiteli onoho domu bylo těchto místností užíváno k bydlení, bez potřebného úředního povolení ve smyslu § 2 min. nař. z 28. března 1918 č. 114 ř. z., je vzhledem k § 5 odst. 2 zák. č. 225/22 prokázána skutková podstata přestupku za vinu kladeného.
Nař. rozhodnutím nebylo vyhověno odvolání podanému st-lem proti uvedenému trestnímu nálezu s odůvodněním, že skutková podstata přestupku kladeného mu za vinu jest prokázána doznáním majitele domu, který ve svém podání ze 4. února 1927 učiněném u policejního ředitelství v M. připouští, že používá dotyčných místností přechodně k uskladnění sanitního nářadí. Že se tak děje bez stav. úprav, nezbavuje st-le viny, ježto stav. úpravy ke skutkové podstatě inkriminovaného přestupku nenáležejí. Ani okolnost, že zmíněné používání se dálo již před platností zák. č. 225/22, nezprošťuje st-le viny vzhledem na ustanovení 2. odst. § 5 tohoto zák., jak bylo již v trestním rejstříku správně zdůrazněno. Dále uvádí žal. úřad, že st-l se vzdal námitek týkajících se jeho osobní viny a že na použití zmocnění 2. odst. § 18 cit. zák. není zákonného nároku.
Stížnost spatřuje nezákonnost v tom, že byl st-l uznán vinným přestupkem § 4 zák. č. 225/22, ačkoliv obytné místnosti, o které jde, nebyly odňaty účelu bydlení, nýbrž bylo jich použito jen k přechodnému uložení zdravotního nářadí. Výtka tato není důvodná.
Podle § 4 odst. 1 zák. č. 225/22, zachovaného v platnosti zák. č. 87/23, 296/24 a 235/26, jest jen s úředním povolením dovoleno používati bytů nebo jejich částí k jiným účelům než k bydlení. — Přestupku § 4 odst. 1 zák. č. 225/22 se dopouští tedy každý, kdo používá bytů nebo jejich částí k jiným účelům než k bydlení, nemaje k tomu úředního povolení. Ke skutkové podstatě tohoto přestupku nenáleží, aby takové používání bytu neb jeho částí k jinému účelu než k bydlení bylo trvalým, neboť zákaz vyslovený v cit. § 4 zní zcela bezvýhradně, takže také jen přechodné používání bytu nebo jeho části k jiným účelům než k bydlení bez úředního povolení, zakládá skutkovou podstatu přestupku zmíněného zákona, třebas bytu nebo jeho části se používá (bez úředního povolení) k jinému účelu než k bydlení bez jakékoli změny, zejména bez jakýchkoliv úprav stavebních. — Že tu o takové přechodné používání bytu šlo, toho stížnost nepopírá.
Namítá-li stížnost, že obytné místnosti, o něž jde, byly určeny za byt i v době, kdy jich bylo použito k uložení zdravotního nářadí, vznáší námitku, která je pro posouzení skutkové podstaty přestupku kladeného st-li za vinu bez právního významu, neboť podle cit. ustanovení zákonného je rozhodno jedině, k čemu se bytu nebo jeho částí skutečně používá, takže je lhostejno, čemu snad tyto místnosti byly určeny.

Citace:

č. 8252. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 428-429.